58 CO 415/2019-618 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu rozšířenou dne [datum] na částku [částka] (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet tamního soudu (výrok III.) a doplňujícím usnesením rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala náhrady škody ve výši [částka] v souvislosti s operací endoprotézy levého kolenního kloubu, které se podrobila na ortopedické klinice žalované dne [datum], následně žalobu doplnila a upřesnila, požadovala na bolestném [částka] a na ztížení společenského uplatnění [částka]. Svůj požadavek odůvodnila tím, že nebyla provedena dostatečná analgetická terapie, nebyla řádně vedena zdravotnická dokumentace, nebyla ji poskytnuta léčba lege artis, její bolesti byly v příčinné souvislosti s nečinností žalované a neposkytnutí přiměřené medikace, bolesti se zakonzervovaly a trápily žalobkyni až do reoperace [datum]. 3. Žalovaná uplatnila námitku promlčení, potvrdila realizaci operace endoprotézy levého kolenního kloubu žalobkyně dne [datum], po níž byla [datum] propuštěna, se žalobou nesouhlasila s tím, že operace i následná péče byly provedeny řádně, reoperace nutná nebyla. 4. Soud I. stupně provedl řadu listinných důkazů, vyslechl žalobkyni a lékaře, kteří se podíleli na její operaci a reoperaci, a provedl znalecké posudky MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], předložené žalobkyní, dále nechal vypracovat znalecký posudek znalcem [příjmení] [příjmení] a posléze revizní posudek znalcem [příjmení] [příjmení]. Vycházel z toho, že mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně prodělala u žalované operaci dne [datum], že zde byla léčena a propuštěna dne [datum]. 5. Na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že operace i pooperační péče byly provedeny lege artis, vycházel přitom zejména ze znaleckých posudků Doc. MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení], jakož i výslechu lékařů s tím, že i lékař MUDr. [příjmení], který prováděl reoperaci, vyloučil technické selhání materiálu i selhání lékaře. Znalecký posudek MUDr. [příjmení] nepovažoval soud I. stupně za relevantní s tím, že jeho zadavatelem byla žalobkyně, znalec neměl k dispozici dostatek zdravotních zpráv, ani soudní spis a posudek byl zaměřen pouze na bodové ohodnocení. Z posudku MUDr. [příjmení] dovodil, že žalovaná v pooperační době reagovala na bolesti žalobkyně, nenechala je bez povšimnutí. 6. Věc právně posoudil dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a uzavřel, že žalobkyně neprokázala naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu, operace i pooperační péče byla prováděna lege artis, lékařská péče zanedbána nebyla. S ohledem na to se již nezabýval otázkou promlčení tohoto nároku. 7. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení za 17 úkonů právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), paušální náhradu hotových výdajů 17 x po [částka] dle § 6 odst. 1, § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka]; a dále za 2 úkony právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka] a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka], dohromady [částka]. 8. Dále rozhodl o náhradě nákladů České republiky dle § 148 odst. 1 o. s. ř., uložil žalobkyni zaplatit náklady řízení státu, které vznikly do doby, než byla osvobozena od soudních poplatků. 9. Doplňujícím usnesením rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že se vedlejší účastník práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. 10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasila se skutkovými závěry soudu I. stupně ohledně absence pochybení žalované, poukázala na posudek MUDr. [příjmení], který se k pooperační péči vyjádřil kriticky, citovala jeho úvahy na str. 18 posudku, na jejichž základě hodnotil postup žalované za chybný, pokud nevěnovala dostatečnou pozornost bolestivému pooperačnímu průběhu, nepátrala po příčině bolestivého stavu, kterou bylo možno po dokončení rehabilitace zjistit a zajistit nápravu časnou operační revizí. S těmito závěry se soud I. stupně nijak nevypořádal, jeho rozsudek tak považovala za