58 CO 376/2021-277 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil tehdejší žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se původní žalobkyně (nyní dlužník) domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že v roce [rok] provedla pro žalovanou práce – dodávku a montáž vzduchotechniky na akci„ Centrum výzkumu a vývoje vakcín, Bioveta, [obec]“. Celková hodnota skutečně provedených prací činila dle vyčíslení [právnická osoba] Stav spol. s r.o. částku [částka], a to [částka] dle realizační projektové dokumentace a [částka] za dodatečně provedené práce. Práce byly fakturovány fakturou [číslo] částka nebyla uhrazena. Svůj nárok považovala za nárok na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že smlouva o dílo nebyla platně uzavřena, a i kdyby byla, žalovaná se nemůže domáhat smluvní pokuty, neboť od smlouvy odstoupila před jejím vyúčtováním, případně se dovolávala nepřiměřenosti výše smluvní pokuty. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že došlo k uzavření smlouvy o dílo, která byla podepsána oběma smluvními stranami, po celou dobu trvání vztahu nebyla existence smlouvy zpochybňována. Žalovaná důvodně a platně odstoupila od smlouvy, dlužník byl od počátku v prodlení, dílo vykazovalo vady, situace na stavbě byla opakovaně řešena, ale bezvýsledně. Žalovaná musela práce, které měl provést dlužník, zajišťovat sama, neboť na tyto práce byly navázány další a v případě prodlení jí hrozily vysoké sankce. Proti nároku dlužníka byly započteny smluvní pokuty, které považovala za přiměřené s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. 4. Soud I. stupně vycházel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že dlužník pro žalovanou prováděl dílo, a to dodávku a montáž vzduchotechniky při realizaci díla pro [právnická osoba] a.s. Nesporným bylo i to, že si účastníci odsouhlasili hodnotu dlužníkem provedených prací pro žalovanou ve výši 3,5 milionu Kč. Spornou skutečností zůstalo, zda smlouva o dílo v písemné podobě tak, jak byla žalovanou předložena k důkazu, byla mezi účastníky uzavřena platně a rovněž to, zda se žalovaná může vůči dlužníkovi domáhat smluvní pokuty, uvedené v písemné smlouvě o dílo a zda ji mohla platně započíst vůči nároku dlužníka, který byl uplatněn předmětnou žalobou. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že tvrzení dlužníka ohledně neexistence, resp. neplatnosti uzavření smlouvy o dílo bylo vyvráceno provedenými důkazy. Vycházel přitom z toho, že z listin předložených žalovanou vyplynulo, že Ing. [příjmení], který podepsal smlouvu o dílo za žalovanou, tak byl oprávněn činit na základě stanov žalované, podpisového řádu i dle zápisu z mimořádného zasedání představenstva žalované ze dne [datum]. Ing. [příjmení] zastával funkci generálního ředitele s právem vykonávat přímé operativní řízení společnosti, byl oprávněn podepisovat dokumenty ovlivňující činnost společnosti od 2,5 do 5 mil. Kč. Uzavření smlouvy potvrdili i slyšení svědci, kteří ji viděli, parafovali, potvrdili, že z originálu smlouvy byl pořízen scan, který byl uložen v dokumentech společnosti. Námitku dlužníka, že nedošlo platně k uzavření smlouvy, považoval za ryze účelovou, aby žalovaná nemohla od smlouvy odstoupit a uplatnit vůči dlužníkovi smluvní sankce. Pokud bylo namítáno, že smlouva byla datována až po započetí prací, poukázal soud I. stupně na to, že dle výpovědi svědků procházela smlouva připomínkovým procesem, pak teprve došlo k odsouhlasení finální verze a k podpisu smlouvy. Poukázal přitom na to, že původní verze dlužníka byla taková, že práce byly prováděny bez uzavření jakékoliv smlouvy, pouze na základě přátelských vztahů mezi statutárními zástupci účastníků. 6. Dále vzal za prokázané výpovědí svědků, že dlužník byl opakovaně v prodlení s prováděním díla, což bylo řešeno i na stavbě, k nápravě ale nedošlo. Byly problémy i s kvalitou prací, ani dílčí termíny nebyly splněny. Za této situace dospěl k závěru, že žalovaná důvodně odstoupila od smlouvy s dlužníkem, vycházel přitom z toho, že možnost odstoupení byla sjednána v článku VII smlouvy o dílo. Odstoupením od smlouvy došlo ke zrušení závazků mezi účastníky od počátku (§ 2001, § 2004 odst. 1 a § 2005 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), účastníci tak byli povinni vrátit si vzájemná plnění. Dlužník tak měl právo na úhradu finančního ekvivalentu provedených prací, výše hodnoty těchto prací přitom byla mezi účastníky nesporná ([částka]). 