53 CO 50/2022-121 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení v zákonné výši (I.) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] (II.). 2. Takto rozhodl o žalobě podané [datum], kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet] poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s pevnou úrokovou sazbou ve výši 22,76 % ročně a se smluvenými poplatky souvisejícími s poskytnutým úvěrem ve lhůtě 60 měsíců, přičemž tato lhůta začala běžet 20. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci uzavření úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovených lhůtách neplnil a uhradil pouze [částka], byl úvěr ke datu [datum] zesplatněn a pohledávka postoupena žalobci, žalovaný neplnil ani na po předžalobní výzvě. 3. Žalovaný návrh neuznal, považuje jej za promlčený, když pohledávka byla splatná ke dni [datum], navrhl zamítnutí žaloby. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, že žalobce je akciovou společností s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejím základě byl žalovanému poskytnut dne [datum] úvěr ve výši [částka] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s pevnou úrokovou sazbou ve výši 22,76 % ročně ve lhůtě 60 měsíců, přičemž tato lhůta začala běžet 20. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené době neuhradil, respektive uhradil pouze [částka], úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], a žalovaný se dostal do prodlení. Celá pohledávka byla postoupena žalobci jakožto novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný neuhradil ničeho ani na předžalobní výzvu, odeslanou [datum], dluží jistinu úvěru ve výši [částka] a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně na základě sjednané rozhodčí doložky uplatnila pohledávku v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl dne [datum] vydán rozhodčí nález sp. zn. 242/ 2007 eA, následně podala dne [datum] návrh na nařízení exekuce za účelem uspokojení pohledávky, jež je předmětem žaloby. Exekuce byla zahájena dne [datum] a zastavena dne [datum]. 5. Na uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na ust. § 497 obchodního zákoníku s tím, že žalovaný závazek z úvěrové smlouvy žalovanému řádně a včas nesplnil, pohledávka byla následně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli ve smyslu § 524 občanského zákoníku a tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny úvěru spolu se zákonnými úroky z prodlení. K námitce promlčení vznesené žalovaným soud prvního stupně uvedl, že pohledávka s ohledem na skutková zjištění nemůže být promlčena ve smyslu § 609 a násl. o. z., jelikož je zcela zřejmé, že žalobce se aktivně domáhal svého nároku, uplatňoval jej jak v exekučním řízení, když návrh na zahájení exekuce podal [datum], tak prostřednictvím soudu, a to žalobou podanou dne [datum]. Promlčecí lhůta po dobu trvání exekučního řízení neběžela a podání žaloby se časově prakticky překrývalo s datem zastavení exekuce, jejímž předmětem byla žalovaná částka. 6. S takovými důvody soud prvního stupně žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. 7. Žalovaný rozsudek napadl včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá, že nerespektuje ust. § 408 obchodního zákoníku upravující maximální délku promlčecí doby, ta není ovlivněna probíhajícím exekučním řízením. Pokud věřitel zažaluje nárok po uplynutí desetileté lhůty, je nárok promlčen bez ohledu na to, že probíhalo exekuční řízení, ani případná obecná otázka, zdali byla exekuce nařízena na základě absolutně neplatného rozhodčího nálezu, nemá na posuzovanou otázku vliv. Případné rozporování, že věřitelé nemohli předpokládat změnu judikatury a tudíž jsou dopady rozhodnutí o promlčení jejich nároků příliš tvrdým postihem, není dle žalovaného v dnešní době již relevantní. Takováto argumentace má sice své opodstatnění, je však nutné ji posuzovat v časové souvislosti. Dnes je již dlouhodobě judikatorně odklizena překážka res iudicata, litispendence, stavění, běhu a uplatnění promlčecích lhůt dle § 403 obchodního zákoníku. Pokud tak žalobce v průběhu exekučního řízení neučinil ničeho k napravení protiprávní situace (neoprávněně nařízená exekuce neplatného rozhodčího nálezu) zažalováním nároku ještě před uplynutím desetileté lhůty, pak mu jen těžko lze přiznat právní ochranu. Za stavu absolutně neplatné rozhodčí doložky, vydání rozhodčího nálezu, nařízení exekuce, zastavení exekuce a opětovného zažalování nároku by se mělo rozlišovat, kdo byl navrhovatelem zastavení exekuce. Pokud by byla zde exekuce zastavena z podnětu věřitele, pak by pro zamezení tvrdosti postihu promlčení nároku bylo možné uvažovat o určitém přemostění kontinuity exekučního řízení. V takovémto případě (za předpokladu opětovného zažalování nároku bez zbytečného odkladu, tedy do 3 měsíců) by nastoupila právní fikce v tom ohledu, že by nedocházelo ke skutečnému zastavení řízení. Současně by zůstávala v platnosti překážka vznesení námitky promlčení v řízení, které bylo zahájeno před uplynutím lhůty dle § 408 obchodního zákoníku. Shora uvedené je však nutné omezit na případy exekučních řízení nařízených ještě před [datum] [anonymizováno] [rok]. Pokud je však exekuce zastavena z důvodů stojících na straně věřitele (typicky z podnětu povinného, jak tomu bylo v tomto případě, ale avšak třeba i z úřední povinnosti), pak je žalovaný přesvědčen o tom, že by nárok měl být shledán jako promlčený, neboť si v tomto případě věřitel dostatečně neohlídal svá práva. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. 8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, uplatněnou námitku promlčení má za nedůvodnou. Pohledávka vůči žalovanému byla zesplatněna dne [datum], dne [datum] byl podán návrh na vydání rozhodčího nálezu, čímž došlo ke stavení čtyřleté promlčecí doby podle tehdy platného ustanovení § 403 obchodního zákoníku. K této záležitosti se shodně vyjadřuje četná soudní judikatura, s ohledem na vývoj judikatury ohledně rozhodčích doložek bylo exekuční řízení vedené pro vymožení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem následně zastaveno usnesením ze dne [datum], s právní mocí dnem [datum]. Žalobce uplatnil svou pohledávku vůči žalovanému u obecného soudu návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum]. Z výše uvedeného je zřejmé, že k promlčení pohledávky žalobce nemohlo dojít. 9. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), za souhlasu stran postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., a odvolání za důvodné nemá. 10. Podle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku (obch. zák.) u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Dle § 392 odst. 2 obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku. 11. Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky (§ 397 obch. zák.). Změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby (§ 400 obch. zák.). Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet (§ 408 odst. 1 věta první obch. zák.). 12. Dle § 403 odst. 1 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Byť se toto zákonné ustanovení zmiňuje jen o platné rozhodčí smlouvě, judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek 23 ICdo 19/2015 z [datum rozhodnutí], usnesení 33 Cdo 3717/2017 ze dne [datum rozhodnutí]) dospěla k závěru, že promlčecí doba přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když rozhodčí smlouva je neplatná, a že přijme-li soud v exekučním řízení závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. 13. Odvolatel odkazuje na ustálenou judikaturu vyšších soudů, podle té však jeho námitky důvodné nejsou, když např. Ústavní soud v nálezu sp.zn. II. ÚS 996/18 ze dne [datum] výslovně uvádí, že pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před [datum] (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího so