55 CO 260/2022-132 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka], a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tak, že jde o podíl žalované na provedených pracích na společné věci, neboť účastnice jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. V roce 2018 byla provedena rekultivace pozemku společností [právnická osoba], [IČO]. Uvedená společnost práce vyúčtovala částkou [částka] fakturou ze dne [datum] [číslo]. Tuto částku uhradili spoluvlastníci uvedeného pozemku s výjimkou žalované. Žalovaná se na rozhodování o rekultivaci nepodílela, ale v „ rozhodné době“ byla jednatelkou uvedené společnosti, tedy jí muselo být známo, jaké práce jsou prováděny a byla s nimi srozuměna. 3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že údajná rekultivace pozemku vůbec proběhla, kdy přesně se tak stalo, a co vše zahrnovala; dále, kdy a kým byla cena za činnost společnosti [právnická osoba] uhrazena. Žalobkyně neprokázala ani potřebnost údajné rekultivace. V roce 2018 žalobkyně nebyla spoluvlastníkem předmětného pozemku, jejími spoluvlastníky byli pouze žalovaná a [jméno] [příjmení] – bratr žalované. Namítla nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. 4. Žalovaná reagovala tak, že nesporovala skutečnost, že v daném období byl spoluvlastníkem [jméno] [příjmení], ke dni podání žaloby je spoluvlastníkem však ona a odkázala na § 1106 zák. č. 89/2012 Sb. 5. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání soudu bez omluvy nedostavili, ačkoliv k němu byl právní zástupce řádně a včas předvolán a předvolání platilo i pro žalobkyni. Při jednání soudu se tedy žalobkyni nemohlo dostat poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 6. Soud posuzoval úplnost skutkových tvrzení žalobkyně z hlediska právních norem, jejichž aplikace by připadala v úvahu, ve všech reálně připadajících variantách jsou tvrzení žalobkyně nedostatečná pro vyhovění žalobě. K tvrzení žalobkyně, že spoluvlastníci předmětného pozemku vynaložili na jeho rekultivaci částku [částka] zaplacenou společnosti [právnická osoba], i kdyby hypoteticky šlo o záchranu věci, bylo by nezbytné tvrdit, že konkrétní spoluvlastník vynaložil na společnou věc konkrétní náklad (§ 1136 písm. b/zák. č. 89/2012 Sb.). Žalobkyně tvrdila naprosto obecně, že předmětnou částku„ uhradili spoluvlastníci“, neuvedla konkrétně kdo, kdy a jak. Pokud by se jednalo o rozhodování spoluvlastníků o běžné správě (§ 1128 zák. č. 89/2012 Sb.), žalobkyně vůbec netvrdila a kdy a jak údajné rozhodování o rekultivaci pozemku proběhlo; kdo, kdy a jak takové rozhodnutí přijal. Nelze zkoumat, zda žalovaná o potřebě rozhodnutí byla vyrozuměna, když chyběla i jen základní tvrzení. Žalobkyně pak sama výslovně uvedla, že žalovaná se na rozhodování nepodílela. Mezi stranami pak nebylo sporné, že v době tvrzené rekultivace pozemku žalobkyně vůbec jeho spoluvlastníkem nebyla. I pokud by na základě výše uvedených právních norem nějaká pohledávka vůči žalované spoluvlastníku vznikla, nemohla na žalobkyni přejít jen z titulu § 1106 zák. č. 89/2012 Sb. Tímto ustanovením jsou míněna práva spojená s věcí, např. užívat jí a požívat, vykonávat s věcí spojená oprávnění z věcného břemene, plnit povinnosti spojené s věcí apod. Nejsou tím míněna obligační práva, např. pohledávka spoluvlastníka na náhradu nákladů vynaložených na společnou věc. Pro přechod takových práv na jinou osobu by musela nastat jiná relevantní právní skutečnost, což žalobkyně ovšem ani netvrdila. 7. Soud se zabýval i možností posouzení právního vztahu mezi účastnicemi jako bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. I k tomuto však byla tvrzení žalobkyně zcela nedostatečná, neboť neuváděla nic, z čeho by bylo možné dovodit, že se žalovaná na její úkor obohatila. Netvrdila, že sama by se společností [právnická osoba] něco konkrétního ujednala, ani že by této společnosti cokoliv uhradila. Bylo proto nadbytečné zabývat se tím, zda by žalovaná jako třetí osoba stojící mimo smlouvu uzavřenou jinými osobami, měla povinnost objednateli něco hradit. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle procesního úspěchu žalované s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 9. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. V něm uvedla, že v roce 2018 byla provedena nezbytně nutná rekultivace pozemku. To, že jednotlivé práce probíhaly v průběhu celého roku dle možnosti klimatických podmínek je věcí, která není předmětem řízení. V listopadu 2018 se sama žalovaná divila změně pozemku, kdy byla přítomna v ČB. Důkazy podávají fotografie před rekultivací a po rekultivaci, odkázala na foto – zasláno do spisu. Kromě toho lze i navrhnout svědky, kteří přesně vylíčí stav věci. K tvrzení žalované ohledně tzv. nevědomosti, a potřeby rekultivace odkázala na e-mailovou komunikaci s bývalými spoluvlastníky, kde žalovaná tvrdí, že zajistila správce. Tím správcem byla společnost [právnická osoba], kde byla žalovaná jednatelkou. Této společnosti ukradla další nemovitosti u [obec], pozemek na [obec], který si převedla bezplatně na své rodné číslo a v roce [rok] ho prodala za [částka], a finance si ponechala pro svoji potřebu. Další nemovitosti této společnosti ukradla v [obec] na adrese [adresa], že důkazy zašle. Žalovaná jen jako jednatelka kradla nemovitosti pro svou potřebu a nikdy a ničím se na nich nepodílela. Také zjistili, že pozemek, o který jde v předmětné žalobě, žalovaná ukradla své babičce absolutně neplatnou darovací smlouvou, kdy podvodem nechala nemocnou babičku podepsat papír a potom jí znemožnila jakoukoliv příchozí poštu dosílkou na sebe. Na vše co žalobkyně uvádí, má důkazy. Má aktivní věcnou legitimaci i právní zájem, aby byla žaloba řádně projednána. Žalobkyně musela samozřejmě veškeré náklady uhradit, a to nejen za tuto rekultivaci, a proto žádá žalovanou o úhradu. Ačkoliv se jedná o její dceru, nikdy jí nenapadlo, že bude krást to, co žalobkyně vybudovala. Vyjádřila se dále k tomu, že žalovaná se na rozhodování podílela již několikrát v řadě věcí. K nedostavení se k ústnímu jednání uvedla, že to bylo z důvodu problémů s dopravou právního zástupce a nemožnosti se včas dovolat na soud. Žalobkyně byla v té době na ortopedickém zákroku, a proto se k jednání nedostavila a na právního zástupce spoléhala. Soud neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť jsou tu další skutečnosti nebo důkazy, které nebyly dosud uplatněné. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 10. Následně žalobkyně namítla podjatost soudců Městského soudu v Praze, neboť zjistila, že žalovaná je od [datum] funkcionářem Městského soudu v Praze, existuje zde možná podjatost soudců při posuzování činnosti funkcionáře Městského soudu. Namítla případ tzv. systémové podjatosti, v němž vznikají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Městského soudu v Praze a požádala o přikázání věci jinému soudu, např. Krajskému soudu v Praze. 11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že žalobkyně v podstatě opakuje svá dřívější tvrzení o rekultivaci pozemku v roce 2018. Dále žalobkyně na žalovanou slovně útočí a obviňuje jí z krádeží pozemků. Proti nepravdivým a urážlivým tvrzením žalobkyně se ohradila. Napadený rozsudek považuje za zcela správný. Soud dospěl správně k závěru, že žalobkyně zásadním způsobem neunesla břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně neuvedla, a ani neoznačila žádný důkaz k tomu, kdy přesně měla údajná rekultivace proběhnout, kdo byl v té době spoluvlastníkem nemovité věci; rovněž neuvedla a nedoložila, kdo, kdy a jakým způsobem měl údajnou částku [částka] uhradit. V žalobě zcela absentovala i jen základní tvrzení ohledně toho, kdy a jakým způsobem mělo být rozhodováno spoluvlastníky o provedení údajné rekultivace. Žalovaná již před soudem prvního stupně uvedla a opakuje, že nebyla nijak a nikým informována a nevěděla o tom, že by nějaká údajná rekultivace pozemku byla plánována, či snad dokonce provedena. Žalované, i když je majoritním vlastníkem uvedeného pozemku, nikdy nebylo nikým navrženo přijetí rozhodnutí spoluvlastníků, kterým by mělo být rozhodnuto o provedení rekultivace. Naopak je jí do celého souboru nemovitostí dlouhodobě odepírán přístup. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že údajná rekultivace pozemku byla nezbytná a jednalo se o náklad vynaložený na záchranu věci, pak v žalobě zcela chybělo označení jakékoliv důkazu o potřebnosti provedení rekultivace a o tom, že snad byla provedena. Soud správně upozornil na fakt, že dle vlastních tvrzení žalobkyně, měla údajná rekultivace proběhnout v době, kdy žalobkyně nebyla spoluvlastníkem předmětného pozemku. Ani v odvolání žalobkyně neuvádí žádné skutečnosti, které by mohly správnost rozsudku zpochybnit a ze kterých by vyplývalo, že by měla mít vůči žalované jakoukoliv pohledávku. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 12. Odvolací soud o