58 CO 257/2022-280 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), nepřiznal žalobkyni vůči žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náhradu nákladů řízení (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice, na účet Obvodního soud pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného povinnost nahradit České republice, na účet Obvodního soud pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl jejím právním zástupcem v řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech pod sp. zn. 5 C 215/2015, v němž se [jméno] [příjmení] coby žalobkyně domáhala po žalobkyni (tehdy žalované) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody. Žalovaný coby právní zástupce žalobkyně (tehdy žalované) sice podal odpor proti platebnímu rozkazu, k žalobě se však nevyjádřil, což vedlo k fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání. Žalobkyně tvrdila, že nebýt opomenutí žalovaného s vyjádřením k žalobě, byla by v řízení úspěšná, neboť předpoklady náhrady škody nebyly naplněny. 3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznával s tím, že nelze učinit závěr, že by žalobkyně byla v řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech úspěšná. 4. [ulice] účastník navrhl žalobu zamítnout s tím, že [jméno] [příjmení] by byla úspěšná ve významné části, minimálně ve výši [částka] dle znaleckého posudku, dále požadoval žalobu zamítnout v rozsahu úroků z prodlení i ohledně nákladů odvolacího a dovolacího řízení, neboť v těchto řízeních neúspěch žalobkyně nebyl v příčinné souvislosti s pochybením advokáta. 5. Soud I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli (příkazní) smlouvu o právní pomoci podle ust. § 2430 a násl. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se žalovaný zavázal poskytnout žalobkyni za odměnu právní pomoc při zastupování v soudním řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech. Žalovaný se k soudem doručené žalobě a s ní spojené výzvě ve stanové lhůtě jménem žalobkyně nevyjádřil, čímž nastala fikce uznání nároku poškozené [jméno] [příjmení] (žalobkyní) a v důsledku toho byl v neprospěch žalobkyně soudem vynesen rozsudek pro uznání. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný nevyjádřením se ve lhůtě porušil své povinnosti advokáta. Žalobkyně tak byla v řízení procesně neúspěšná v prvé řadě v důsledku pochybení žalovaného v rámci jeho výkonu advokacie, jehož následkem byla odsouzena k zaplacení přiznané částky a náhradě nákladů řízení. Podmínka odpovědnosti advokáta za škodu dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, tedy výkon advokacie, zde byla nepochybně splněna, neboť žalovaný žalobkyni zastupoval v řízení před Okresním soudem v Lounech na základě smlouvy o právní pomoci a následně své pochybení, kterého se při zastupování žalobkyně ve výše uvedené věci dopustil, ani nepopíral. 6. Při zkoumání výše škody soud I. stupně s ohledem na jím citovanou judikaturu jako předběžnou otázku řešil, zda by při řádném postupu žalovaného advokáta v řízení, v němž žalobkyni zastupoval, musela žalobkyně uspokojit proti ní uplatněnou pohledávku. Uzavřel, že teprve v případě, že by bylo možno dovodit, že by žalobkyně neměla (při řádném běhu věcí) platit některou z žalobou uplatněných částek (či případně nákladů řízení), bylo by možné usuzovat o vzniku škody na její straně, za kterou by byl odpovědný žalovaný advokát. 7. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování ke zjištění, jak by dopadlo řízení vedené před Okresním soudem v Lounech, zda a v jakém rozsahu by tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] byla úspěšná i v případě, že by nedošlo k fikci uznání nároku. