53 CO 369/2021-162 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nemajetkové újmě částku [částka] a povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] (I. a II.), co do částky [částka] žalobu zamítl (I.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě, které probíhalo u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 19/2017. Žalobce byl rozsudkem tohoto soudu ze dne [datum] zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku se závěrem, že označený skutek není trestným činem, ale naopak jednáním souladným se zákonem o obcích ve prospěch města Postoloprty. V souvislosti s trestním stíháním trvajícím více jak dva roky vznikla žalobci nemajetková újma, kterou vyčíslil (po přiznání odškodnění žalovanou ve výši [částka]) částkou [částka], neboť došlo k zásahu do jeho osobního, rodinného i profesního života, trestní stíhání se jej dotklo jako ředitele základní školy, pro nějž je extrémně důležitá důvěra a úcta lidí, cítil jeho vliv na přístupu dětí, rodičů i podřízených, po profesní stránce byl vystaven obavám o své další setrvání ve funkci ředitele, když v době trestního stíhání končilo jeho funkční období. Věci se intenzivně věnoval regionální tisk, žalobce špatně spal, trpěl depresivními stavy a myšlenkami, s vlastními dětmi byl nucen diskutovat o tom, co k věci slyšely ve škole, stresující byla i nedůvěra jeho rodičů. Žalobce byl a je místně politicky angažován, jeho sdružení zvítězilo v komunálních volbách a on jako kandidát získal třetí nejvyšší počet hlasů, další volby probíhaly v době trestního stíhání, což jej od účasti odrazovalo, stejně jako postoj rodiny, která ho od ní zrazovala, přesto se voleb účastnil, avšak s obrovským stresem. 3. V průběhu řízení žalobce zpětvzetím žaloby omezil svůj požadavek na částku [částka], řízení bylo proto částečně zataveno ohledně částky [částka]. 4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci i splnění obligatorní podmínky uplatnění nároku podáním doručeným jí dne [datum]. V rámci mimosoudního projednání shledala za dostačující formu kompenzace nemajetkové újmy konstatování porušení práva, omluvu a poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši [částka]. Pokud se jedná o povahu trestní věci, žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, tento druh trestné činnosti obecně nemá výrazně dehonestující charakter, trestní stíhání žalobce trvalo po dobu cca 2 let a 10 měsíců, tuto délku lze vzhledem k okolnostem případu považovat za přiměřenou, ovlivnila ji i skutečnost, že ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků. Tvrzenou újmu žalobce prokazuje jen okrajově, pokud jde o medializaci, nelze státu přičítat porušování principu presumpce neviny sdělovacími prostředky, nadto ve většině článků nebylo jméno žalobce výslovně uvedeno. 5. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o zahájení trestního stíhání žalobce dne [datum] pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, a o zproštění obžaloby rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 4. 2019, č.j. 3 T 19/2017-1492, podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, nesporným bylo i uplatnění nároku žalobcem u žalované dne [datum] a v jeho důsledku poskytnuté plnění v částce [částka] a vydání novinových článků o trestním stíhání zastupitelů města Postoloprty v této věci. Po skutkové stránce dále vyšel z účastnické výpovědi žalobce a uzavřel, že žalobce, profesí pedagog, byl jako veřejně činná osoba v komunální sféře po dobu 2 let a 9 měsíců trestně stíhán, též s dalšími veřejně činnými osobami, přičemž u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 19/2017 byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání, dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v Lounech obžalobu k Okresnímu soudu v Lounech, [datum] bylo vydáno usnesení, na základě kterého byla věc Okresnímu soudu v Lounech odňata a byla přikázána Okresnímu soudu v Chomutově. Dne [datum] byl ve věci vydán trestní příkaz, proti kterému podal žalobce odpor. Po hlavních líčeních byl žalobce dne [datum] zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V době trestního stíhání i po jeho ukončení žalobce zastával pozici ředitele školy. 6. Na uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně odkázal na ust. §§ 1, 7, 8, 13 26 a 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dál jen Odpšk), i na četnou judikaturu vyšších soudů a žalobě vyhověl pouze částečně se závěrem, že uvedeným trestním stíháním jako nezákonným rozhodnutím došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce trvajícím bezmála tři roky. Po tuto dobu byl žalobce vystaven hrozbě trestu odnětí svobody až na šest měsíců nebo zákazu činnosti, jednání, za které byl stíhán, obecně nemá v očích veřejnosti ponižující charakter. Pro skutkovou, procesní složitost, počet obviněných i potřebu znaleckého zkoumání trestní stíhání netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobce je osobou veřejně činnou, v místě obecně vnímanou jako autorita a jeho pověst byla znevěrohodněna. V šesti odškodňovacích řízeních o žalobách osob spoluobviněných spolu se žalobcem již soud prvního stupně rozhodl se závěrem, že zadostiučinění ve výši [částka] je dostatečným odškodněním. V projednávané věci soud prvního stupně shledal za odpovídající zvýšit toto zadostiučinění o [částka] při zohlednění žalobcova profesního postavení i postavení zastupitele a vnímání jeho osoby osobami, s nimiž v uvedených pozicích jedná, když zároveň neměl za rozhodné, že navzdory trestnímu stíhání žalobce nebyl odvolán z funkce, ani to, zda uspěl či neuspěl v komunálních volbách. Se závěrem, že trestní stíhání zasáhlo žalobce jako politika na nejcitlivějším místě a zpochybnilo jeho důvěryhodnost, rozhodl tak, aby se mu dostalo celkové satisfakce ve výši [částka]. Žalobci dále přiznal plnou náhradu nákladů řízení s tím, že výše plnění závisela na úvaze soudu. 7. Rozsudek napadli včasnými a přípustnými odvoláními oba účastníci. 8. Žalobce napadl zamítavý výrok rozsudku s tím, že odškodňování obětí nezákonných trestních stíhání bývá symbolické a nevyjadřuje masivní zásah do osobnosti bezúhonných osob. V daném případě specifické důvody spočívají v četných na sebe navazujících pochybeních ze strany státu, v neodborném znaleckém posudku, chybném profesním jednání státní zástupkyně i soudkyně. Nezákonné jednání zasáhlo osoby veřejně známé v teritoriích jejich obcí a měst, a to po dobu několika let, rozdíl v pozici politika celostátního měřítka a politika na malém městě je co do intenzity zásahu výrazně odlišný, má daleko širší faktické dopady. Z judikaturního hlediska má odškodnění co nejvíce odpovídat způsobené újmě, zde přisouzenou osobnostní hodnotu [částka] denně nelze považovat za adekvátní tři roky trvajícímu nezákonnému trestnímu stíhání ve všech procesních fázích. Bezdůvodná kriminalizace bezúhonného člověka, navíc zastupitele, kterého zná každý z obyvatel města, je hluboce frustrující, zvlášť ve spojení s četností uveřejňovaných informací o trestním stíhání. Stejně tak potřeba nekonečného vysvětlování občanům, přátelům, rodině, zaměstnavateli, z nichž ne všichni zaznamenali zprošťující verdikt. Nekvalitní práce státu v trestním řízení nebyla vzata v potaz, ačkoli zprošťující rozsudek v podstatě říká, že důvod pro obvinění a obžalobu byl státem vykonstruován tvrzením o nesprávné kupní ceně i zcela odborně chybným znaleckým posudkem. Při vědomí již vydaných rozhodnutí ve vztahu k dalším osobám stíhaným spolu se žalobcem má za to, že rozhodující pro odškodnění nemělo být, jaký hrozil trest, ale skutečnost, že žalobce musel absolvovat všechny procesní fáze, a to na základě vysoce neprofesionální práce státu. Stíhané jednání, jak jej popisovala policie a státní zástupkyně, se vůbec nestalo, zpětně došlo ke snaze hodnotit vůli města v oblasti samostatné působnosti, což samo osobě je protiústavní. Navrhl změnu zamítavého výroku rozsudku vyhověním žalobě v rozsahu částky [částka], eventuálně částky obdobné výše nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná napadla výrok rozsudku žalobě vyhovující s tím, že ve věci žalobce nedošlo k prokázání žádného zásahu do profesního a politického života. Žalobce tvrdil a pouze svou vlastní účastnickou výpovědí prokazoval, že měl obavy o svůj další profesní život jakožto ředitel základní školy, rovněž se cítil n