58 CO 313/2022-85 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala žalovaného nároku z titulu vrácení části zálohy zaplacené za výrobu a montáž dveří. Svůj žalobní požadavek odůvodnila tím, že na základě smlouvy o dílo (kupní smlouvy [číslo]) uzavřené mezi stranami se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni výrobu a montáž dveří Sapeli, přičemž šlo o dodávku tzv. na klíč. Na místě samém provedl zaměření technik žalované, který se při zaměření dopustil pochybení spočívajícího ve volbě špatného typu jedněch dveří ([číslo] dále též jen„ sporné dveře“), neboť v případě umístění zvolených dveří by bylo vidět kus dlažby z chodby, dveře by tedy nezakrývaly dilataci podlahy. Nebylo povinností žalobkyně přezkoumávat zaměření provedené technikem žalované a na základě toho vzniklou nabídku. Na nevhodnost zvolených dveří upozornil žalobkyni až montér při montáži, který ji též upozornil, že existují tzv. reverzní dveře, které by dilataci zakryly. Pochybení žalované spočívalo v tom, že použití těchto dveří žalobkyni nenavrhla. Žalobkyně montáž nevhodných dveří odmítla, ty byly odvezeny žalovanou. Strany jednaly o možném řešení, přičemž se dohodly na tom, že žalovaná dodá nové (vhodné) dveře s 50% slevou, posléze však žalovaná takto postupovat odmítla. Vzhledem k tomu, že žalovaná odmítla dodat žalobkyni bezvadné dveře, žalobkyně od smlouvy v rozsahu nesplněné části zakázky odstoupila, čímž jí vzniklo právo na vrácení zálohově zaplacené částky [částka] odpovídající ceně sporných dveří s montáží. Žalovaná však přes dvojí výzvu ze strany žalobkyně ničeho žalobkyni nezaplatila. Žalobkyně argumentovala tím, že byla v tomto případě jako laik v oboru dveří slabší stranou (ve smyslu § 433 odst. 2 o. z., že po ní nelze požadovat, aby si najímala další poradce, a že podle § 2594 o. z. ji měla žalovaná upozornit na nevhodnost pokynu. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě označila žalovaný nárok za neopodstatněný a navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně uvedla, že žalobkyně si objednala výrobu a montáž dveří podle konkrétní cenové nabídky; jejich přesný vzhled a zaměření odsouhlasila. Nešlo o technicky složitou věc, tudíž žalobkyně nebyla slabší smluvní stranou. Jednatel žalobkyně byl povinen postupovat s péčí řádného hospodáře, přičemž pokud věci nerozuměl, měl si obstarat odbornou pomoc např. od stavebního dozoru. Žalovaná plnila řádně a včas, dodala dveře plně v souladu s objednávkou. Dodané dveře byly funkční, vytýkána je tvrzená vada estetické povahy. [příjmení] to odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně bylo opožděné, neboť zjistila-li žalobkyně nějakou vadu, mohla od smlouvy odstoupit ihned, tedy po nerealizované montáži. 4. Soud I. stupně rozhodl na základě shodných tvrzení účastníků a skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 5. až 10. a pod bodem 11. se vypořádal i s důkazy, které považoval pro rozhodnutí za nevýznamné, pročež je nehodnotil (odvolací soud v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje), když za podstatu sporu označil skutečnost, zda žalovaná pochybila, když její technik nenavrhl žalobkyni zvolit tzv. reverzní dveře, které by se otevíraly na stejnou stranu a do stejné místnosti jako ty vybrané, avšak na rozdíl od vybraných by svým umístěním ve stavebním otvoru zakrývaly přechod mezi dvěma druhy podlahy (a tedy při zavřených dveřích by z jedné místnosti nebyla vidět žádná část podlahy druhé místnosti). 5. Po skutkové stránce soud I. stupně uzavřel, že jednatel žalobkyně si pro interiér rodinného domu vybral dveře nabízené žalovanou, technik žalované na místě provedl zaměření bez přítomnosti jednatele žalobkyně, se kterým pouze telefonicky řešil, kam se které dveře budou otvírat. Následně byla vyhotovena přesná cenová nabídka, kterou žalobkyně odsouhlasila. Žalovaná objednané dveře dodala a - s výjimkou sporných dveří - i namontovala. Sporné dveře byly funkční a odpovídaly objednávce. [příjmení] žalované provádějící zaměření neupozornil žalobkyni na existenci jiného typu dveří, tzv. reverzních, které by na rozdíl od zvolených zakrývaly přechod mezi dvěma druhy podlahy. Mezi stranami došlo k jednání o poskytnutí slevy na nové dveře, avšak nakonec objednány a dodány nebyly. Žalobkyně uhradila celou cenu dveří včetně dveří sporných. Žalovanou vyzvala k zaplacení (vrácení) části ceny připadající na sporné dveře před podáním žaloby. 