55 CO 159/2022-63 — Městský soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. zamítl návrh povinné ze dne [datum] na odklad exekuce. Výrokem II. odložil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], do doby pravomocného ukončení řízení o kasační stížnosti, která byla povinnou podána dne [datum] u Nejvyššího správního soudu v Brně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který je exekučním titulem v předmětném řízení. Výrokem III. zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. 2. Podle odůvodnění podala povinná návrh na odklad exekuce s odůvodněním, že lze očekávat její zastavení z důvodu nepřípustnosti, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí (exekuční titul) nelze vykonat. Povinná dále podala k rukám pověřeného soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – město návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že exekuce je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 3. Oprávněný nesouhlasil se zastavením exekuce ani s jejím odkladem. 4. Soudní exekutor návrhům povinné na odklad a na zastavení exekuce nevyhověl a návrhy předložil exekučnímu soudu k rozhodnutí. 5. Soud návrhy posoudil dle § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., § 266 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 54 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb. Neshledal zákonné podmínky zmínky pro vyhovění návrhu povinného ze dne [datum] na odklad exekuce, neboť institut odkladu exekuce je opatřením dočasným, trvajícím pouze přechodnou dobu. Povinná nenavrhovala odklad exekuce na konkrétní časový termín ani ve vztahu k trvání konkrétní skutečnosti, na kterou by byl odklad exekuce vázán. Z tohoto důvodu návrh ze dne [datum] na odklad exekuce zamítl (výrok I.). 6. Na základě posouzení dle stejných zákonných ustanovení odložil exekuci do doby pravomocného ukončení řízení o kasační stížnosti, kterou povinná podala k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně proti rozsudku Městského soudu v Praze, který je exekučním titulem. Správní orgán – Ministerstvo dopravy, odbor agendy řidičů usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – SPR/4, [číslo] –SPR, přerušil řízení o odvolání vedeném pod sp. zn. [číslo] –SPR, které měl podat oprávněný proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (správní orgán prvního stupně), [číslo jednací] sp. zn. S-MHMP. Z důvodu přerušení předmětného správního řízení je namístě exekuci odložit do pravomocného ukončení řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu ČR o kasační stížnosti povinné ze dne [datum], podané proti exekučnímu titulu v daném řízení. 7. Po právním posouzení soud neshledal zákonné podmínky pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1, h) o. s. ř. z důvodu nepřípustnosti vedené exekuce. Exekuce je vedena na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k vymožení povinnosti povinné vydat rozhodnutí o odvolání oprávněného, které podal proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, dále pro náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce dle § 43a odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb. Vykonávaný rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci a je vykonatelný, zákonné podmínky pro vedení exekuce jsou tedy dány. Z tohoto důvodu soud návrh na zastavení exekuce jako nedůvodný zamítl. 8. Proti vyhovujícímu výroku o odkladu exekuce, podal oprávněný včas odvolání. Namítl, že nenastaly důvody pro přerušení řízení správním orgánem dle § 64 odst. 1 písm. e) správního řádu. Je třeba se zaměřit na slovo„ může“, tedy nikoliv„ musí“. Povinný nejen, že nemusel, ale ani nesměl správní řízení usnesením přerušit. Povinná dále odkázala na § 85 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb. U tohoto výroku je třeba zaměřit se na slovní spojení„ v téže věci“. Přerušené správní řízení se týká údajného přestupku, kterého se měl dopustit oprávněný. V této věci nebyla podána ani správní žaloba, natož kasační stížnost. Kasační stížnost, kterou má povinná patrně na mysli, se týká úplně jiné věci, a to konkrétně nečinnosti povinné. Z toho důvodu povinná nemusela, ale ani nesměla správní řízení usnesením