62 CO 332/2022-71 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] zamítl (výrokem I/) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/). 2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky [částka], kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] s odůvodněním, že tato nepřiměřená délka řízení měla žalobkyni přivodit psychické útrapy. 3. Žalovaná před zahájením řízení žalobkyni plnila z tohoto titulu částku [částka], další požadavek shledává nedůvodným. 4. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která učinil z obsahu spisu Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. [spisová značka] (nesprávně označeného [spisová značka]). Tato zevrubně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 7. odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud plně odkazuje. 5. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že předmětné řízení ve vztahu k právnímu předchůdci žalobkyně (MUDr. [jméno] [příjmení]), který uplatňoval proti svému někdejšímu zaměstnavateli nárok na zaplacení majetkové a nemajetkové újmy (později vyloučené k samostatnému projednání) z důvodu diskriminace na pracovišti trvalo od [datum], kdy byla podána u soudu žaloba, až do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Brně, kterým byl schválen smír mezi účastníky. Řízení tedy trvalo celkem 16 let, 7 měsíců. Žalobkyně vstoupila do řízení jako manželka žalobce na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum]. 6. Po právní stránce soud I. stupně poukázal na ustanovení § [anonymizováno], [ustanovení pr. předpisu] o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), /dále jen„ OdpŠk“ /a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, kdy řešil otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení s ohledem na kritéria daná § 31a OdpŠk. 7. Vzhledem k délce řízení u Městského soudu v Brně, která byla nepřiměřená, konstatoval prvostupňový soud, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu – k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Za dostačující satisfakci nelze považovat konstatování porušení práva žalobkyně a újmu je třeba odškodnit v penězích. 8. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení došlo několika významnějším průtahům. K více než 4 měsíčnímu průtahu došlo po vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání, k průtahu v délce 5 měsíců dále došlo mezi zasláním vyjádření žalobce žalované a výzvě k úhradě soudního poplatku. Odvolací soud dále způsobil průtahy, když o odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu žalobce na placení soudního poplatku ve splátkách rozhodl až po jednom roce a o odvolání proti v pořadí prvnímu rozsudku ve věci nařídil jednání až po 9 měsících od předložení. K dalším průtahům v délce 16 měsíců došlo v pořadí prvním řízení před dovolacím soudem a v délce 20 měsíců v druhém řízení před dovolacím soudem. K průtahu v délce 6 měsíců došlo mezi rozesláním posledního rozhodnutí o dovolání a nařízením jednání před soudem I. stupně. Celkem tak průtahy v souhrnu průtahy činily 6 let. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení. 9. Prvostupňový soud dále vyšel ze zjištění, že posuzované řízení bylo složitější po procesní i právní stránce. V řízení bylo žádáno o osvobození od soudních poplatků. Ve spojení s tímto soud činil šetření ohledně poměrů předchůdce žalobce, dále bylo rozhodováno o vyloučení části nároku k samostatnému projednání, bylo rozhodováno o povolení splátek soudního poplatku, přerušení řízení do skončení souvisejícího řízení, ve věci byl též podán návrh na určení lhůty, soud byl nucen opakovaně vyzývat stranu žaloby k doplnění žalobních tvrzení, původní žalobce žalobu opakovaně doplňoval, měnil, rozšiřoval, o čemž musel soud rozhodovat. Původní žalobce dále doplňoval též důkazní návrhy nebo odvolání. Původní žalobce v řízení zemřel, soud proto rozhodoval i o nástupnictví. Co se týká složitosti právní, předmětem naříkaného řízení byla náhrada majetkové a nemajetkové újmy způsobené diskriminací, které byl původní žalobce na pracovišti žalované z naříkaného řízení vystaven, bylo prováděno rozsáhlé dokazování ke zjištění příčinné souvislosti mezi jednáním a vznikem škody na straně původního žalobce a její výše. Právní složitost sporu tak byla značná. 