6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinného od 1. 1. 2014 - dále jen„ o. z.“ (podle kterého kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu) ve spojení s § 2086 o. z. (podle kterého smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, se posoudí jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí. Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti.) s tím, že v projednávané věci si strany ujednaly nikoli provedení díla, ale koupi, neboť předmětem bylo dodání v podstatě typizovaných interiérových dveří, definovaných výběrem z„ katalogové“ nabídky žalované co do konkrétního modelu, barvy a doplňků, např. kování (jak je zřejmé z tabulkové cenové nabídky). Všechny tyto parametry si jednatel žalobkyně vybral ještě předtím, než proběhlo zaměření na místě. Při zaměření na místě bylo (telefonicky) určeno pouze, kam se které dveře budou otevírat, technik žalované mohl přeměřit jednotlivé stavební otvory, aby následně vyrobené dveře neměly chybný rozměr, nicméně žádné další individuální přizpůsobování zboží zákazníkovi neproběhlo. Žalobkyně žádný materiál pro výrobu dveří nedodávala. Jejich montáž zjevně nepředstavovala převážnou část plnění žalované, ostatně i v celkové sjednané ceně představovala jen malou část. Soud I. stupně proto uzavřel, že je namístě posoudit tento závazek jako koupi, čemuž nebrání ani to, pokud součástí byla též montáž na místě, spočívající v podstatě pouze v zasazení dodaných dveří do již existujících stavebních otvorů. Dále dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovanou dodané dveře odpovídaly specifikaci podle smlouvy a neměly žádnou vadu ve smyslu § 2095 věta první o. z. (podle něhož prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení) a § 2099 odst. 1 o. z. (podle něhož věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.), nebyl důvod, proč by je žalobkyně neměla převzít a zaplatit kupní cenu. V projednávané věci si strany nesjednaly žádný relevantní důvod pro odstoupení od smlouvy (ve smyslu § 2001 o. z., podle něhož od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.). Protože žalovaná plnila bez vad, nemohlo jejím plněním dojít k porušení smlouvy. Za této situace soud I. stupně označil za nadbytečné zkoumat, zda případně byly naplněny nějaké další zákonné předpoklady odstoupení (např. podle § 2002 odst. 1 o. z. či jiných ustanovení zákona). 7. Nad rámec shora uvedeného soud I. stupně konstatoval, že situace by byla zcela stejná i v případě posouzení předmětného závazku jako díla. V projednávané věci nemohlo jít o vadné plnění (ve smyslu § 2615 o. z., podle něhož dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě), neboť žádný rozpor se smlouvou nenastal. Úvahy o možnosti odstoupení od smlouvy by pak byly zcela obdobné úvahám výše uvedeným. S ohledem na závěr, že v projednávané věci nejde o dílo, ale o koupi, neshledal případnou argumentaci žalobkyně odkazem na § 2594 odst. 1 věta první o. z. (podle něhož zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal.). Nadto žalobkyně nedávala žalované žádný pokyn, jak má dílo provádět (např. jak by měla dveře vyrábět nebo montovat), vybrala si konkrétní model a provedení dveří z nabídky žalované. Výběr toho, co si objednatel přeje zhotovit, není pokynem, jak má dílo být prováděno. Ve vztahu k výběru platí, že je povinností objednatele (stejně jako kupujícího) uvážit, co si hodlá pořídit. Za nepřípadnou považoval soud I. stupně i argumentaci žalobkyně odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 4142/2008, když uvedené rozhodnutí se zabývalo mj. problema