7. Soud I. stupně se dále zabýval tím, zda došlo k zániku tohoto nároku na základě jednostranného zápočtu žalované. Ujednání o smluvní pokutě shledal dostatečně určitým, jednoznačným a srozumitelným, výši smluvní pokuty nepovažoval za nepřiměřenou, ani v rozporu s dobrými mravy s tím, že její výše odpovídala rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu. Neshledal ani důvody pro moderaci smluvní pokuty. Provedený zápočet shledal platným a jasným, byly v něm přesně specifikovány vzájemné pohledávky, které byly v době zápočtu splatné, tímto zápočtem tak došlo k zániku pohledávky dlužníka, a proto žalobě nebylo možno vyhovět. Pokud dlužník poukazoval na to, že před započtením došlo k odstoupení od smlouvy, vycházel soud I. stupně z ust. § 2005 odst. 2 o. z., dle něhož se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty, na niž vznikl nárok již dříve. Na základě výše uvedeného shledal žalobu nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení v celkové výši [částka]. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (nyní dlužník) včasné odvolání, v němž uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění ohledně uzavření smlouvy o dílo, nesouhlasila s tím, že soud I. stupně vzal za prokázanou existenci této smlouvy na základě výpovědí svědků, kteří uvedli, že smlouvu parafovali, tito svědci však mohli vidět pouze návrh smlouvy, svědek [příjmení] připustil, že ani smlouvu neviděl. Nesouhlasila s tím, že na základě těchto výpovědí soud I. stupně považoval za vyřešenou námitku pravosti smlouvy o dílo i pravosti podpisu statutárního zástupce žalobkyně (dlužníka) na dané smlouvě. Nesouhlasila ani s tím, jak soud I. stupně posoudil oprávnění [příjmení] [příjmení] podepsat smlouvu za žalovanou samostatně, odkázala na způsob podepisování dle obchodního rejstříku. Nedodržení tohoto postupu by muselo vést k absolutní neplatnosti právního jednání, poukázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 2594/2011, 32 Cdo 963/2012). Vytýkala soudu I. stupně, že v situaci, kdy byla zpochybněna pravost listiny Smlouvy o dílo předložené žalovanou a pravost podpisu statutárního zástupce žalobkyně (dlužníka), nebyl nařízen znalecký posudek k posouzení pravosti. Pokud soud I. stupně tyto námitky označil za účelové s ohledem na výslechy svědků, pominul, že dlužník na tomto stanovisku setrvává již od roku 2017, poukázala na předžalobní komunikaci mezi účastníky. Smlouva o dílo měla být posouzena jako absolutně neplatná. Avšak pro případ, že by žalované měl vzniknout vůči dlužníkovi nárok na smluvní pokutu, namítala, že měly být všechny smluvní pokuty označeny za absolutně neplatné. Poukázala přitom na to, že žalované v důsledku jednání dlužníka nevznikla žádná škoda, výše smluvní pokuty tak měla být posouzena jako nepřiměřená a ujednání o ní v rozporu s dobrými mravy ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 890/2002, 33 Odo 438/2005). Pokud by výše smluvní pokuty byla shledána řádnou, mělo být přistoupeno k moderaci smluvních pokut, pokud má být snížena až do výše vzniklé škody, měla by být snížena na [částka], vzhledem k tomu, že žalované žádná škoda nevznikla. Nesouhlasila ani s tím, že soud I. stupně posoudil provedený zápočet jako platný, namítala, že jednostranně započítávané pohledávky žalované na smluvní pokutu byly nejisté, neboť je dlužník učinil spornými již dopisem ze dne [datum]. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 927/2016, dle něhož lze moderovat výši smluvní pokuty i v případě, že byl již dříve uplatněn zápočet pohledávky na zaplacení smluvní pokuty na jinou pohledávku dlužníka. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 10. V průběhu odvolacího řízení vstoupil na místo žalobkyně insolvenční správce uvedený v záhlaví rozsudku s ohledem na prohlášení konkursu na majetek žalobkyně (dlužníka) a navrhl pokračování v řízení. 11. V doplnění odvolání namítal nedostatek podpisu smlouvy o dílo ze strany dlužníka, poukázal na to, že žalovaná předložila pouze kopii smlouvy, soud I. stupně se v daném případě s kopií neměl spokojit, měl být ustanoven znalec ke zkoumání pravosti pod