54 CO 342/2022-104 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I), žalobu co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy nejprve ve výši [částka] s příslušenstvím, a poté, co po zahájení řízení v této věci dne [datum] obdržela od žalované plnění ve výši [částka] (a řízení bylo co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení pro částečné zpětvzetí žaloby pravomocně zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 45 C 28/2021-33), nadále již jen zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která jí dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 23/2003, jež trvalo téměř 17 let. 3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu v [obec] pod sp. zn. 6 C 23/2003 - v němž se žalobkyně domáhala po vlastníku jí pronajatého bytu opravy jeho poškození způsobeného povodní v roce [rok], dále náhrady škody způsobené jí nemožností pronajatý byt užívat a konečně zajištění přiměřeného náhradního bytu do doby, než předmětný byt bude znovu uveden do stavu způsobilého k užívání - bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne [datum]. Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku uzavřel, že posuzované řízení trvalo celkem 16 let a 10 měsíců, neboť pravomocně skončilo až dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 Cdo 3045/2019-716, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 Co 62/2019-687, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu ze dne [datum] a řízení pro překážku věci rozhodnuté bylo ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. (bránící novému projednání věci) zastaveno. Posuzovaná věc byla tak projednávána na třech stupních soudní soustavy. Dále soud prvního stupně zjistil, že posuzované řízení bylo do jisté míry náročné (složité), a to nejen po stránce skutkové, neboť v řízení bylo mimo jiné třeba vyslechnout značné množství svědků (v součtu jen před soudem prvního stupně proběhlo celkem 19 ústních jednání), ale i po stránce procesní, jelikož ve věci byly podány celkem dva návrhy na nařízení předběžného opatření, dále bylo rozhodováno o vstupu dalšího žalovaného do řízení, opakovaně byla věc předkládána soudu druhé instance k rozhodnutí o podaném odvolání, meritorně odvolací soud rozhodoval celkem čtyřikrát, navíc součástí posuzovaného řízení bylo též řízení o žalobkyní podané žalobě pro zmatečnost. Poprvé soud prvního stupně ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne [datum], kterým uložil žalovanému povinnost provést konkrétní opravu domu, v němž se nacházel nájemní byt žalobkyně (výrok I), žalované uložil povinnost z titulu náhrady škody zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok II) a zamítl návrh žalobkyně, aby žalovaný byl povinen jí zajistit přiměřený náhradní byt (výrok III). K odvolání žalovaného byly výroky I a II zmíněného rozsudku odvolacím soudem zrušeny a v tomto rozsahu byla věc vrácena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podruhé soud prvního stupně ve věci meritorně rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne [datum], jehož písemné vyhotovení bylo vypracováno až dne [datum], kterým byla žaloba shledána co do základu po právu, přičemž odvolací soud, který se danou věcí zabýval na podkladě podaného odvolání, uvedený rozsudek jako správný potvrdil. Potřetí soud prvního stupně rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne [datum], kterým 1. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], 2. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] a zajistit ji„ přiměřený náhradní byt“ a zamítl žalobu, aby 2. žalovanému byla uložena povinnost zajistit v předmětném bytě provedení oprav podlah a další práce. Tento rozsudek nebyl napaden odvoláním, a proto byl opatřen doložkou právní moci. Jelikož v rámci posléze žalobkyní na základě rozsudku ze dne [datum] vedené exekuce ohledně splnění povinnosti 2. žalovaného zajistit žalobkyni„ přiměřený náhradní byt“ byl zmíněný rozsudek shledán materiálně nevykonatelným (neobsahoval specifikaci bytu, k němuž měl být zajištěn přiměřený náhradní byt), žalobkyně dne [datum] podala proti předmětnému rozsudku žalobu pro zmatečnost, které bylo Okresním soudem v Berouně (poté, co bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 4188/2015, odmítnuto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Co 120/2015-246, ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Co 120/2015-250, kterým byla exekuce pro zajištění„ přiměřeného náhradního bytu“ zastavena) vyhověno tím, že výrok rozsudku ze dne [datum] o zajištění„ přiměřeného náhradního bytu“ byl zrušen a v tomto rozsahu se věc stala předmětem opětovného projednání. Dne [datum] bylo soudem prvního stupně počtvrté rozhodnuto o věci samé tak, že žaloba byla zamítnuta. K odvolání žalobkyně byl tento rozsudek odvolacím soudem zrušen a řízení zastaveno pro překážku rei iudicatae, jelikož požadavek žalobkyně na zajištění přiměřeného náhradního bytu byl již pravomocně zamítnut rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum]. Žalobkyní proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podané dovolání bylo odmítnuto již výše zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 Cdo 3045/2019-716. Z důvodů na straně žalobkyně došlo v posuzovaném řízení k opakovanému odročení jednání, konkrétně jednání odročené na říjen [rok] a přeodročené na listopad [rok] se konalo až v dubnu [rok], jednání nařízené na den [datum] bylo odročeno na [datum] a jednání nařízené na den [datum] bylo opakovaně odročováno až na den [datum]. Povodeň, k níž došlo v roce [rok] a která poškodila nájemní byt žalobkyně, přivodila žalobkyni dlouhodobě přetrvávající masivní úzkostné stavy, pocit ohrožení, obavy z budoucnosti, přičemž tento stresový stav žalobkyně řešila formou psychoterapií. Bylo přitom zjištěno, že na opakujících se atacích žalobkyně, které byly zapříčiněny nezvládnutelným a neadekvátním strachem, se podílel též stres, který žalobkyně prožívala v souvislosti s projednáváním posuzovaného řízení. Přetrvávající nemožnost užívat nájemní byt v [obec] žalobkyně řešila formou opakovaného uzavírání nájemních smluv na dobu určitou v [obec a číslo]. Uvedené dlouhodobé psychické potíže žalobkyně předcházely cévní mozkové příhodě, kterou žalobkyně prodělala v únoru 2019. Aktuálně pro anxiosně depresivní poruchu s kognitivním deficitem byla žalobkyni přiznána invalidita I. stupně. Nárok, který žalobkyně učinil předmětem tohoto řízení, byl předběžně uplatněn u žalované dne [datum], v šestiměsíční lhůtě tento nárok žalovanou nebyl předběžně vypořádán a stalo se tak až stanoviskem žalované ze dne [datum], na jehož základě žalovaná dobrovolně vyplatila žalobkyni již zmíněnou částku [částka]. 4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), uzavřel, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobkyně řádně splnila zákonem stanovenou podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou jeho předběžným uplatněním u příslušného úřadu a že s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění. S odkazem na závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen„ Stanovisko“, určil nejprve základní částku odškodnění ve výši [částka] za řízení v délce trvání 16 let a 10 měsíců, přičemž vzal za základ pro výpočet uvedené výše odškodnění částku [částka] za každý rok řízení s tím, že prvé dva roky trvání posuzovaného řízení zohlednil pouze polovinou této částky. V této souvislosti implicitně vycházel z toho, že dle ustálené judikatury je možné uvažovat o obecné výši imateriální újmy v rozmezí mezi [částka] [anonymizováno] až [částka] za rok řízení, že částka [částka] je považována za částku základní, kterou je namístě