přerušit. Usnesení o přerušení řízení povinná vydala v rozporu se zákonem. Povinná uvádí v návrhu na odklad exekuce, že lze očekávat její zastavení z důvodu nepřípustnosti. To se však nezakládá na pravdě, neboť exekuce je přípustná. Kasační stížnost navíc není řádným opravným prostředkem, a tedy nemá odkladný účinek. Povinná je povinna řídit se povinností uloženou jí pravomocným a vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a je vykonatelný od [datum]. Povinná však svoji povinnost vydat rozhodnutí ve věci odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy [číslo jednací] ve lhůtě 30 dnů od nabytí rozsudku dosud nesplnila. Pokud by odvolací soud nezrušil napadené usnesení, de facto by uznal, že jeho pravomocné a vykonatelné rozsudky jsou nezávazné a není třeba se jimi řídit. 9. Povinná ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že oprávněný nerozporuje závěr obvodního soudu učiněný ve výroku II. o odložení exekuce, resp. odůvodnění soudu, ale rozporuje de facto pouze oprávněnost přerušení řízení o jeho přestupku. Otázka oprávněnosti přerušení řízení však není předmětem exekučního řízení. Dodala, že § 64 odst. 1 písm. e) zák. č. 500/2004 Sb., je ustanovením subsidiárním vůči § 85 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., jinými slovy, úprava přerušení řízení v zák. [číslo] Sb. zahrnuje některá specifická pravidla, jimiž navazuje na obecnou úpravu přerušení řízení, jak je obsažena v § 64 a § 65 zák. č. 500/2004 Sb. Těmito specifickými pravidly pro přerušení řízení jsou výlučně rozšiřující důvody přerušení řízení; k předmětnému přerušení řízení o přestupku přistupuje příslušný správní orgán z moci úřední a nemá přitom na výběr. Navrhla zamítnutí podaného odvolání a potvrzení napadeného usnesení jako správného, případně vyhodnotit odvolání jako opožděné, jestliže bylo opožděně podáno. 10. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu vymezeném odvoláním (§ 205, § 205a, § 212 o. s. ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. 11. Odvoláním nebyly napadené výroky I. a III. usnesení, které tak samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), nebyly tak předmětem přezkumu odvolacím soudem. 12. Soud prvního stupně postupoval správně při výkladu § 85 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Je nesporné, že povinná podala kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], který je exekučním titulem v souzené věci. Vzhledem k tomu, že tímto exekučním titulem bylo uloženo povinné vydat ve stanovené lhůtě rozhodnutí o odvolání oprávněného proti rozhodnutí o jeho přestupku, je zřejmé, že není důvodná odvolací námitka oprávněného, že by se kasační stížnost netýkala přestupkového řízení. Ostatně i nárok, který oprávněný před správním soudem uplatnil, byl nárok vyplývající z přestupkového řízení, když se domáhal vydání rozhodnutí o jeho odvolání proti rozhodnutí o spáchání jeho přestupku. Povinná kasační stížností tedy napadá předmětný exekuční titul v dané věci. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že kasační stížnost není řádným opravným prostředkem a exekuční titul jako takový je pravomocný a vykonatelný. To však neznamená, že by v exekučním řízení, zahájeným k návrhu oprávněného na základě takového exekučního titulu, nebylo možné postupovat rozhodnutím o odkladu exekuce do doby pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti. Nejedná se tedy o dvě od sebe oddělitelné věci, jak podává odvolatel, neboť celé řízení vyplývá z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy o spáchání přestupku oprávněného. Exekučním titulem byla povinné uložena pouze povinnost vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě (nikoliv však způsob rozhodnutí o něm). Odvolací soud tedy souhlasí se soudem prvního stupně i s argumentací povinné, že v dané věci byly splněné podmínky § 54 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb. Takovýto procesní postup v žádném případě neznamená uznání rozsudku jako nezávazným, kterým není třeba se řídit. Exekuční řízení stále probíhá, napadeným rozhodnutím byl pouze povolen odklad exekuce. 13. S odkazem na výše uvedené odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.