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že předmětné pozemky (a s nimi další pozemky v celkové výměře přes 203 hektarů) byly předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi státem jako pronajímatelem a [titul]. [příjmení] jako nájemcem, přičemž v důsledku utlumení činnosti podniku nájemce došlo k tomu, že žalobkyně začala na některých pozemcích (zjevně se souhlasem tohoto nájemce) provozovat zemědělskou činnost. V roce 2011 s nájemcem uzavřela smlouvu o prodeji podniku, jejíž součástí byla uvedená nájemní smlouva. Účastníkem této smlouvy nebyl ani Pozemkový fond ČR, ani kdokoliv z rodiny poškozené [příjmení], přičemž v roce 2012 pozemkový fond jednal nadále s původním nájemcem tak, že mu nájemní smlouvu z roku 2005 vypověděl. Pronajímatel tak nevzal vůbec v potaz smlouvu o prodeji podniku a na základě výběrového řízení (jehož se mimochodem žalobkyně rovněž zúčastnila) získala nájem předmětných pozemků od [datum] poškozená [příjmení]. Ta tak věděla o tom, že ke dni [datum] skončí nájem předchozího nájemce [titul]. [příjmení], zároveň od tohoto předchozího nájemce pozemky v srpnu 2012 převzala a získala jeho souhlas s osetím. Nebylo prokázáno, že by poškozená byla seznámena s existencí smlouvy o prodeji podniku obsahující přechod nájemní smlouvy na žalobkyni. Z žádného důkazu neplyne, že by věděla o tom, že [titul]. [příjmení] by už v létě 2012 neměl být nájemcem předmětných pozemků a že by tedy nebyl oprávněn předat jí pozemky a poskytnout jí souhlas s osetím. Přestože pozemky, jejichž nájemcem byl na základě smlouvy z roku 2005 [titul]. [příjmení], byly zjevně osety zemědělskou plodinou, provedla na nich žalobkyně dne [datum] postřik totálním herbicidem, čímž došlo k naprostému zničení porostu vzešlé ozimé řepky, kterou zde osela poškozená. Tento postup žalobkyně byl zdokumentován Policií ČR a rovněž formou notářského zápisu. Lze tak přesně zjistit, v jakém rozsahu došlo ke zničení porostu ozimé řepky a není sporu o tom, že tuto plodinu na příslušné rozloze pozemků osela poškozená. Žalobkyně formálně předávala pozemky zpět pozemkovému fondu dne [datum] a odůvodnila svůj postup s postřikem tím, že je chtěla předat v čistém bezplevelném stavu, toto její zdůvodnění však absolutně neodpovídalo situaci. Žalobkyně totiž již od poloviny roku 2012 věděla, že nebude od [datum] nájemcem žádného z předmětných pozemků a soud I. stupně tak neuvěřil jejímu tvrzení, že vynakládala jistě ne nevýznamné prostředky na zemědělské práce, které po ní nikdo, tedy ani pronajímatel, nepožadoval. Za tohoto stavu věci tak uzavřel, že jednání žalobkyně spočívající v provedení postřiku pozemků herbicidem dne [datum] bylo jednáním čistě schválnostním. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyně, byť se snad mohla ještě jeden den považovat za osobu oprávněnou na pozemcích hospodařit, svým protiprávním jednáním způsobila [jméno] [příjmení] škodu. Protože se tak stalo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), posuzoval soud vznik této škody podle ust. § 415 obč. zák., kdy každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí a rovněž podle ust. § 424 obč. zák., kdy za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. 8. Předpoklady odpovědnosti žalobkyně za škodu (protiprávní jednání, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi) měl soud I. stupně za plně prokázané, schválnostní jednání žalobkyně posoudil jako jednání v rozporu s dobrými mravy, zabýval se tedy otázkou výše škody. Vycházel přitom ze znaleckého posudku, vůči němuž neměli účastníci žádných námitek. Znalec ohodnotil výši nákladů vynaložených na založení porostu řepky částkou [částka] a ušlý zisk částkou [částka], poškozené tak mohla vzniknout škoda maximálně ve výši [částka]. Škoda vzniklá v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného při výkonu advokacie tak byla shledána v rozdílu mezi částkou přiznanou Okresním soudem v Lounech ve výši [částka] a částkou [částka], současně bylo třeba zohlednit úrok z prodlení, který žalobkyně zaplatila, a úrok, který by zaplatit měla pouze z částky [částka]. Soud I. stupně tak vyčíslil škodu žalobkyně jako rozdíl mezi částkou, kterou zaplatila, a částkou, která zaplacena být měla, ve výši [částka]. Ohledně přesných výpočtů odvolací soud pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Dále soud I. stupně zohlednil soudní poplatek a náklady právního zastoupení poškozené, které žalobkyně musela zaplatit v řízení před Okresním soudem v Lounech (v I. stupni) v celkové výši [částka]. Ohledně nákladů vynaložených na odvolací a dovolací řízení však dospěl k závěru, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vznikem škody, neboť v těchto samostatných řízeních již žalo