58 CO 256/2022-134 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od 2. 5. do [datum] (výrok II.), a rozhodl, že žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s tvrzením, že žalované vznikla povinnost uhradit žalovanou částku jako vlastnici v žalobě označených jednotek nacházejících se v domě spravovaném žalobcem jako společenstvím vlastníků jednotek (dále případně jen„ SVJ“), kdy žalovaná částka představuje mimořádný příspěvek na správu domu a pozemků, jehož výše byla odvozena od výše spoluvlastnického podílu žalované na společných částech budovy (tj. pohledávku na zaplacení mimořádného příspěvku na činnost SVJ). 3. Žalovaná v průběhu řízení jako zásadní obranu (ve smyslu § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“) uplatnila při jednání dne [datum] námitku započtení pohledávky, kterou na ni měla postoupit [právnická osoba] s. r. o., která je dalším členem SVJ; v podání ze dne [datum] pak upřesnila titul této postoupené pohledávky. Žalobce v reakci na uvedenou námitku započtení ve vyjádření ze dne [datum] pohledávku žalované neuznal, označil ji (z konkrétně tvrzených důvodů) za spornou a neexistující a vznesl námitku neplatnosti započtení učiněného žalovanou v rámci soudního řízení. 4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 12. až 16. (na která v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje). Za zásadní považoval zjištění (shrnutá pod bodem 22. napadeného rozhodnutí), že se žalovaná jako vlastník bytu a nebytových a společných prostor v domě na adrese [adresa], zúčastnila shromáždění vlastníků jednotek konaného dne [datum], na které byla řádně pozvána, na němž bylo přijato rozhodnutí o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu ve výši [částka], přičemž s ohledem na výši spoluvlastnického podílu měla žalovaná na základě tohoto rozhodnutí zaplatit částku [částka], k jejímuž zaplacení byla žalobcem vyzvána oznámením ze dne [datum], které bylo žalované doručeno dne [datum]. Po právní stránce věc ohledně nároku žalobce soud I. stupně posoudil podle § [číslo] odst. 1 a § 1209 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že shromáždění vlastníků jednotek dne [datum] rozhodlo o zaplacení mimořádného příspěvku na správu domu, žalované tak vznikla povinnost podle § 1180 odst. 1 o. z. příspěvek žalobci uhradit. Rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne [datum] nebylo napadeno postupem podle § 1209 o. z., nárok žalobce je proto po právu. 5. Ve vztahu pohledávce uplatněné žalovanou k započtení na žalovaný nárok se soud I. stupně zabýval započitatelností této pohledávky, přičemž dospěl k závěru, že není splněna podmínka jistoty a určitosti této pohledávky, aby mohlo dojít k platnému zápočtu ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Vyšel při tom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, podle jehož závěrů je vlastností určující započitatelnost pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. její likvidita; není-li aktivní pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že věnoval-li by se pohledávce žalované, řízení původně vedené o pohledávce žalobce by se fakticky stalo řízením vedeným výlučně o pohledávce žalované, v důsledku čehož by došlo k ohrožení zájmu věřitele hlavní pohledávky (tj. žalobce), který se legitimním způsobem dožaduje vydání co nejrychlejšího rozhodnutí o své nesporné pohledávce. Konstatoval, že žalobce od okamžiku uplatnění obrany žalované započtením pohledávky započítávanou pohledávku sporoval, přičemž uváděl konkrétní (nejen právní) argumenty, ze kterých„ bylo lze dovodit problematičnost zjišťování skutkových okolností vzniku protipohledávky (tj. pohledávky žalované)“. Pochybnosti o existenci a výši pohledávky žalované označil za objektivní; její prokazování by znamenalo nepoměrně delší průběh soudního řízení, čímž by došlo k jednoznačnému oddálení uspokojení žalobce coby věřitele pohledávky z hmotněprávního hlediska jisté a nesporné. Z toho důvodu soud I. stupně neprováděl další důkazy navržené žalovanou k prokázání