55 CO 346/2022-140 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci a) [částka] s příslušenstvím ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení; výrokem II. žalované uložil zaplatit žalobci b) [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od [datum] do zaplacení; a výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Podle odůvodnění uplatnili žalobci nárok na náhradu majetkové újmy v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Byli účastníky několika soudních řízení proti [právnická osoba] (CYPRUS) LIMITED, společnosti založené a registrované na Kypru pod [číslo] [příjmení] [příjmení], 2nd floor, [příjmení] 70, Nikosie, Kyperská republika. V řízením soud nařizoval předběžná opatření k návrhu této společnosti vedeném pod sp. zn. 53 Cm 95/2005 jako žalobkyní o vydání akcií emitovaných žalobcem 2) v této věci. Žalobci 2) byly předběžnými opatřeními ukládány povinnosti podle § 76 odst. 2 o. s. ř. jako„ někomu jinému než účastníku řízení“. Všechna nařízená předběžná opatření zanikla, neboť předmětné řízení bylo Městským soudem v Praze zastaveno ve smyslu § 77 odst. 1 písm. b) o. s. ř., návrhu ve věci samé nebylo vyhověno. Oběma žalobcům vzniklo právo na náhradu škody. Žalobci zahájili včas a řádně soudní řízení dle § 77a odst. 2 o. s. ř., v řízeních byli úspěšní, domohli se soudních rozhodnutí, kterými jim byla přiznána náhrada újmy. Žalobci vyzvali Městský soud v Praze k vyplacení jistot dne [datum], Městský soud v Praze vydal usnesení o vydání těchto jistot až [datum] k uspokojení práv obou žalobců, rozhodnutí soud konkretizoval pod bodem 1. rozsudku písmeny a) - f). Usnesení nabyla právní moci [datum]. Žalobci se opakovaně domáhali vyznačení právní moci těchto usnesení, k tomu však došlo až [datum]. Ještě však před vyznačením právní moci usnesení jim byl doručen přípis Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, č. j. 53 Cm 95/2005-2681, obsahující sdělení, že výplata částek podle uvedených usnesení nemůže být provedena, neboť k soudu složené jistoty byly v mezidobí složiteli v tomto řízení vráceny. Uplatněná náhrada škody tak představuje jim vzniklou újmu z titulu přiznaných rozhodnutím Městského soudu v Praze, neboť se jedná o nesprávný úřední postup. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, za nesporné označila uplatněný nárok žalobce a) i žalobce b) ve výši částek uplatněných předmětnou žalobou z titulu nesprávného úředního postupu Městského soudu v Praze v řízení, vedeném pod sp. zn. 53 Cm 95/2005. Konstatovala, že v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb., ostatní podmínky pro přiznání náhrady škody však splněny nebyly. Lze konstatovat, že s odkazem na § 13 předmětného zákona došlo k nesprávnému úřednímu postupu Městského soudu v Praze v řízení sp. zn. 53 Cm 95/2005, neboť došlo k vyznačení doložky právní moci na usnesení o vrácení jistot, tyto jistoty byly vráceny v daném řízení i přesto, že usnesení nenabyla právní moci, neboť tato byla doručena pouze složiteli, nikoliv i těm, kteří byli předběžným opatřením dotčeni. Stále však žalobci měli možnost vymáhat vydání předmětných částek po žalobci v tamním řízení. 4. Soud uplatněný nárok posoudil dle § 1 odst. 1, § 5, § 13 zák. č. 82/1998 Sb. po provedeném dokazování a na soudem konstatovaném zjištěném skutkovém stavu. 5. Uzavřel, shodně se žalovanou, že dle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. došlo k nesprávnému úřednímu postupu Městského soudu v Praze v řízení pod sp. zn. 53 Cm 95/2005, neboť došlo k vyznačení doložky právní moci na usnesení o vrácení jistot a jistoty tomu, kdo je složil, čili žalobci (v tamním řízení) byly vráceny i přesto, že usnesení nebyla v právní moci. V řízení bylo prokázáno, že žalobci uplatnili úspěšně svůj nárok na náhradu škody, a v tomto smyslu také Městský soud v Praze rozhodl a vydal usnesení, na která se žalobci odvolávali. [příjmení] také bylo, že finanční prostředky složené navrhovatelem v řízení 53 Cm 95/2005, které měly pokrývat případnou majetkovou škodu protistrany, byly složiteli vráceny bez právního důvodu, neboť usnesení o jejich vrácení nebylo řádně všem účastníkům doručena, tedy nebyly v právní moci. Soud tedy již dále těmito finančními prostředky nedisponoval. Porušil tak povinnost vyplývající mu z § 77a odst. 4 o. s. ř., nesplnil tak povinnost, kterou sám vyslovil v usneseních o vyplacení těchto jistot. Byl tím prokázán nesprávný úřední postup Městského soudu v Praze, který navzdory zákonu a svým