58 CO 424/2021-784 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok II) a rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jejímž předmětem byla (původně) náhrada majetkové škody ve výši [částka] za věci, které měla žalobkyně coby nájemkyně družstevního bytu uskladněny ve společných prostorách domu (tzv. mandlovně) a které žalovaný (po předchozí výzvě adresované všem nájemcům, aby své věci z mandlovny vyklidili, na niž žalobkyně nereagovala) nechal vyklidit a zničit. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 738/2013-564, byla připuštěna změna žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s tím, že tato sestává jednak z náhrady škody za zničené věci ve výši [částka], jednak z náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], která žalobkyni vznikla porušováním jejího soukromí, když do jejího obydlí vstupovaly bez jejího vědomí a svolení cizí, blíže nespecifikované, osoby, které zde neoprávněně manipulovaly s jejími movitými věcmi, a rovněž neoprávněným nakládáním s projevy osobní povahy (žalobkyně tvrdila, že byla s velkou pravděpodobností ve svém obydlí odposlouchávána, což dovozuje z toho, že žalovaný opakovaně disponoval informacemi, které nebylo možné zjistit jinak a které následně využíval ve sporech se žalobkyní v její neprospěch). Žalobkyně v průběhu řízení navrhovala ještě rozšíření žaloby o další movité věci, za něž žádala náhradu, a uplatnila i nárok na náhradu ušlého výdělku, takto navržené změny žaloby však již nebyly soudem I. stupně z důvodu ekonomie řízení připuštěny. 3. Nárok žalobkyně na náhradu škody za zničené věci se tak týkal následujících věcí (které byly uplatněny původní a později jen upřesněnou žalobou): lednice Elektrolux, pračka Candy, roboty elektro, jídelní, kávový a čajový servis, 5 ks nerezových hrnců, 2 ks pánve, žebřík, 2 ks noční stolky (označované též jako„ květovaný bobek“ či„ taburet“), zrcadlo, šatní skříně, PC stolek a kancelářská židle. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, v jehož rámci byly vedle listinných důkazů vyslechnuti i svědci, dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odst. 7 až 16 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Ve stručnosti lze jeho skutkové závěry shrnout tak, že žalobkyně je nájemkyně družstevního bytu [číslo] na adrese [adresa], jehož pronajímatelem je žalovaný. V roce 2011 se žalobkyně s tehdejším místopředsedou družstva, svědkem [jméno] [příjmení], dohodla, že si uskladní některé své věci do společných prostor domu, nacházejících se v suterénu (tzv. mandlovny), které byly tímto způsobem běžně využívány i ostatními nájemci. Výzvou, vyvěšenou na nástěnce v domě dne [datum] (a vhozenou též do schránek na dopisy), byli nájemci bytů, včetně žalobkyně, vyrozuměni o chystaném zateplení domu a vyzváni, aby si vyklidili své věci ze společných suterénních prostor nejpozději do [datum]. Žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a své věci si nevyklidila. Dne [datum] byly věci, které v mandlovně zůstaly, žalovaným vyklizeny (o tom byl pořízen protokol s fotodokumentací) a tyto věci byly poté zlikvidovány. Žalobkyně následně požádala žalovaného o náhradu škody za zničené věci ve výši [částka] (mělo se jednat o čalouněné dvoulůžko, dva noční stolky, pračku Candy, porcelán, příbory, nerezové nádobí, talíře, gril, deset párů bot, tři saka, dva zimní kabáty, papiňák, lampu, dva obrazy a 205 až 300 ks knih), na což žalovaný reagoval nabídkou, že jí uhradí [částka] [anonymizováno] až [částka], což ale žalobkyně odmítla. Z věcí, za něž požadovala náhradu škody v tomto řízení, se žalobkyni podařilo prokázat vlastnické právo, jakož i to, že se v době vyklizení nacházely v mandlovně, k pračce Candy, dvěma nočním stolkům, kancelářské židli, čalouněnému dvoulůžku a 3 kusům opotřebovaných perských koberců (za čalouněné dvoulůžko a za koberce byla žalobkyni rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 C 738/2013-299, pravomocně přiznána částka [částka]). Pokud jde o hodnotu pračky Candy (stáří okolo 10 let), dotazem na společnost obchodující s použitým zbožím (Scorpion [webová adresa]) bylo zjištěno, že při prodeji by její cena činila [částka]. 5. