62 CO 222/2022-97 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem I/). Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem II/). 2. Takto rozhodl soud o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady částky [částka] s příslušenstvím, jako doplatku náhrady nákladů za léčení pojištěnců žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podle žalobních tvrzení dne [datum] řídil pan [jméno] [příjmení] [značka automobilu], r. z. [anonymizováno] [číslo] po účelové komunikaci od obce Tištín na [obec], přičemž při jízdě nepřizpůsobil rychlost dopravně technickému stavu komunikace a svým schopnostem, v důsledku čehož uvedl vozidlo do smyku, který nezvládl a vyjel mimo komunikaci, kde narazil do stromu. Při této nehodě utrpěli zranění mimo jiné právě pojištěnci žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně uhradila poskytovatelům [anonymizována dvě slova] náhradu na nákladech za léčení uvedených poškozených ve výši [částka] (za [jméno] [příjmení]) a [částka] (za [jméno] [příjmení]). Žalovaná však s tvrzením o míře spoluzavinění poškozených uhradila žalobkyni toliko polovinu z uvedené celkové částky, a proto byla žalobkyně nucena domáhat se doplatku [částka] prostřednictvím soudního řízení. 3. Žalovaná nárok neuznala s tvrzením, že žalobní návrh nebyl dostatečný (chybělo označení příslušného [anonymizována dvě slova] a doba, kdy žalobce uhradil náklady léčení, stejně tak, jaká léčba byla poškozeným poskytnuta). Navrhla žalobu zamítnout, neboť pojištěnci žalobkyně absolvovali jízdu ve stavu vysoké opilosti (2,34g alkoholu v krvi), dále při jízdě nebyl pan [jméno] [příjmení] připoután a provozoval technicky nezpůsobilé vozidlo, což žalovaná tvrdila s odkazem na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., podle něhož na předmětném vozidle došlo v průběhu jízdy, ještě před nárazem do stromu k oddělení levého zadního kola, a to z důvodu nedostatečného utažení kolových šroubů, což bylo příčinou oddělení kola. Dle zjištěného poškození uložení kolových šroubů v disku a také poškození závitů šroubů bylo zřejmé, že vozidlo bylo s uvolněným levým zadním kolem provozováno již nějakou dobu a řidič toto mohl za jízdy poznat. 4. Soud I. stupně zkoumal spoluzavinění poškozených. Při svém zjištění vycházel především z připojeného spisu [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], znaleckého posudku z oboru toxikologie a znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Současně soud I. stupně provedl výslech poškozených [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně zrekapituloval jejich výpovědi a dospěl k závěru, že [anonymizováno] nejsou důvěryhodné, což odůvodnil tím, že je velmi nepravděpodobné, aby oba poškození [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] usnuli tak tvrdě, že by se neprobudili ani po nastartování vozidla nebo při samotné jízdě. Poukázal na to, že oba věděli, že řidič vozidla neměl řidičské oprávnění. Stejně tak označil za vysoce nepravděpodobné, že by se pan [jméno] [příjmení], který byl vlastníkem vozidla a klíče od vozidla měl v kapse kalhot, neprobudil ve chvíli, kdy mu klíče z kapsy vyndal řidič vozidla. Akcentoval, že dle pana [příjmení], tento seděl na zadním sedadle. Uvedl, že vyndání klíčů z kapsy kalhot není nijak jednoduché a je tak, podle názoru soudu I. stupně, vysoce nepravděpodobné, že by se přitom poškozený [příjmení] neprobudil. Posledním důvodem pro závěr soudu I. stupně o nevěrohodnosti jejich výpovědi pak podle soudu I. stupně je, že poškození jsou si moc dobře vědomí, že v případě jejich spoluzavinění může přijít tzv. regres, tedy situace, kdy žalobce bude požadovat úhradu za jejich léčení po nich. 5. Soud I. stupně uzavřel, že oba poškození sedli do auta s vědomím, že bude řídit řidič, který je ve vysokém stupni opilosti a pan [jméno] [příjmení] mu klíče od vozidla předal. Současně nelze, podle názoru soudu I. stupně, opominout, že pan [jméno] [příjmení] nebyl připoutaný bezpečnostními pásy, byť tuto povinnost, za situace, kdy vozidlo je bezpečnostními pásy vybaveno i na zadních sedadlech, měl. Soud I. stupně dále akcentoval nedostatečnosti v technické stránce vozidla a jeho nezpůsobilosti k provozu. Konstatoval, že míra spoluúčasti obou poškozených činila 50% a přisvědčil v tomto směru žalované, která své plnění krátila právě v tomto rozsahu. 6. Soud I. stupně zdůraznil ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., podle něhož příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Uvedl, že náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Taktéž odkázal na § 2953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, podle něhož z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží, přičemž vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Poukázal na to, že náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. 7. Uzavřel, že žalobkyně měla nárok na úhradu nákladů na léčení„ žalovaných“ s ohledem na výše citované ustanovení, pokud však namítala žalovaná míru spoluzavinění poškozených v rozsahu 50% a krátila tak své plnění v tomto rozsahu, její postup byl po právu. Akcentoval, že oba poškození se chovali velmi nezodpovědně, usedli do vozidla s řidičem, který byl podnapilý a bez řidičského oprávnění, o čemž oba poškození věděli. Navíc pan [příjmení] ani nebyl připoután bezpečnostními pásy a s největší pravděpodobností nebyl připoután ani poškozený [příjmení]. Uvedené krácení v rozsahu 50% proto soud I. stupně označil za adekvátní. Protože pak žalovaná uhradila přesně 50% nároku žalobce, soud I. stupně žalobu zcela zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., s tím, že žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. 9. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně. Zrekapitulovala obsah napadeného rozhodnutí s tím, že s ním vyjádřila nesouhlas, kdy se neztotožnila zejména se skutkovými závěry a zjištěními soudu I. stupně. Akcentovala, že oba poškození vypovídali shodně jak v [anonymizováno], tak v civilním řízení, konzistentně, bez rozporů, tudíž nebyl důvod jim neuvěřit. Oba vypověděli, že v inkriminovaný den po opravě osobního automobilu, při níž se také popíjelo, ještě s dalšími kamarády seděli v autě a poslouchali rádio, přičemž neměli v úmyslu s vozidlem někam jet. Poškozený (a současně svědek) [jméno] [příjmení] také uvedl, že klíčky od vozidla měl v kapse a je si vědom toho, že je řidiči určitě nepředával. Taktéž zdůraznil, že vzhledem k množství alkoholu oba poškození usnuli a nemohli nijak ovlivnit počínání řidiče [jméno] [příjmení], který následně s vozidlem havaroval. Žalobkyně opětovně odkázala na znění § 55 zákona č. 48/1997 Sb., dle kterého příslušná zdravotní pojišťovna má právo na náhradu těch nákladů hrazené služby, které vynaložila v důsledku protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci nikoliv v důsledku protiprávního jednání samotného pojištěnce a uzavřela, že neexistuje žádný zákonný důvod, kdy lze požadovat náhradu nákladů na hrazené služby přímo po poškozeném pojištěnci. 10. S tímto podstatným odůvodněním navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání, zejména za účelem správného vyhodnocení důkazů, případně aby nově rozhodl tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. 11. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání zdůraznila, že napadené rozhodnutí shledává zcela správným, řádně a zcela dostatečně odůvodněným. Je přesvědčena, že prvostupňový soud správně neuvěřil vyslechnutým svědkům, což by bylo společensky neúnosné a z hlediska základní logiky nemožné. Souhlasí proto se skutkovými zjištěními soudu. Měl-li prvostupňový soud na mysli regres, pak šlo o ustanovení § 10 zák. č. 168/1999 Sb. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. K nařízenému jednání se žalovaná z důvodu kolize omluvila, odkázala na své vyjádření k odvolání. 12. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. Odvolací soud při nařízeném jednání postupoval dle § 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se z jednání omluvila. V odvolacím řízení podle § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. zopakoval důkaz usnesením Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [anonymizováno] (dále jen„ usnesení PČR“), výpisy z účtů žalobkyně, oznámení o poskytnutí zálohy pojistného plnění z povinného ručení ze dne [datum], výzvou k zaplacení náhrady nákladů