její pohledávky, ani žalovanou nevyzýval podle § 118a o. s. ř. k doplnění dalších tvrzení a důkazních návrhů k její pohledávce se vztahujících. V této souvislosti ve vztahu k žalovanou navrženým důkazům označenými fakturami pro úplnost (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 276/2005) dodal, že faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky. Dále uvedl, že pro nadbytečnost neprováděl ani žalovanou k důkazu navrženou nájemní smlouvu ze dne [datum], když z již provedeného důkazu smlouvou o postoupení pohledávky (ze dne [datum]) není zřejmé, zdali se uvedené postoupení týká právě a jen uvedené nájemní smlouvy; navíc s ohledem na tvrzení žalobce by provedení tohoto důkazu samo o sobě nemohlo postačovat k prokázání existence sporné pohledávky. 6. Soud I. stupně za situace, kdy pohledávku žalované uplatněnou k započtení vůči pohledávce žalobce, která je předmětem žaloby, neshledal způsobilou k započtení - když přisvědčil argumentaci žalobce v jeho námitce neplatnosti započtení nejisté a neurčité pohledávky žalované, žalobě vyhověl, aniž by se dále zabýval dokazováním existence pohledávky žalované. 7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále případně jen„ AT“). 8. Žalovaná napadla rozsudek včasným a přípustným (byť tzv. blanketovým) odvoláním s tím, že soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil při posouzení žalovanou vzneseného zápočtu její pohledávky vůči pohledávce žalobce, která je předmětem řízení. V doplnění odvolání žalovaná soudu I. stupně vytkla, že se její procesní obranou spočívající v zápočtu pohledávek účastníků nezabýval. Uvedla, že obě pohledávky vyplývají ze stejného právního vztahu, kterým je členství žalované v žalobci. Pohledávka žalobce je pohledávkou na zaplacení„ mimořádného příspěvku“ na činnost SVJ, pohledávka žalované je rovněž pohledávkou vyplývající z činnosti SVJ, když se jedná o pohledávku vyplývající z pronájmu technologického zařízení, které SVJ v rozhodné době používalo (a do dnešního dne používá) k dodávce teplé vody svým členům (vlastníkům jednotek v domě), a za něž od nich požaduje (a dostává) úhrady za dodávku teplé vody, samo však za užití tohoto zřízení nic neplatí. Námitky žalobce proti uzavřené smlouvě žalovaná označila za účelové, když [právnická osoba] s. r. o., která pořízení technologického zařízení financovala a je rovněž vlastníkem jednotek v domě, jednala svým statutárním orgánem odlišným od statutárního orgánu žalobce, technologické zařízení koupila na žádost žalobce, zaplatila jeho kupní cenu, to vše v nouzové situaci, v níž se žalobce ocitl poté, kdy mu byla zastavena dodávka tepla a teplé vody z kotelny umístěné v sousedním domě, se souhlasem vlastníků jednotek, s nimiž žalobce (prostřednictvím jeho tehdejšího statutárního orgánu) věc konzultoval, a to z důvodu, že žalobce neměl vlastní finanční prostředky k jeho koupi a situaci bylo nutno vyřešit (a to co nejrychleji). [právnická osoba] na žádost žalobce zařízení koupila, profinancovala, a pronajímá jej žalobci za nákladovou cenu. Tuto cenu žalobce v počátečním období [právnická osoba] s. r. o. hradil, počínaje červnem 2019 přestal hradit, přičemž uvedená společnost část své pohledávky vůči žalobci postoupila žalované, která je rovněž vlastníkem jednotek v domě a (prostřednictvím žalobce) je jedním z beneficientů dodávky teplé vody z uvedeného technologického zařízení. Vzhledem k uvedeným skutečnostem se soud I. stupně podle názoru žalované měl v řízení zabývat její procesní obranou spočívající ve vzájemném zápočtu pohledávek; nejsou dány důvody pro aplikaci v napadeném rozsudku citované judikatury Nejvyššího soudu, když pohledávka žalované je prokazatelná, co do svého základu i výše snadno zjistitelná a vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] s.r.o. a daňových dokladů k této smlouvě vystavených. Pohledávka by musela být sporná objektivně, nikoliv pouze tím, že jí žalobce učiní spornou. Při jednání odvolacího soudu žalovaná (prostřednictvím svého právního zástupce upřesnila), že