54 CO 425/2021-289 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná za něj uhradila Okresní správě sociálního zabezpečení Svitavy regresní náhradu ve výši [částka], k jejímuž zaplacení byl zavázán rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení Svitavy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (výrok I), o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalobce je povinen na jejich náhradu zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem rozhodl tak, že žalobce je povinen na jejich náhradu zaplatit České republice částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 (výrok III). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce jako pojištěný, který s žalovanou uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Passat Variant 1.6, [registrační značka], [číslo] domáhal, aby žalovaná jako pojistitel za něj uhradila orgánu nemocenského pojištění regresní nárok ve výši nemocenského, které bylo [jméno] [příjmení] (narozenému [datum], bytem [adresa]) vyplaceno z důvodu jeho pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum], jež měla souviset s úrazem utrpěným [jméno] [příjmení] při dopravní nehodě dne [datum], v katastru obce Cerekvice nad Loučnou, kterou žalobce jako vlastník zmíněného osobního automobilu zavinil, když uvedeného dne asi v 5:25 hodin nedal při odbočování vlevo přednost v jízdě protijedoucímu osobnímu automobilu, které řídil zmíněný [jméno] [příjmení]. Dle žalobních tvrzení o povinnosti žalobce k úhradě předmětné regresní náhrady bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení Svitavy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. 3. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Připomněl, že podle výše zmíněného zákonného ustanovení má pojistitel povinnost k žalobcem požadovanému pojistnému plnění pouze v případě, že regresní nárok uplatněný vůči škůdci, který byl u ní pojištěn pro případ předmětné odpovědnosti, vznikl v příčinné souvislosti s pojistnou událostí, tedy za podmínky, jejíž existenci se v řízení nepodařilo prokázat. Soud prvního stupně zdůraznil, že za účelem posouzení zmíněné otázky příčinné souvislosti vedl rozsáhlé dokazování, které bylo zaměřeno především na posouzení příčin trvání pracovní neschopnosti [jméno] [příjmení], a že na podkladě zjištění, k nimž dospěl, shledal, že pro zdravotní následky mající příčinu v předmětné dopravní nehodě mohla pracovní neschopnost [jméno] [příjmení] trvat nejdéle do [datum], tedy po dobu, za kterou byl žalovanou předmětný regresní nárok již zaplacen. Z odborného lékařského hlediska totiž objektivně nic nenasvědčuje tomu, že by se poškozený [jméno] [příjmení] měl i po uvedeném datu potýkat se zdravotními následky majícími příčinu v uvedené dopravní nehodě, když jím nadále ryze subjektivně popisované zdravotní potíže nekorespondují s výsledky absolvovaných odborných vyšetření. 4. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši [částka], sestávající z 10 paušálních náhrad, které (v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu) náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, a dále jí zaplacené zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši [částka] O povinnosti k náhradě nákladů řízení vynaložených státem bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k náhradě soudem prvního stupně přiznaného a vyplaceného svědečného a znalečného v souhrnné výši [částka] byla soudem prvního stupně uložena zcela k tíži v řízení procesně neúspěšného žalobce. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, neboť jej shledává nesprávným. V prvé řadě se domnívá, že za situace, kdy o regresním nároku bylo pravomocně rozhodnuto příslušným správním orgánem, konkrétně rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení Svitavy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a žalobci jako viníku dopravní nehody byla uložena povinnost k náhradě nákladů nemocenského, které bylo vyplaceno poškozenému [jméno] [příjmení] za celou dobu trvání jeho pracovní neschopnosti (od [datum] do [datum]) s odůvodněním, že byla způsobena výlučně zaviněným protiprávním jednáním žalobce coby jediného viníka dopravní nehody, k níž došlo dne [datum], lze takové rozhodnutí považovat za obecně závazné, tedy nejen pro účastníky předmětného správního řízení, ale i další osoby a státní orgány, soudy nevyjímaje. Podle § 135 o. s. ř. je totiž soud v občanskoprávním řízení takovým typem rozhodnutí vázán. Žalobce se tudíž domnívá, že v posuzovaném řízení vůbec nepřicházela v úvahu možnost jakéhokoli přezkumu žalobci uložené povinnosti k úhradě regresní náhrady. Soud prvního stupně měl proto při nespornosti jiných, pro posouzení věci rozhodných skutečností, žalobě vyhovět. Pro případ, že by odvolací soud byl jiného názoru a neztotožnil se s výše uvedenou právní argumentací, má žalobce za to, že i tak neměla být žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně při svém rozhodování nesprávně vycházel z úvahy, že důkazní břemeno stran předmětné příčinné souvislosti s pojistnou událostí tíží žalobce, ačkoliv je tomu přesně naopak. Důkazní břemeno v těchto případech stíhá pojistitele, tedy žalovanou, které se však v řízení nepodařilo jednoznačně a nepochybně prokázat, že by zbylá délka inkriminované pracovní neschopnosti poškozeného [jméno] [příjmení] v žádném případě nemohla souviset se zraněními, která utrpěl při zmíněné dopravní nehodě. Žalobce má za to, že soud prvního stupně v souvislosti s hodnocením výsledků provedeného dokazování měl zvlášť přihlédnout k tomu, že poškozený [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi opakovaně uvedl, že před zmíněnou dopravní nehodou byl zcela zdráv a že neurologické problémy, které se poté u něj posléze projevily a pro jejichž léčbu byl v pracovní neschopnosti (brnění levé ruky, její snížená citlivost, neschopnost v ní udržet drobné předměty), jeho ošetřující lékaři hodnotili jako následek předmětné dopravní nehody, poškozenému nařídili dodržovat léčebný režim a poškozený se všem omezením z toho plynoucím bez výhrad podrobil. Uvedené potvrzuje též soudu prvního stupně doložená zdravotní dokumentace poškozeného. Soud prvního stupně svůj závěr o neexistenci příčinné souvislosti odůvodnil stanoviskem jím ustanoveného soudního znalce, který však jednoznačně nevyvrátil možnost, že by poškozeným [jméno] [příjmení] uváděné zdravotní komplikace nemohly být příznakem tzv. whiplash syndromu, který jako hypotetickou možnost zmíněných zdravotních potíží poškozeného [jméno] [příjmení] v rámci svědecké výpovědi zmínil MUDr. [jméno] [jméno], neurolog, u něhož se [jméno] [příjmení] tehdy léčil. Jestliže i soudem ustanovený znalec uvedl, že existenci zmíněného syndromu nelze u poškozeného vyloučit a že ošetřující lékaři [jméno] [příjmení] neměli pochybnosti o věrohodnosti jím po dobu trvání pracovní schopnosti popisovaných zdravotních obtíží, pak podle mínění žalobce měl soud prvního stupně dospět k závěru o žalovanou neuneseném důkazním břemeni stran zpochybňované existence příčinné souvislosti a v návaznosti na to žalobou uplatněnému nároku vyhovět. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud uvedeným způsobem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce pouze stručně uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné, souladné s jí od počátku řízení uplatňovanou procesní obranou. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co se souhlasem žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc v její nepřítomnosti, shledal odvolání žalobce nedůvodným. 8. Odvolací soud nesdílí žalobcem v odvolání prezentovaný názor, že v předmětném řízení byl soud vázán předmětným rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení Svitavy o regresním nároku, neboť taková povinnost z žádného procesního ustanovení neplyne, a to ani z jím odkazovaného § 135 o. s. ř., které výslovně stanoví, že soud je vázán pouze pravomocnými výroky rozhodnutí o tom, že byl spáchán [uvedený] čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom kdo jej spáchal, a dále též rozhodnutím o osobním stavu. Žalobcem zmiňované rozhodnutí správního orgánu však do žádné z těchto kat