nepřezkoumatelný. Poukázala na to, že k reakci žalované na pooperační bolesti žalobkyně se kriticky vyjadřovali i další znalci [příjmení] [příjmení] a MUDr. [obec], obsahem těchto posudků se soud I. stupně téměř vůbec nezabýval, přestože tyto posudky měly náležitosti dle § 127a o. s. ř. Z tohoto důvodu žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 11. [ulice] účastník na straně žalované považoval odvolání žalobkyně za nedůvodné, ztotožnil se se závěry napadeného rozsudku. Poukázal na to, že ze znaleckých posudků jednoznačně vyplynulo, že operační výkon byl proveden lege artis, ohledně údajných nedostatků v pooperační péči poukázal na výpověď znalce s tím, že rehabilitace neprobíhala v zařízení žalované a pokud bolesti u žalobkyně neustávaly, měla sama aktivně tuto situaci řešit, znalec [příjmení] [příjmení] uzavřel, že žalovaná za tento stav při přetrvávající bolestivosti nenese žádnou odpovědnost. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 12. Rozsudkem ze dne 12. 3. 2020, č. j. 58 Co 415/2019-561 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, byť částečně z odlišných právních důvodů. Nárok žalobkyně na úhradu bolestného shledal promlčeným s tím, že se žalobkyně domáhala odškodnění bolestí, kterými trpěla v době hospitalizace u žalované, hospitalizována přitom byla od [datum] do [datum], nejpozději v době ukončení hospitalizace měla k dispozici informace o tom, že jí škoda vznikla (utrpěná bolest) a kdo za ni odpovídá (poskytovatel zdravotnické péče) a mohla i určit její výši (bodovým ohodnocením), dvouletá promlčecí doba dle § 106 odst. 1 obč. zák. tak počala běžet nejpozději po ukončení hospitalizace, tj. od [datum] a marně uplynula dnem [datum], tj. téměř rok před podáním žaloby ([datum]). Žalovaná se tak důvodně dovolala promlčení tohoto nároku žalobkyně. Nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění neshledal opodstatněným s tím, že tento nárok předpokládá, že došlo ke vzniku trvalých následků, žalobkyně přitom tvrdila obtíže„ pouze“ po dobu několika měsíců, maximálně do doby reoperace, od níž žádné obtíže již netvrdila. Zjevně se tak nejednalo o stav setrvalý, který by bylo možno odškodnit jako ztížení společenského uplatnění. 13. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 2558/2020-598, zrušil výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně co do částky [částka] (tedy ohledně nároku na bolestné). Nejvyšší soud zde uzavřel, že žalobkyně od samotného počátku požadovala náhradu za bolesti, kterými trpěla po operaci kolene provedené dne [datum] (přičítala je jednak nesprávnému provedení zákroku, jednak nedostatečné pooperační péči), přičemž popsala prakticky nepřetržitě trvající bolestivý stav až do doby reoperace ([datum]), jíž byl původ bolesti odstraněn, a nepříjemné vjemy ustaly. Vymezení bolesti upřesnila na výzvu soudu dne [datum] v návaznosti na bodové hodnocení a charakteristiku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] jednak jako nesnesitelné a šokující bolesti po prvním zákroku u žalované, která neposkytla dostatečnou medikaci proti bolestem, jednak jako dlouhodobé bolesti způsobené v operovaném místě třením laterální plochy patelly o zevní kovový kondyl endoprotézy, odstraněné až druhou operací, k níž by nemuselo dojít, byl-li by prvotní výkon proveden řádně. Samostatně pak uváděla bolest spojenou s reoperací, kterou považuje za vynucenou nesprávnou péčí žalované. Tento průběh stavu mezi oběma zákroky popsal i znalecký posudek MUDr. [příjmení], který vyčíslil samostatně pooperační bolesti odvozené od prvního zákroku, dlouhodobé bolesti před druhým zákrokem a konečně i bolesti spojené s druhou operací Nejvyšší soud tak dovodil, že bolest byla několik měsíců setrvalá, že zároveň mohla mít samostatně existující fáze, případně že nárok na náhradu vznikl ve smyslu shora citované judikatury až ustálením bolesti, resp. jejím vymizením po reoperaci, která byla též sama o sobě spojena s dalším bolestivým stavem. Teprve tehdy se mohla žalobkyně o vzniku nároku dozvědět. Posuzovaný případ se týká poměrně komplikovaného stavu po operaci kolene, která nepřinesla předpokládaný výslede