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval zákon [číslo] sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), a po citaci § 126 odst. 1 a § 688 odst. 1 a 2 obč. zák. uzavřel, že žalobkyni náleží náhrada za věci, ohledně nichž prokázala své vlastnické právo a které žalovaný nechal zničit. Výši této náhrady soud I. stupně určil úvahou dle § 136 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“), když přihlédl k tomu, že se jednalo již o starší a značně opotřebené věci. Uvedl, že z úřední činnosti je mu známo, že cena obdobných nočních stolků (taburetů) jako měla žalobkyně, se pohybuje kolem 50 až [částka] za kus, a náhradu za dva kusy proto stanovil úvahou ve výši 2 x [částka]. V případě kancelářské židle určil náhradu [částka], když je mu z úřední činnosti známo, že obdobné otočné židle se na webech s použitým zbožím prodávají cca za [částka]. U pračky Candy vyšel z ceny sdělené prodejcem (viz shora) a náhradu stanovil ve výši [částka]. V souladu s tím žalobě vyhověl co do částky [částka] a ve zbylém rozsahu požadované náhrady škody (po odečtení již přiznané částky [částka], tj. ohledně částky [částka]) ji coby nedůvodnou zamítl. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], soud I. stupně žalobu rovněž zamítl, a to pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného. 6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., když přihlédl jednak k tomu, že výše škody byla určena úvahou (§ 136 o. s. ř.), jednak k tomu že žalobkyně je invalidní a nachází se v tíživé sociální situaci a že žalovanému - jemuž ve výsledku nebyla náhrada přiznána - tím nevznikne žádná podstatná újma. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Zdůraznila (a to i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1335/2013), že oprávněně disponuje nárokem na náhradu škody. Dále poukázala na to, že v podání ze dne [datum], jímž navrhla rozšíření žaloby, uvedla i 2 matrace, které jsou zaznamenány v protokolu o vyklizení mandlovny a jsou zřetelně zachyceny v připojené fotodokumentaci. Soud I. stupně však přesto rozšíření žaloby nepřipustil. Nepřihlédl ani k jejímu tvrzení, že v mandlovně měla uskladněno vícero věcí, které žalovaný zničil, přičemž to, že v mandlovně se při vyklizení nacházelo více věcí, vyplynulo i z protokolu pořízeného samotným žalovaným. Soud I. stupně se dle jejího názoru nedostatečně vypořádal s tím, že žalovaný věci zlikvidoval, aniž by si řádně ověřil, zda byla žalobkyně o jeho postupu řádně informována, ani se skutečností, zda k tomu byl oprávněn. Žalobkyně totiž v té době byt podnajímala manželům [příjmení] a sama pobývala na [obec]. Soud I. stupně nevzal do úvahy ani skutečnost, že žalovaný původně navrhl uhradit žalobkyni za zlikvidované věci částku [částka] [anonymizováno] až [částka], z čehož je zřejmé, že si byl vědom nezanedbatelné hodnoty jejích věcí uskladněných v mandlovně. Opomenuto bylo i to, že právě jednáním žalovaného, který v protokole zachytil jen demonstrativní výčet vyklizených věcí, byla znemožněna jejich bližší identifikace. V neposlední řadě žalobkyně nesouhlasila s určením ceny ve výši [částka] postupem dle § 136 o. s. ř. Má za to, že k řádnému určení obvyklé ceny věcí by bylo třeba oslovit více subjektů, nikoliv se spokojit jen se sdělením jediného prodejce. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jejímu požadavku v celém rozsahu vyhoví. Uvedla, že je třeba při určení náhrady škody za zničené movité věci přihlédnout i k psychickým útrapám a nátlaku, který na ni byl ze strany žalovaného vyvíjen, popřípadě je nutno brát v potaz i zcela neadekvátní jednání jednotlivých členů družstva vůči žalobkyni. 8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. Při jednání odvolacího soudu navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen, a výslovně se vzdal náhrady nákladů odvolacího řízení. 9. Odvolací soud, poté co přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§214 odst. 1 o. s. ř.), doplnil dokazování aktuální internetovou nabídkou bazaru s nábytkem (§ 213a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Odvolání bylo projednáno v nepřítomnosti žalobkyně, neboť její žádost o odročení jednání ze dne [datum] nebyla shledána jako důvodná. Žalobkyně jednak nedoložila tvrzenou překážku své účasti u jednání (spočívající v jejím zdravotním stavu), jednak odvolací soud neměl za potřebné doplňovat dokazování její výpovědí, kterou v této žádosti navrhovala s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci (viz níže). Pr