62 CO 147/2022-145 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď ze dne [datum] je neplatná (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.). Po provedeném dokazování listinnými důkazya svědeckými výpověďmi vzal za zjištěné, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a vykonávala pro ni práci na pozici specialistky odd. PR a komunikace. [ulice] náplní práce žalobkyně bylo vytváření a finální kontrola textových pokladů pro PR komunikaci žalované, podílení se na vytváření komunikační strategie žalované, vytváření tiskových zpráv a podkladů pro tiskové konference, vytváření textových podkladů pro sociální sítě, vytváření textových konceptů propagačních materiálů (plakátů, letáků, apod.). Náplní práce žalobkyně bylo dle nalézacího soudu i natáčení videoodpovědí s lékaři v rámci série„ Zeptali jsme se za vás“. K problémům se žalobkyní začalo docházet dle soudu I. stupně od roku [rok]. Nadřízená žalobkyně [jméno] [příjmení] zadala žalobkyni pokyn zpracovat tiskovou zprávu, na což žalobkyně reagovala odmítnutím zprávu napsat. Žalobkyně se posléze za svou nevhodnou reakci písemně omluvila a přiznala svoji chybu. K situaci uvedené pod 1. výpovědním důvodem došlo na pracovní schůzce k akci při výročí nemocnice, jíž se účastnila žalobkyně, paní [příjmení] a obchodní zástupce společnosti [právnická osoba], pan [příjmení]. Žalobkyně byla o této schůzce písemně informována s tím, že v rámci schůzky bude moci klást případné dotazy. [příjmení] [příjmení] udělila žalobkyni v rámci schůzky pokyn, aby připravila e-mail adresovaný lékařům v rámci akce při výročí nemocnice, na což žalobkyně reagovala tak, ať je paní [příjmení] obvolá sama nebo ať se s nimi sejde. K odmítnutí pokynu uvedeného v 2. výpovědním důvodu došlo dle nalézacího soudu v červenci [rok] při schůzce ohledně natáčení videí„ Zeptali jsme se za vás“, které se účastnila žalobkyně, paní [příjmení] a pan [příjmení]. [příjmení] [příjmení] udělila žalobkyni pokyn, aby videa natáčela s kolegou z IT na profi kameru, což žalobkyně odmítla. K situaci popsané pod 3. výpovědním důvodem došlo dne [datum], kdy udělila paní [příjmení] písemně žalobkyni pokyn, aby upravila tiskovou zprávu tak, že doplní tituly ke jménům lékařů a v závěru dva odstavce upraví tak, aby z toto nekoukala reklama na [právnická osoba] a da [obec]. Žalobkyně reagovala tak, aby si to vedení upravilo samo a vyjádřila svůj názor na informace ohledně [právnická osoba] s tím, že ve zprávě na ni není žádná óda. Po zopakování pokynu žalobkyně sice tiskovou zprávu upravila, avšak nikoli podle pokynu nadřízené. Z uvedených výpovědních důvodů žalovaná ukončila s žalobkyní pracovní poměr, a to výpovědí ze dne [datum]. Žalobkyně s výpovědí a důvody v ní uváděnými nesouhlasila a trvala na dalším zaměstnávání, což žalované písemně oznámila dne [datum]. 2. Soud I. stupně na základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že postoj žalobkyně k plnění pracovních povinností a k jí vykonávané práci nelze považovat za bezproblémový. K problémům v komunikaci s její nadřízenou začalo docházet od roku [rok]. Ve dnech [datum] a [datum] došlo k odmítnutí pokynu uděleného nadřízenou před dalšími osobami, což nalézací soud považoval za závažnější okolnost. Současně shledal soud I. stupně vyšší intenzitu porušení povinností žalobkyně, a to s ohledem na způsob odmítnutí splnit pokyn, kdy žalobkyně reagovala tak, aby si její přímá nadřízená daný úkol zajistila sama. Pokyny byly ze strany nadřízené zadávány dle přesvědčení nalézacího soudu jasně a jednoznačně, případně byl žalobkyni dán prostor pro získání dodatečných informací. Důsledkem porušení povinností žalobkyně bylo to, že její přímá nadřízená musela nad rámec svých úkolů plnit i úkoly žalobkyně. Videoodpovědi lékařů nebyly od konce července [rok] natáčeny vůbec. Dvě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a to neuposlechnutí pokynů nadřízené, dosahují dle soudu I. stupně intenzity porušení pracovní kázně závažným způsobem, čímž došlo dle soudu k naplnění hypotézy ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Třetí porušení, a to zpracování textové úpravy tiskové zprávy, by dle soudu samoo sobě intenzity pro podání výpovědi nedosahovalo. K námitce žalobkyně ohledně platového zařazení, osobního příplatku a vyplácení mimořádné odměny nalézací soud uvedl, že tyto nedokládají spokojenost žalované s výkonem práce žalobkyně. V důsledku přijatých závěrů soud I. stupně shledal, že žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobkyní výpovědí ze dne [datum] platně, a proto žalobu na určení neplatnosti zamítl. 3. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, a proto jí přiznal za 8 úkonů právní služby, 8 režijních paušálů a DPH částku [částka]. 4. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně a uplatnila v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Je přesvědčena, že soud I. stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem nebo k jí označeným důkazům, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně uvedla, že předně nesouhlasí s použitím svědectví paní [jméno] [příjmení] soudem I. stupně jako s důkazem, na jehož základě byla soudem učiněna celá řada skutkových závěrů rozhodných pro právní posouzení věci. K tomu poukázala na hodnověrnost svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení], když soud I. stupně dle žalobkyně zcela přehlíží zcela zjevný a neřešitelný konflikt zájmů na její straně, neboť byla v rozhodné době zaměstnankyní žalované a v době popisované ve výpovědi byla přímou nadřízenou žalobkyně, přičemž byla přímým účastníkem tří posuzovaných událostí. Posuzování neplatnosti výpovědi je dle žalobkyně faktickým posuzováním a rozhodováním o sporu mezi žalobkyní a paní [jméno] [příjmení], byť je tento spor z formálně právních důvodů před soudem veden jako spor mezi žalobkyní a žalovanou. Dle žalobkyně došlo postupem soudu I. stupně při posuzování hodnověrnosti svědkyně [příjmení] k narušení rovnosti účastníků řízení před soudem. Dle názoru žalobkyně je zcela nemyslitelné, aby jedna a tatáž fyzická osoba vystupovala vůči žalobkyni nejprve jako nositel práv žalované, která vůči žalobkyni formuje a projevuje vůli žalované v pracovněprávních vztazích, a následně aby tatáž fyzická osoba v soudním řízení, které se týká žalované, vystupovala jako subjekt odlišný od obou účastníků daného sporu, tj. jako svědek, na základě jehož výpovědi jsou následně soudem učiněny rozhodné závěry ohledně skutkového stavu věci a na ně navazující právní posouzení případu. Dle přesvědčení žalobkyně neměl soud I. stupně ke svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] vůbec přihlížet nebo k ní měl přihlížet pouze v rozsahu, ve kterém je tato výpověď podepřena i jiným důkazy nebo nespornými tvrzeními žalobkyně. Žalobkyně dále nalézacímu soudu vytkla, že se při zjišťování skutkového stavu nezaměřil na to, aby určil, jaký konkrétní pokyn měla žalobkyně v jednotlivých případech, které jsou jí vytýkány, porušit. Tato skutečnost je dle žalobkyně pro učinění závěru o protiprávním jednání žalobkyně zcela klíčová, neboť bez znalosti přesné formulace konkrétního pokynu nelze uvažovat o správnosti posouzení jeho možného porušení. Ke skutkovému popisu prvního výpovědního důvodu žalobkyně uvedla, že jej i nadále považuje za nepravdivý s tím, že kromě výpovědi [jméno] [příjmení] závěry nalézacího soudu nevyplývají z žádného jiného provedeného důkazu. Pokyn, na který poukazuje soud I. stupně nebyl současně dle žalobkyně formulován dostatečně určitě. Soud I. stupně dle žalobkyně vůbec nevzal v potaz okolnosti a průběh jednání s panem [příjmení]. V případě druhého výpovědního důvodu žalobkyně zopakovala, že popis předmětné události opět neodpovídá pravdě, což připustila i sama žalovaná, která v řízení tvrdila, že se schůzka konala dne [datum]. Přesné datum schůzky však nebylo v řízení dle žalobkyně spolehlivě prokázáno a nelze tak postavit najisto, zda žalovaná nepromeškala dvouměsíční lhůtu stanovenou ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce, což v odvolání podrobně rozebrala. Závěr soudu I. stupně, že k rozhodné skutečnosti mělo dojít v červenci [rok] je dle žalobkyně pro posouzení platnosti výpovědi zcela nedostatečný. Rovněž průběh schůzky nebyl dle žalobkyně v řízení spolehlivě prokázán a nebylo zjištěno, jaký konkrétní pokyn měla žalobkyně porušit, když navíc natáčení videí nepatřilo mezi její pracovní povinnosti. K třetímu výpovědnímu důvodu uvedla, že předmětný popis považuje žalobkyně za nedostatečný a neurčitý, když z něj nevyplývá, zda žalobkyně odmítla něco vykonat nebo zda něco vykonala a její nadřízená nebyla jen s obdrženým výsledkem spokojená. K tomu je navíc z předložených důkazů dle žalobkyně zcela patrné, že žalobkyně neodmítla splnit pracovní úkol. Nalézací soud se dle žalobkyně omezil pouze na obecné konstatová