53 CO 354/2021-90 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] jako nemajetkové újmy podle § 2543 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to z důvodu vad zájezdu podle smlouvy uzavřené se zprostředkovatelem (INVIA.CZ) dne [datum]. 2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zájezdu do [země] pro 3 osoby v termínu od 5. 3. do [datum] za cenu [částka], přičemž druhá část zájezdu, od 10. 3. do [datum] byla pobytová s ubytováním v letovisku [město] (dále též jen„ letovisko“) ve čtyřhvězdičkovém hotelu [jméno] [příjmení] [jméno] (dále též jen„ hotel“) se snídaní formou bufetu s možností individuálních výletů na okolní ostrovy nebo do ekoturistického národního parku. Letovisko však bylo ve výstavbě, velká část hotelu byla zavřená, v předmětném hotelu bylo v 50 pokojích jen asi 5 až 6 hostů. Snídaně byly nedostatečné a jednotvárné, úklid neodpovídal podmínkám v okolí (velká prašnost), bazén se neuklízel, pobyt byl provázen častými výpadky proudu a internetu. Před hotelem se budovala komunikace, v blízkém i vzdálenějším okolí probíhala masivní výstavba budov za pomoci těžké stavební techniky. Pláž sice byla před hotelem, ale z důvodu výstavby komunikace bylo třeba stavbu obcházet a následně se i pláž stala součástí stavebních úprav a žalobkyně byla z pláže vykázána. Celá oblast byla velice hlučná, prašná a nedostatečně zabezpečená proti úrazu. Taktéž restaurace v okolí byly zavřené a až v závěru dovolené jednu otevřenou restauraci žalobkyně objevila. Žalobkyně byla nucena stravu a vodu zajišťovat nákupem v 1km vzdáleném supermarketu. O masivní výstavbě v okolí hotelu byla vyrozuměna krátce po příjezdu, komunikace však byla ztěžována častými výpadky internetu. Žalovaná nabídla žalobkyni v průběhu následujících dnů 4 náhradní hotely, které však žalobkyně odmítla, neboť situace zde byla stejná, navíc v některých hotelech nenabízeli požadovanou formu stravování či se nacházely daleko od pláže. Hotely byly žalovanou vybrány přes partnera v [země], který tam žije a má přehled. Možnost fakultativních výletů, ač byla v programu nabízena, zde k mání nebyla. Dva dny před odjezdem žalobkyně s rodinou rezignovala na obcházení dalších hotelů, pokud tyto byly v totožném letovisku a situace zde byla stejná. 3. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 2951 odst. 2 o. z. a vyložil, že porušení povinnosti pořadatele není jen porušení povinnosti sjednané přímo ve smlouvě, ale i o vedlejší povinnosti tvořící obsah právního vztahu. Za porušení smluvní povinnosti lze považovat porušení jakékoliv povinnosti pořadatele vyplývající ze smlouvy o zájezdu nebo zákona, včetně rozporu plnění se specifikací zájezdu, porušení prevenční povinnosti, povinnosti odborné péče či porušení bezpečnostních pravidel. Cestovní kancelář tak má povinnost zajistit hladký průběh zájezdu, zajistit bezpečnost zákazníků a má povinnost pečlivého výběru poskytovatelů služeb cestovního ruchu a povinnost jejich kontroly a informační povinnosti vůči zákazníkům. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila svou informační povinnost, když žalobkyni nesdělila pravdivé a úplné informace o místě pobytu. Žalobkyně měla mít nejpozději 7 dní před odjezdem k dispozici všechny nezbytné informace o zájezdu, cestovní kancelář přitom musí mít povědomí o lokalitě, do které své klienty posílá a pokud je nemá, je tuto skutečnost třeba připsat k její tíži. Výstavba v letovisku evidentně nebyla žádnou novinkou, přičemž s ohledem na pokročilost staveb bylo zřejmé, že stavba probíhala celé měsíce. Navíc zaměstnanec žalované sdělil, že žalovaná má v místě partnera, který tam žije a má přehled. Informace o masivní výstavbě a vhodnosti místa pro účely dovolené jí tudíž nemohla být cizí, ostatně i z dokazování vyplynulo, že většina hotelů byla zavřená a hotel, v němž pobývá žalobkyně, byl v podstatě prázdný; to samo o sobě vypovídá o povědomosti cestovních kanceláří o situaci v místě a stažení lokality z nabízeného portfolia nebo o informování zákazníků o stavu letoviska. 