vlastním pravomocným usnesením neuspokojil oprávněné nároky žalobců z jistot u něj složených (z důvodu, že se nesprávným úředním postupem o jistoty složené u něj připravil). Z tohoto důvodu žalobě jako důvodné vyhověl. Úrok z prodlení žalobcům přiznal od [datum], s ohledem na výzvu žalobců k zaplacení žalované částky dle § 513, dle § [číslo], § 1670 zák. č. 89/2012 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle plného procesního úspěchu žalobců ve věci. 7. Proti rozsudku podala žalovaná blanketní odvolání. V jeho následném doplnění soudu vytýkala, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem. Setrvala na svém stanovisku, že nedošlo k naplnění zákonných podmínek pro založení odpovědnosti dle zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaná se stále nachází v postavení tzv.„ posledního dlužníka“. Odkázala na konstantní judikaturu NS ČR, podle které lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem vůči státu úspěšně uplatnit pouze tehdy, jestliže poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1840/2017, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, sp. zn. 28 Cdo 2153/2011). Primárním dlužníkem v předmětné věci tedy není stát reprezentovaný Městským soudem v Praze, ale navrhovatel předběžných opatření. Žalobci v řízení netvrdili ani nedoložili, že by se snažili domoci uspokojení svého nároku vůči navrhovateli, což bylo jejich povinností (NS ČR 28 Cdo 1512/2011). Pouze obecně uvedli, že žalobce v původním řízení zanikl. Toto blíže nespecifikovali ani nedoložili. Není tak zřejmé, zda např. původní žalobce nemá právního nástupce, zda žalobci uplatnili svoji pohledávku v rámci likvidace společnosti a eventuálně, s jakým výsledkem. Rovněž poukázala na možnost podání návrhu na opětovný zápis navrhovatele předběžných opatření do kyperského obchodního rejstříku ze strany žalobců jako věřitelů dle příslušných ustanovení kyperského zákona o společnostech. S tímto se soud v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Žalovaná dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 156/2022-69, který se právě k této otázce vyjádřil. Ten uzavřel, že žalobci jako věřitelé mohli a stále mohou dosáhnout obnovení zápisu navrhovatele předběžného opatření do kyperského obchodního rejstříku, a pokud tak neučinili, nelze to klást k tíži žalované. Z tohoto rozsudku žalovaná citovala. 8. Poukázala dále i na skutečnost, že se jednalo ve věci o osobní a majetkové propojení žalobců s kyperskou společností, která byla navrhovatelem předběžných opatření a kde žalobce a) byl/je činný v orgánech této společnosti a žalobce b) akcionářem této společnosti. Dle žalované tedy žalobcům muselo být v inkriminované době již známo, že jistoty složené v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 95/2005 byly na základě usnesení o vrácení jistoty vráceny navrhovateli předběžných opatření. Přes tuto skutečnost neučinili žádný krok k vymožení své pohledávky, proto v jejich postupu spočívajícím v přímém uplatnění náhrady škody po žalované, lze mít s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci za to, že je zde dán rozpor s dobrými mravy. 9. Dále uvedla, že bylo zjištěno, že Městský soud v Praze vyplatil žalobci a) částku [částka] a žalobci b) částku [částka]. Dle sdělení právního zástupce žalobců na jednání soudu dne [datum] bylo žalobcům uhrazeno celkem [částka]. Soud se v napadeném rozsudku s touto situací nevypořádal, konkrétně zda žalobní nárok v určité části není uplatňován duplicitně. Nesouhlas žalovaná namítla i v části přiznaných úroků z prodlení s ohledem na to, že tyto byly přiznány již od [datum], odkázala na stanovisko NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, podle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu uplatnil postupem dle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobci svůj nárok uplatnili u žalované dne [datum], což účastníci v řízení učinili nesporným. V prodlení tak žalovaná mohla být až od [datum]. Namítla, že v řízení nebylo nijak zohledněno, že v průběhu řízení vzal žalobce a) částečně žalobu zpět o [částka] a o [částka] o náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. V tomto rozsahu bylo řízení zastaveno částečně usnesením č. j. 14 C 61/2021-75. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. 10. Žalobci ve vyjádření k odvolání vyvraceli argumentaci tam uvedenou. Zdůraznili, že v řízení před soudem prvního stupně byla prokázána existence pravomocných soudních rozhodnutí Městského so