55 CO 25/2022-173 — Městský soud v Praze

1. Citovaným rozsudkem soud I. stupně žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka]. 2. Žalobkyně se v daném řízení domáhala náhrady škody plynoucí z objektivní odpovědnosti provozovatele motorového vozidla, když nárok uplatnila dle § 9 a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přímo vůči žalované pojišťovně. Tvrdila, že [datum] došlo na silnici první třídy číslo I/35 k nehodě, kterou zavinil řidič nákladního automobilu s návěsem, v důsledku čehož došlo k poškození jednostranných ocelových svodidel na pravé straně ve směru jízdy. Žalobkyně, které přísluší právo hospodaření s dálnicemi a silnicemi první třídy, nechala poškozená svodidla opravit a za provedenou opravu uhradila celkem [částka] bez DPH. Nárok žalobkyně uplatnila u žalované jako odpovědnostním pojistiteli, nicméně žalovaná krátila pojistné plnění o [částka] s odůvodněním, že vyúčtovaná částka byla nadhodnocena. V průběhu řízení žalovaná uplatnila námitku promlčení. Obvodní soud zhodnotil skutková zjištění tak, že [datum] měla žalobkyně vědomost o osobě povinné k náhradě škody a znala název pojišťovny, která vydala tzv. zelenou kartu řidiči. Žaloba byla podána až [datum], dle soudu I. stupně včas. Potvrzení o účasti na dopravní nehodě žalobkyně obdržela [datum]. Soud měl za to, že žalobkyně reálně potřebovala na vyhodnocení informací z potvrzení účasti na dopravní nehodě, tedy k uplatnění dotazů u policie, při obdržení případné odpovědi, minimálně 5 pracovních dnů. Promlčecí doba tak začala běžet až [datum] a uplatněný nárok není promlčen, neboť tříletá promlčecí doba by uplynula [datum], tedy až po podání žaloby. O nákladech řízení soud rozhodl dle zásady úspěchu věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. V něm namítla, že z potvrzení o účasti na dopravní nehodě, žalobkyně věděla, kdo je škůdcem a co bylo poškozeno. Jestliže žaloba byla podána až dne [datum], žalobkyně tak učinila až po uplynutí tříleté promlčecí doby. S právním posouzením soudu I. stupně žalovaná nesouhlasí. Žalobkyně již [datum] věděla kdo je povinnou osobou a koho má žalovat. Nemusí jít vždy jen o provozovatele vozidla, ale může jím být i samotný škůdce nebo pojistitel provozovatele. Žalobkyně mohla již telefonicky [datum] se spojit s policií a získat doplňující informace, nebylo k tomu nutné se tím zabývat dalších 5 pracovních dní. Stejně tak žalobkyně mohla podat žalobu před [datum] a žalovaná by se již námitkou promlčení nemohla efektivně bránit. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. 4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela důvodné. 6. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou pro právní posouzení věci dostačující. 7. Po právní stránce vzal odvolací soud v úvahu odpovídající judikaturu Nejvyššího soudu ČR (zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 68/2020), z níž vyplývá, že účelem § 635 odst. 2 občanského zákoníku v platném znění je sjednocení konce promlčecí lhůty i práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu. Toto ustanovení má charakter speciálního pravidla, vztahující se na pojištění odpovědnosti a má zamezit tomu, aby poškozený mohl vymáhat pojistné plnění na pojišťovně, i když jeho nárok na náhradu škody vůči poškozenému je promlčen. Nejvyšší soud dovodil, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu a povinnost pojištěného nahradit vzniklou újmu, které v tomto případě je předpokladem vzniku práva na pojistné plnění a slovo„ nejpozději“ v § 635 odst. 2 občanského zákoníku znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti není žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho plyne, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne objektivní promlčecí lhůta stanovená v § 626 občanského zákoníku, jejíž běh počíná za rok od pojistné události, a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody. Soudní judikatura již dříve dovodila, že pro počátek běhu promlčecí lhůty postačí, že poškozený si na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo je škůdce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2891/2007). 8. V daném případě jsou uvedené okolnosti zřejmé z obsahu protokolu o nehodě z [datum] a potvrzení o účasti na dopravní nehodě z téhož dne. Žalobkyně v odvolacím řízení tvrdila, že tyto okolnosti znala, nicméně nebyla jí známá v tu dobu skutečná výše škody. Tato skutečnost však není pro běh promlčecí lhůty rozhodná. Žalovaná správně v řízení zdůrazňovala, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby nemůže být závislý na vůli poškozeného, přičemž k přesnému stanovení výše škody často dochází k později. S ohledem na to, že žalobkyně měla v daném případě rozhodné informace ke dni [datum], a žaloba byla podána až [datum], je zřejmé, že žalobní požadavek byl uplatněn po skončení zákonné tříleté promlčecí doby. Běh subjektivní promlčecí doby z nároku na náhradu škody bez ohledu na běžící objektivní promlčecí dobu, skončil po uplynutí tří let ve smyslu § 629 odst. 1 občanského zákoníku [datum]. Jestliže žalobkyně podala žalobu opožděně, žalovaná není povinna na promlčecí nárok podle § 609 občanského zákoníku plnit, což v řízení namítla a soud I. stupně byl podle § 610 odst. 1 občanského zákoníku povinen k promlčení přihlédnout. Promlčený nárok nelze žalobkyni přiznat a odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl za situace, kdy soud I. stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. 9. O nákladech řízení odvolací soud s ohledem na změnu rozsudku rozhodoval za řízení před soudy obou stupňů dle § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. 10. Žalovaná, která byla procesně úspěšná, vynaložila před soudem I. stupně náklady za 1 úkon ve výši [částka] za odpor proti platebnímu rozkazu v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Následně byla zastoupena advokátem a náleží jí náhrada nákladů ve výši dle advokátního tarifu, a to za 4 úkony (převzetí právního zastoupení, účast u dvou jednání soudu a vyjádření k žalobě ze [datum]) po [částka], 4 paušální náhrady po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], celkem [částka]. 11. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny uhrazeným soudním poplatkem z odvolání [částka] a náklady za advokátní zastoupení, a to za 2 úkony právní služby po [částka] (podání odvolání a účast u odvolacího jednání), 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], celkem [částka] Náklady za řízení před soudy obou stupňů tak činí v součtu částku [částka] ([částka] + [částka] = [částka]).