4. Z programu zájezdu je dále zjevné, že zájezd byl kombinací dvou částí, první, která sloužila k poznání nového místa, kultury a druhou, pobytovou, která měla sloužit k odpočinku, relaxaci v přímořském letovisku v hotelu a na pláži. Druhá část zájezdu ovšem očekávání žalobkyně nesplnila a tato část zájezdu byla zmařena, neboť nesplnila svou funkci a nebyl naplněn její hospodářský účel. Tato část dovolené přitom nebyla spojena pouze s přehlédnutelnými drobnými nepříjemnostmi, ale přímo s nemožností trávit pobytovou část dovolené v souladu s účelem smlouvy a v souladu s očekáváními, které každý zákazník v obdobné situaci má. Takto tedy prvostupňový soud dospěl k závěru, že v příčinné souvislosti s porušením informační povinnosti žalované došlo k újmě žalobkyně takové intenzity, že bylo objektivně způsobilé narušit a také narušilo její dovolenou. 5. Újma za narušení dovolené potom má být finančně kvantifikována po zhodnocení všech specifických okolností každého případu a po zvážení konkrétních negativních dopadů zjištěných vad zájezdu způsobující ztrátu radosti z dovolené (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2263/2019). Výše zadostiučinění tedy má být přiměřená okolnostem případu, a za tím účelem soud prvního stupně podpůrně využil tzv. Frankfurtskou tabulku slev a kompenzační tabulku ITQ a dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] za 1 den, přičemž den příjezdu a den odjezdu s ohledem na dobu strávenou v letovisku přepočetl na hodiny, takže dohromady se jedná o půl dne, a proto žalobkyni náleží zadostiučinění v celkové výši [částka]. V souvislosti s tím bral v úvahu výši kompenzace (v procentech) podle tabulky ITQ ve vztahu k jednotlivým zjištěným vadám, a takto dospěl k závěru, že součet těchto kompenzací v procentech dosahuje hodnoty 100 %, přičemž při takovéto hodnotě počítá tabulka ITQ s odškodněním ve výši [částka] denně, které je s ohledem na zjištěný skutkový stav zcela adekvátní. V uvedeném rozsahu tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl včetně požadovaného příslušenství (§ 1970 o.z.), ve zbývajícím rozsahu ([částka]) žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. a výši nákladů řízení podrobně vyčíslil. 6. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. 7. Žalobkyně směřovala své odvolání proti zamítavému výroku II., poté však své odvolání (podáním ze dne [datum]) vzala zcela zpět. Odvolací soud proto řízení o odvolání žalobkyně zastavil výrokem I. tohoto rozsudku podle § 207 odst. 2 věta prvá o.s.ř. 8. Žalovaná směřovala své odvolání proti vyhovujícímu výroku I. a akcesorickému výroku III. o nákladech řízení. Argumentovala stejně, jako v řízení před soudem prvního stupně, tj. že pořadatel zájezdu nemůže ve smyslu § 2529 odst. 1 o. z. informovat zákazníka o skutečnostech, které nezná. Podle ní prvostupňový soud toto ustanovení překroutil do jakési objektivní povinnosti pořadatele zájezdu vědět o všech skutečnostech, které mohou mít na zájezd vliv. Takovou objektivní odpovědnost však zákon pro pořadatele zájezdu nestanovuje. Je sice nesporné, že v letovisku probíhala výstavba nových pozemních komunikací, soud však v rozsudku nevysvětlil, jak by žalovaný jako pořadatel zájezdu mohl zjistit, že se taková výstavba chystá. Totéž platí i pro místního obchodního partnera žalované, protože ani toho nejsou povinny orgány veřejné správy informovat, že chystají výstavbu nových silnic. Argument soudu, že stavba probíhala celé měsíce, je spekulativní a nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná jako pořadatelka zájezdu splnila všechny své povinnosti vyplývající z právních předpisů i ze smlouvy, přičemž hotel, ve kterém žalobkyně pobývala, rekonstruován nebyl. Přesto žalovaná nabídla žalobkyni přesun do jiného hotelu, všechny čtyři nabídky však byly odmítnuty. Pokud jde o výši újmy, pak Frankfurtská tabulka není pramenem práva, a pokud ji soud hodlal použít, měl o tom účastníky řízení předem uvědomit a její znění učinit obsahem spisu; tím, že neučinil ani jedno, zbavil žalovanou možnosti se k výši nároku vyjádřit. Ve vztahu k nákladům řízení argumentovala tak, že přestože žalobkyně byla ve větší části sporu neúspěšná, byly jí přiznány náklady řízení v plné výši, aniž by tento postup byl odůvodněn, a dále že byly přiznány náklady řízení za úkony, které nejsou uvedeny ve výčtu úkonů, za které je možno náklady přiznat (2× příprava na jednání). Navrhla, aby byl rozsudek změněn tak, že se žaloba v napadeném výroku zamítá a aby žalobkyni byl