58 CO 37/2020-225 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) Dále výrokem III. zamítl žalobu proti tehdy druhému žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] a výrokem IV. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po obou žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném JUDr. [jméno] [příjmení] jako soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka], kdy v tomto řízení došlo k dražbě nemovitostí, přestože JUDr. [jméno] [příjmení] svědčilo až druhé pořadí (chybným postupem katastrálního úřadu došlo dočasně k výmazu exekučního příkazu žalobce k prodeji nemovitostí na listu vlastnictví). Dražba měla být správně realizována žalobcem, čímž mu vznikla škoda spočívající v nákladech ve výši [částka] a odměně ve výši [částka] včetně DPH. 3. Žalovaná potvrdila předběžné uplatnění nároku žalobce, zpochybňovala existenci nesprávného úředního postupu s tím, že v době, kdy JUDr. [jméno] [příjmení] pořídil výpisy z listu vlastnictví (dále jen„ LV“) ohledně daných nemovitostí, na nich exekuční příkaz žalobce k prodeji nemovitostí nebyl zaznamenán, žalobce porušil obecnou prevenční povinnost, když o chybě na LV věděl a JUDr. [jméno] [příjmení] na ni neupozornil. Sporovala dále, že by došlo v případě dražby provedené žalobcem ke stejnému výsledku, nárok považovala dále za předčasný s tím, že exekuční řízení dosud nebylo skončeno. 4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora, za nějž odpovídá výlučně stát, tedy žalovaná dle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), ve vztahu k tehdy druhému žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] shledal opodstatněnou jeho námitku ohledně nedostatku pasivní legitimace. 5. Vycházel přitom z toho, že JUDr. [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti vydražil v rozporu s ust. § 14 odst. 1, odst. 2 písm. b/ zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí (dále jen„ zákon č. 119/2001 Sb.“), neboť předběhl žalobce, jehož exekuční příkaz k prodeji nemovitostí měl na [list vlastnictví] první pořadí, a nerespektoval skutečnost, že jeho exekuce byla dle § 14 odst. 1 zákona č. 119/2001 Sb. přerušena. Soud I. stupně neshledal opodstatněnou námitku žalovaných ohledně primárního pochybení Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, a to s ohledem na to, že v den vydání dražební vyhlášky JUDr. [jméno] [příjmení], tedy [datum], i v den konání dražby, tedy [datum], byl předmětný exekuční příkaz žalobce ze dne [datum] s právními účinky k témuž dni na uvedeném LV opětovně zapsán. Kdyby si tedy JUDr. [jméno] [příjmení] bezprostředně před vydáním dražební vyhlášky pořídil výpis z katastru nemovitostí, nepochybně by tuto skutečnost zjistil. Katastrální úřad tak své pochybení napravil ještě v době, kdy JUDr. [jméno] [příjmení] měl a mohl dražbu odvolat. Proto pochybení katastrálního úřadu neshledal v příčinné souvislosti se vznikem škody. Uzavřel dále, že žalobci nepochybně tímto nesprávným úředním postupem vznikla škoda odpovídající ušlé odměně, kterou by získal, kdyby dražbu realizoval sám. Námitku předčasnosti žaloby neshledal opodstatněnou s tím, že v exekučním řízení u žalobce nebylo po dobu více jak 11 let ničeho vymoženo; navíc nárok žalobce byl vztažen k ušlé odměně za prodej předmětných nemovitostí, nikoli za vymožení jiného plnění, proto případné vymožení nějaké sumy od povinného v exekučním řízení vedeném žalobcem nepovažoval za právně významné. Neshledal opodstatněnou ani námitku žalované, že žalobce porušil prevenční povinnost, s tím, že žalobci nebylo možno vytýkat, že očekával, že JUDr. [jméno] [příjmení] coby orgán pověřený výkonem veřejné moci bude postupovat v souladu s právními předpisy, a to zejména v situaci, kdy již v červnu 2015 byl exekuční příkaz žalobce na příslušném LV opětovně zapsán. 