58 CO 284/2022-103 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně (ve výroku I.) zamítl žalobu s žalobním požadavkem, aby byl přihlašovatel povinen souhlasit s vydáním příjemci věcí - motorového vozidla HYUNDAI IX 35, rz 7H3 [číslo], [VIN kód], - osvědčení o registraci vozidla č. UAY [číslo], - přední a zadní tabulky [registrační značka], - klíčů od vozidla rz 7H3 [číslo], výr. zn. HYUNDAI, které jsou v soudní úschově Obvodního soudu pro Prahu 4, v řízení sp. zn. 34 Sd 106/2020, na základě usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie [obec] IV, Místní oddělení [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dále (ve výroku II.) uložil žalobkyni povinnost souhlasit s vydáním - motorového vozidla HYUNDAI IX 35, rz 7H3 [číslo], [VIN kód], - osvědčení o registraci vozidla č. UAY [číslo], - přední a zadní tabulky [registrační značka], - klíčů od vozidla rz 7H3 [číslo], značky HYUNDAI, žalované a (ve výroku III.) uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku rukám jejího advokáta na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala (ve smyslu § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále případně jen,,z. ř. s.“) nahrazení souhlasu žalované s vydáním motorového vozidla HYUNDAI IX 35, rz 7H3 [číslo], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“) a dalších věcí (v žalobě popsaných) ze soudní úschovy. Uvedla, že vozidlo (s označenými věcmi) bylo do soudní úschovy uloženo Policií ČR na základě jejího usnesení ze dne [datum] za situace, kdy práva k vozidlu (poté, co bylo na základě vyhlášeného pátrání dne [datum] zajištěno) uplatňuje jak žalobkyně (jako příjemce), tak žalovaná (jako přihlašovatel). Žalovaná v řízení o vydání vozidla ze soudní úschovy (zahájeném k návrhu žalobkyně) vydání vozidla odporovala, pročež byl návrh žalobkyně (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 34 Sd 106/2020 ze dne [datum rozhodnutí]) zamítnut. Žalobkyně tvrdila, že byla při koupi předmětného vozidla v dobré víře, že nabývá vlastnické právo od osoby oprávněné. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně tvrdila, že se stala vlastníkem vozidla na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která byla uzavřena v rámci úvěrové smlouvy dne [datum], na základě které žalovaná poskytla úvěr na financování koupě předmětného vozidla společnosti [právnická osoba] Na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která nabyla platnosti uzavřením úvěrové smlouvy a účinnosti dnem převzetí vozidla uvedenou společností od prodávajícího (k čemuž došlo téhož dne), došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovanou s rozvazovací podmínkou (spočívající v úplném splacení všech závazků z úvěrové smlouvy). Zmíněná rozvazovací podmínka, na základě které by vlastnické právo k vozidlu přešlo zpět na uvedenou společnost, splněna nebyla, vozidlo je tak stále ve vlastnictví žalované. Žalovaná namítla, že žalobkyně nebyla při nákupu vozidla v dobré víře v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo zejména proto, že si mohla údaje o vozidle prověřit na veřejně dostupné a bezplatné databázi Cebia, ze které je od okamžiku uzavření smlouvy zřejmé, že vozidlo je financováno prostřednictvím žalované. Technický průkaz, ačkoliv obsahuje údaje o vlastníkovi a provozovateli, nelze považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci. Po žalobkyni jako nabyvateli by měla být požadována jistá míra obvyklé opatrnosti, kterou by průměrná osoba měla v dané situaci vynaložit, tím spíše v případech, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že převodce nemusí být vlastníkem, tj. typicky při prodeji ojetých vozů. Žalovaná dále namítla, že jí nebyla zaslána předžalobní výzva. 4. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované zdůraznila, že předmětné vozidlo nekoupila od společnosti [právnická osoba], nýbrž od společnosti [právnická osoba] kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalovanou a společnost [právnická osoba] tížila zákonná povinnost provést změny v registru vozidel; neobstojí případné zmocnění žalovanou k provedení změn v registru. Žalovaná rezignovala na kontrolu, zda společnost [právnická osoba] změnu provedla a snaží se veškerou odpovědnost přenést na žalobkyni. Podstatné je, že nedošlo-li by ze strany žalované k vyvolání protiprávního stavu, nebyla by žalobkyně nucena k iniciování tohoto řízení. S pasivním chováním žalované souvisí i absence předžalobní výzvy; žalobkyně před podáním žaloby žádala o vydání vozidla, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila, žalobkyni nekontaktovala, zcela jistě si musela být vědoma, že dalším zákonným krokem je podání žaloby o nahrazení souhlasu. Tento krok pro ni tedy nemohl být překvapením, řízení mohla zabránit. Žalobkyně ohledně dobré víry v oprávnění převodce uvedla, že vozidlo měl prodávající v držbě s veškerými doklady, nebylo prodáváno za neobvykle nízkou cenu, žalobkyně současně měla k dispozici kupní smlouvu uzavřenou mezi společností [právnická osoba], a [právnická osoba] 5. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 6. až 13. (na která v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje), přičemž dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby a důvodnosti vzájemného návrhu. Uzavřel, že společnost [právnická osoba] nesplnila podmínky smlouvy o úvěru uzavřené s žalovanou dne [datum], ve které byl mimo jiné sjednán zajišťovací převod práva k předmětnému vozidlu. Zajišťovací převod práva se tak stal nepodmíněným, společnost [právnická osoba] se nikdy nestala vlastníkem vozidla, nebyla tudíž oprávněna převést vlastnické právo k vozidlu na společnost [právnická osoba] [právnická osoba] následně převedla kupní smlouvou vozidlo na žalobkyni, v řízení nebyla prokázána dobrá víra žalobkyně v oprávnění společnosti [právnická osoba] převést vlastnické právo k vozidlu. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán zajišťovací převod práva podle § 2040 (podle jeho odst. 1 smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo; podle odst. 2 se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněna) násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále případně jen,,o. z.“) k vozidlu Hyundai IX 35, [registrační značka], [VIN kód]. Podle čl. 2 všeobecných podmínek smlouvy o úvěru, bez předchozího písemného souhlasu není klient ([právnická osoba] Czech) oprávněn, do úplného splacení klienta vůči společnosti (žalovaná) vyplývajících z úvěrové smlouvy, vozidlo prodat, nebo jakkoliv vozidlo zatížit věcným nebo jiným právem třetích osob. Po citaci § 2044 o. z. (Není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práv), čl. 6 všeobecných podmínek smlouvy o úvěru, podle něhož byl-li dohodnutý zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu, není klient oprávněn do doby úplného splacení všech zajištěných závazků převést vozidlo na jakoukoli třetí osobu, ani činit kroky k tomu směřující, uvedl, že žalované se v řízení podařilo prokázat, že dluh ze smlouvy o úvěru nebyl splacen, převod vlastnického práva se stal tedy nepodmíněným v souladu s § 2044 o. z. Po citaci § 1099 o. z. (podle něhož se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem), § 1102 o. z. (podle něhož převede-li se vlastnické právo k movité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak) a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015 (registr silničních vozidel není veřejným seznamem) uvedl, že se nemůže uplatnit pravidlo uvedené v § 1102 o. z. Vyšel z toho, na tento případ nepoužije § 1109 o. z., neboť vlastnické právo k vozidlu nebylo na žalobkyni převedeno od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti. Žalovaná v řízení prokázala zánik smlouvy o úvěru v důsledku neplnění povinností společnosti [právnická osoba] Uvedená společnost se tak nikdy nestala vlastníkem vozidla, nebyla tak oprávněna k převodu vlastnického práva na společnost [právnická osoba], od které pak vozidlo získala žalovaná (správně žalobkyně pozn. odvolacího soudu). Po citaci § 1111 o. z. (podle něhož získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § [číslo] nebo § [číslo], stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu) uvedl, že ustanovení § 1111 o. z. je upravena tzv. obecná klauzule nabytí od neoprávněného subjektu. Umožňuje nabytí vlastnického práva od neoprávněného subjektu i mimo stanovené privilegované způsoby nabytí (§ 1109 o. z.) a mimo prodej použitých věcí (§ 1110 o. z.). Zákon v případě generáln