10. Dále prvostupňový soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně se na délce řízení podílel tím, že nepostupoval koherentně, měnil skutková tvrzení, rozšiřoval skutková tvrzení a žalobu doplňoval, podal neopodstatněný návrh na určení lhůty, žádal o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení, ačkoliv řízení v tu dobu trvalo již téměř 12 let a žádal o odročení jednání. 11. Pokud jde o činnosti soudu, lze mu dle závěrů prvostupňového soudu vedle výše uvedených průtahů vytknout, že po zrušení usnesení o osvobození od soudních poplatků o návrhu nerozhodl, resp. rozhodoval až po upozornění tehdejšího žalobce a byl tak nucen činit opětovné šetření a též skutečnost, že o povolení splátek rozhodoval soudce namísto předsedkyně soudu. Na délce se také negativně odrazilo tzv. přeposílání, kdy soud zasílal nejen vyjádření, ale též repliky či dupliky protistraně, aniž by v mezičase činil úkony. 12. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud I. stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), přiznal základní částku za jeden rok průtahů v řízení [částka], přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině, když přihlédl k tomu, že se jednalo o velmi dlouhé řízení, nikoliv však extrémně dlouhé řízení. Základní částka přiměřeného zadostiučinění by tak činila za řízení dlouhé 16 let a 7 měsíců [částka]. Tuto základní částku snížil o 20% v důsledku procesní složitosti věci, o 15 % v důsledku hmotněprávní složitosti věci, o 30 % za počet stupňů soudní soustavy a o 10 % za podíl právního předchůdce žalobkyně na délce řízení. Zároveň základní částku zvýšil o 10% vzhledem k výše uvedenému postupu soudů a dále o 20% za zvýšený význam řízení. Celkem tedy soud I. stupně základní částku snížil o 45%, kdy výsledná výše přiměřeného zadostiučinění činí [částka]. Jelikož žalovaná žalobkyni již uhradila částku [částka], shledal žalobu nedůvodnou, proto ji zamítl. 13. S tímto podstatným odůvodněním rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I/ napadeného rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle [ustanovení pr. předpisu]“) dle úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů výrokem II/, kdy postupoval v souladu s [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] 15. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [datum] a uplatnila odvolací důvody podle [ustanovení pr. předpisu] Předně shrnula odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu, kdy souhlasí s tím závěrem, že újmu žalobkyně nelze odčinit jinak, než relutárně a že se jednalo o řízení s vyšším typovým významem pro účastníka řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že průtahy řízení v souhrnu představují 10 let a nikoliv 6 let, jak dovodil prvostupňový soud. Žalobkyně zastává dále názor, že šlo o relativně skutkově a procesně i hmotněprávní jednoduchý spor. Dále nastínila podrobně vlastní verzi správného procesního postupu, kdy polemizovala se závěry prvostupňového soudu ohledně modifikace základní částky odškodnění, z níž je třeba vycházet, kdy ke snižování základní částky z důvodu chování poškozeného nemělo vůbec dojít. Oproti výtce v chování právního předchůdce žalobkyně, který byl bagatelní, spatřuje tato zásadní skutečnost v tom, že musely rozhodovat všechny tři stupně soudní soustavy opakovaně třikrát, přičemž Nejvyšší soud se hned v prvém rozhodnutí nevypořádal z problematikou komplexně, ale ve třech navazujících rozhodnutích. Žalobkyně navrhla, aby si odvolací soud vyžádal od žalované statistiku k délce civilního řízení, přičemž dané řízení je zcela jistě v porovnání s řízením trvajícím 2 roky extrémně dlouhé, kdy považuje za adekvátní částku odškodnění [částka], jak rozebrala ve své žalobě. Poukázala na negativní vliv inflace a zastaralost hraničních částek uvedených ve Stanovisku. Prvostupňový soud proto rozhodoval s přihlédnutím ke všem okolnostem nesprávně s akcentem na zájem státu a jeho finance. Navrhla proto změnu rozsudku tak, že její žalobě bude zcela vyhověno a budou jí přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů. 16. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle [ustanovení pr. předpisu], aniž nařizoval jednání ([ustanovení pr. předpisu] a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodn