58 CO 90/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka], jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.). 2. Takto rozhodl na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy v celkové výši [částka], která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci propuštění žalobkyně ze služebního poměru před správním orgánem a v navazujícím soudním řízení před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, v posuzovaném řízení sice došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v průtazích řízení podle ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), když nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí. Délka řízení před Městským soudem v Praze a před Nejvyšším správním soudem byla přiměřená. Celkovou dobu řízení, tj. řízení ve věcech služebního poměru a řízení soudní, nelze považovat za tak nepřiměřenou, aby vzniklo právo žalobkyně na zadostiučinění v penězích. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla od roku 2001 ve služebním poměru příslušnice Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy (dále i jen,,HZS“) na služebním místě vrchní komisařka specialistka v oblasti majetkové správy na Úseku integrovaného záchranného systému a operačního řízení, odboru služeb, oddělení strojní a technické služby. Dne [datum] bylo se žalobkyní zahájeno řízení o propuštění ze služebního poměru, o čemž byla vyrozuměna sdělením ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] bylo vydáno rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy sp. zn. SP-ZS-32/ 2013 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru dle § 42 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2003 Sb. Dne [datum] podala žalobkyně proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru odvolání ke generálnímu řediteli Hasičského záchranného sboru České republiky, které jí bylo doručeno dne [datum]. Rozhodnutím generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Dne [datum] podala žalobkyně proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky o propuštění ze služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] žalobu k Městskému soudu v Praze Městský soud v Praze nařídil jednání na den [datum] a na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 Ad 20/2013-61, kterým byla žaloba zamítnuta. Dne [datum] podala žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu Nejvyšší správní soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 As 176/2017-43 řízení přerušil a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 24/17 bylo zrušeno ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. uplynutím dne [datum] pro rozpor s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 26 odst. 2 a čl. 44 Listiny základních práv a svobod. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 As 176/2017-86 bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 As 176/2017-96 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 Ad 20/2013-51 i rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky o propuštění ze služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a věc byla vrácena generálnímu řediteli Hasičského záchranného sboru České republiky k dalšímu řízení. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky [číslo jednací], jímž bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy č. j. SP-ZS-32/2013 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru. Rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byla žalobkyně ustanovena na její původní služební místo. Usnesením ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zastaveno řízení o propuštění ze služebního poměru, neboť odpadl jeho důvod. O vydání usnesení byla žalobkyně vyrozuměna dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], který jí byl doručen dne [datum]. Rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] byl žalobkyni přiznán doplatek předpokládaného hrubého výdělku v celkové výši [částka] za období od [datum] do [datum]. 5. Na zjištěný skutkový stav věci aplikoval soud I. stupně zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. V projednávané věci šlo o odpovědnost za průběh samotného správního řízení i navazujícího řízení před správními soudy, spočívající v jeho nepřiměřené délce, tedy o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem, byť jsou jimi příslušník bezpečnostního sboru a služební funkcionář a předmětem řízení jsou práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru. Jestliže se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, případně přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jejího nároku posoudit podle § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Pro účely přiměřenosti jeho délky je ve smyslu zákona [číslo] Sb. nutno na posuzované řízení hledět jako na řízení jediné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3375/2016). V posuzovaném případě jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, toto právo nebo závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu, jde o právo soukromoprávní povahy, konečně soud I. stupně přijal závěr o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2872/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1174/2016). 6. Posuzované řízení trvalo od okamžiku vydání rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], č. j. SP-ZS-32/2013 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, do vydání usnesení ředitele Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] o zastavení řízení o propuštění ze služebního poměru, resp. do dne [datum], kdy bylo žalobkyni toto usnesení doručeno, tedy trvalo 6 let. Toto období je nutno pro účely náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem vnímat jako jeden celek. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a shledal důvodným nárok žalobkyně na peněžité odškodnění. Za základní výši odškodnění považoval s odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 částku [částka] ([částka] za rok trvání řízení, kterou za první dva roky krátil na jednu polovinu). Pokud jde o jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 cit. zák., pak řízení nebylo složité, nebylo vedeno rozsáhlé a složité dokazování, bylo rozhodováno na základě spisového materiálu nevelkého obsahu. Rovněž Městský soud v Praze, který jediné jednání ve věci nařídil až 3 roky a 9 měsíců po nápadu věci, když v mezidobí pouze zaslal žalovanému k vyjádření žalobu a následně žalobkyni zaslal vyjádření žalovaného k podání repliky, vyhlásil v rámci tohoto jednání rozsudek ve věci, aniž by potřeboval doplňovat dokazování. Žalobkyně se na délce řízení podílela jen tím, že opakovaně podávala opravné prostředky, a jejímu nároku bylo nakonec vyhověno. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak služební orgány I. a II. stupně i Městský soud v Praze porušily právo žalobkyně na vydání rozhodnutí v zákonné lhůtě. Podle ust. § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb. je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů od dne jeho podání. Odvolací orgán tak byl povinen rozhodnout nejpozději do [datum]. Rozhodnutím generálního ředitele Hasičského záchranného sboru Če