6. Shledal tak naplněné předpoklady odpovědnosti státu za škodu dle § 13 odst. 1 OdpŠk, a to nesprávný úřední postup a vznik škody v příčinné souvislosti s ním. 7. Při určení výše škody vycházel z toho, že pokud by dražbu realizoval žalobce, proběhla by za stejných podmínek a se stejným výsledkem, tedy s výtěžkem dražby ve výši [částka], jako tomu bylo u JUDr. [jméno] [příjmení]. Vycházel přitom z toho, že v obou exekučních řízeních byly předmětné nemovitosti oceněny v podobné výši a že dražba žalobce by proběhla krátce po dražbě JUDr. [jméno] [příjmení], když veškeré kroky žalobce k dražbě směřovaly. Na základě obsahu obou exekučních spisů tak soud I. stupně dovodil, že za normálního běhu okolností by předmětné nemovitosti vydražil žalobce a že by je vydražil za částku minimálně [částka], když v usnesení o ceně, které vydal žalobce v září 2015, byla cena těchto nemovitostí ještě vyšší než v usnesení o ceně, které vydal JUDr. [jméno] [příjmení] v dubnu [rok]. Svou pohledávku by u žalobce jistě přihlásila JUDr. [příjmení], která tak jako jediná učinila v exekuci u JUDr. [jméno] [příjmení]. JUDr. [jméno] [příjmení] vydal rozvrhové usnesení přibližně 5 měsíců poté, co vydal usnesení o ceně; lze předpokládat, že žalobce by postupoval stejně a rozvrhové usnesení by tudíž bylo vydáno [datum]. Z rozvrhované částky by byla uspokojena pohledávka JUDr. [příjmení] ve výši [částka], pohledávka oprávněného ve výši [částka] (jistina [částka], úroky od [datum] do [datum] ve výši [částka] a náklady nalézacího řízení ve výši [částka]), tedy celkem [částka], po zaokrouhlení dle § 27 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen„ ET“) [částka]. Vycházel přitom z toho, že základem pro určení odměny soudního exekutora při prodeji nemovitostí je část rozdělované podstaty, z níž byl uspokojen nárok oprávněného a nároky dalších přihlášených oprávněných. Z toho odměna žalobce by dle § 6 odst. 1 ET činila 15 %, tedy po zaokrouhlení [částka] DPH k této částce soud I. stupně nepřičetl s tím, že žalobce ve skutečnosti dražbu neprovedl a odměnu neobdržel. 8. Žalobě tedy vyhověl ve vztahu k žalované ohledně částky [částka] s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl a ve vztahu k tehdy druhému žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení] žalobu zamítl v celém rozsahu. 9. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb-. občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) s tím, že žalovaná byla úspěšná v rozsahu 62 %, žalobce v rozsahu 38 %, žalovaná tak má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 %, přičemž jí vznikly náklady – paušální hotové výdaje 4 x po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Uložil tak žalobci povinnost zaplatit žalované [částka]. 10. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a tehdy druhým žalovaným rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že plně úspěšný druhý žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. 11. Proti tomuto rozsudku podali včasná odvolání žalobce a žalovaná. Žalobce napadl výrok II. a V., vytýkal soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukázal na to, že dražební vyhláška byla vydána a dražba proběhla v době, kdy již katastrální úřad napravil svou chybu a exekuční příkaz žalobce byl na LV vyznačen, přičemž žalobci svědčilo lepší pořadí, než JUDr. [jméno] [příjmení]. Pokud by byla dražba realizována žalobcem, proběhla by s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou za stejných podmínek a se stejným výsledkem. Vytýkal dále soudu I. stupně závěr, že by se do dražby se svou pohledávkou přihlásila jen JUDr. [jméno] [příjmení], která tak učinila při dražbě vedené JUDr. [jméno] [příjmení], nesouhlasil s tím, že soud I. stupně nepřihlédl k pohledávce společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], vymáhané v exekuci vedené JUDr. [jméno] [příjmení]. Považoval za nepochybné, že by se tato společnost o dražbě dozvěděla, když byla oprávněnou osobou i v exekuci vedené žalobcem. Při určení výše škody tak měla být zohledněna i tato pohledávka společnosti [právnická osoba], odměna žalobce by tak byla ve stejné výši jako odměna JUDr. [jméno] [příjmení], tj. [částka], přičemž zbylá částka [částka] by byla rozdělena mezi věřitele povinného. Žádal, a