62 CO 380/2021-148 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem I/). Současně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrokem II/). 2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uložení, ve výrokové části rozsudku specifikované povinnosti, a to z důvodu neoprávněného odebrání osobního příplatku žalobkyně na základě platového výměru ze dne [datum]. Podle žalobních tvrzení byla žalobkyně přijata k výkonu administrativní a ekonomické činnosti na ředitelství žalované, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] (dále jen„ pracovní smlouva“), kdy uvedeným platovým výměrem, který byl žalobkyni doručen dne [datum], a s nímž nesouhlasila, jí byl odebrán přiznaný osobní příplatek ve výši [částka] (dále jen„ osobní příplatek“). Protože záležitost byla řešena v jiné souvislosti i Oblastním inspektorátem práce pro hlavní město Prahu, který za správnou výši příplatku stanovil částku [částka], domáhala se žalobkyně žalobou úhrady osobního příplatku v této výši za měsíce duben až červen 2015, jakož i úroků z prodlení. 3. V této souvislosti se uvádí, že žalobkyně se žalobou domáhala též úhrady doplatku odstupného, přičemž o tomto jejím nároku je jednáno v samostatném řízení, a to podle výroku II/ usnesení soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 125/2015 – 55. 4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že k odnětí osobního příplatku došlo po důkladném prošetření podmínek pro jeho předchozí přiznání a posouzení, zda důvody pro jeho přiznání i nadále trvají, přičemž bylo žalovanou shledáno, že nikoli. Žalovaná nejprve tvrdila zhoršení plnění pracovních povinností žalobkyně v období od 1. 11. do [datum], následně tvrdila neplnění úkolů specializované organizační a koordinační činnosti v souladu s pokyny ředitele žalované a vedoucího kanceláře, jakož ani komplexní koordinaci a metodické usměrňování rozsáhlé spisové služby a péči o písemnosti zahrnující údaje chráněné dle příslušných právních předpisů, ze strany žalobkyně. 5. Ve věci bylo již jednou rozhodnuto vyhovujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 125/2018-77, který byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 268/2020-95, pro vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v tom, že při jednání dne [datum] neproběhla v souladu s § 37 o. s. ř. před vyhlášením rozsudku porada senátu. 6. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která podrobně zrekapituloval v odstavcích 8. až 21, a která učinil jednak z nesporných tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů (zejm. pracovní smlouvy ze dne [datum], dokladu o pracovní náplni žalobkyně, vytýkacího dopisu ze dne [datum], platového výměru ze dne [datum] a návrhu na pracovní a platové zařazení č. j. 483/14, odpovědi žalobkyně ze dne [datum], vyjádření žalobkyně ze dne [datum], protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce HMP ze dne [datum], svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], účastnické výpovědi ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. a účastnické výpovědi žalobkyně). Soud I. stupně neprovedl další navržené důkazy jako nadbytečné (výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a vytýkací dopis této svědkyni). 7. Na základě daného vzal za prokázané, že na základě pracovní smlouvy se žalobkyně zavázala pro žalovanou vykonávat administrativní a ekonomickou pracovní činnost. Podrobný výčet pracovní náplně žalobkyně byl stanoven listinou označenou jako„ Náplň pracovní činnosti“, která tvořila přílohy pracovní smlouvy (zejm. specializovaná organizační a koordinační činnost v souladu s pokyny ředitele žalované, resp. vedoucího kanceláře, komplexní koordinace a metodické usměrňování rozsáhlé spisové služby, péče o písemnosti zahrnující údaje chráněné dle příslušných právních předpisů, vedení protokolu došlé a odeslané pošty, zajišťování správy majetku sekretariátu ředitele a další činnosti). Žalovaná se pak žalobkyni zavázala za vykonanou práci platit plat stanovený dle 11. platové třídy, přičemž splatnost platu byla sjednána vždy do dvanáctého dne následujícího měsíce. Žalobkyně jako zaměstnanec u žalované působila až do [datum], kdy uplynula výpovědní doba, jejíž běh započal v důsledku výpovědi dané žalovanou dne [datum]. Rozvázání pracovního poměru touto výpovědí bylo shledáno jako neplatné rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 290/2015 – 144, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 87/2019 – 174. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 Cdo 576/2020 – 221, však následně došlo ke kasaci rozhodnutí soudů obou stupňů. Řízení ve věci sp. zn. 18 C 290/2015 pak doposud skončeno nebylo. Po celou dobu trvání pracovního poměru byl žalobkyni stanoven plat platovými výměry a byla zařazena do 11. platové třídy. V návaznosti na započítávanou dobu praxe žalobkyně se měnil toliko její platový stupeň a faktická výše platu. Žalovaná si výkonů žalobkyně v období přinejmenším do [datum] vysoce považovala, když žalobkyně byla opakovaně hodnocena jako vysoce kvalifikovaná pracovnice, která odvádí vysoce nadstandardní pracovní výkony a i činnost nad rámec své pracovní náplně. S ohledem na dané byl žalovanou poskytnut žalobkyni osobní příplatek, jehož výše byla platovými výměry stanovena od [datum] ve výši [částka], od [datum] ve výši [částka], od [datum] ve výši [částka], od [datum] ve výši [částka], od [datum] ve výši [částka] a od [datum] ve výši [částka]. Od [datum] došlo ke změně v osobě ředitele žalované, když novým se stal Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Od tohoto dne žalovaná přestala na žalobkyni vyžadovat plnění náročnějších pracovních úkolů, neboť nový ředitel po žalobkyni nad rámec úkolů spočívajících ve vaření kávy a přepojování telefonátů plnění dalších úkolů ani nepožadoval. [ulice] nového ředitele a žalobkyně však neměla dlouhého trvání, neboť žalobkyně od druhé poloviny prosince roku 2014 byla ze zdravotních důvodů dočasně práce neschopná. Žalovaná jednající novým ředitelem dne [datum] učinila žalobkyni vytýkací dopis, ve kterém bylo žalobkyni vytčeno manko ohledně čtyř položek svěřeného majetku (iPhone 5s, dvoje žaluzie a tiskárna Laser Okipage 6W). Následně dne [datum] žalovaná jednající novým ředitelem vydala platový výměr, kterým s účinností od [datum] žalobkyni zcela odebrala osobní příplatek. Tomuto platovému výměru zřejmě předcházel nedatovaný návrh na pracovní a mzdové (platové) zařazení [číslo] v němž bylo uvedeno, že důvodem pro odebrání osobního příplatku žalobkyně je skutečnost, že žalobkyně neplní úkoly většího rozsahu a ani nedosahuje velmi dobrých výsledků. Na základě provedeného dokazování pak bylo dále zjištěno, že k faktickému manku nedošlo. 8. V souvislosti s tvrzeními účastníků soud I. stupně konstatoval, že žalovaná neunesla břemeno dokazování ohledně svých tvrzení stran údajných důvodů pro odebrání osobního přípatku žalované, když tato skutečnost ve svém důsledku vedla k neúspěchu žalované ve věci. 9. Po právní stránce subsumoval soud I. stupně věc pod § 33, § 38 odst. 1 písm. a), § 109 odst. 1, § 122 odst. 1 a § 131 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku v práce, v platném znění (dále jen „zák. práce“) a zák. [číslo] 2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 10. Následně uzavřel, že žalovaná přinejmenším do konce října roku 2014 shledávala pracovní nasazení a pracovní výsledky žalobkyně na natolik vysoké úrovni, že jí poskytla osobní příplatek, který byl v konečném důsledku stanoven až na částku [částka], když zákonná opora je dána toliko co do částky [částka]. Konstatoval, že jednou přiznaný osobní příplatek se stává obligatorním platovým nárokem zaměstnance, který lze jednostranně snížit nebo odejmout jen pokud dojde ke změně (zhoršení) v pracovních výkonech zaměstnance a odkázal v této souvislosti na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 21 Cdo 3488/2006, 21 Cdo 832/2012 či 21 Cdo 1752/2013. Ve světle této judikatury tak byla právní jednání, kterým žalovaná hodlala osobní příplatek žalobkyni odejmout shledána soudem I. stupně jako neplatná, a to v kontextu toho, že v řízení nebylo zjištěno, že by v pracovních výkonech podávaných žalobkyni od [datum] do [datum] skutečně nastala změna oproti pracovním výkonům, které žalobkyně podávala v období předcházejícím. Žalovanou uváděná tvrzení o údajných pochybeních nebyla prokázána, resp. byla zcela vyvrácena a skutečnost, že žalobkyně v uvedeném období složitější úkoly nad rámec běžných pracovních povinností neplnila, pak byla zcela zapříčiněna žalovanou. 11. S tímto podstatným roz