62 CO 383/2020-268 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Opravným usnesením ze dne [datum] opravil záhlaví tohoto rozsudku ohledně přemětu řízení„ o zaplacení [částka] s příslušenstvím a o zaplacení [částka]“ (výrok I.), a jeho výrok I. tak, že částku [částka] opravil správně na částku [částka] (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] svůj rozsudek ze dne [datum], doplnil o výrok III., kterým žalobu zamítl o zaplacení zbývající částky [částka]. Konečně doplňujícím usnesením ze dne [datum] rozsudek ze dne [datum] doplnil o výrok IV., kterým žalobci uložil povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již podruhé. Jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 440/2014-158, kterým byla žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] rovněž zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 296/2018-183 a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení soudu prvního stupně uložil zabývat se podání žalobce ze dne [datum], jímž žalobce doplnil žalobu a označil důkazy k prokázání své aktivní věcné legitimace v řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že se tímto podáním nezabýval; dále odvolací soud konstatoval, že poučení podle § 118a o. s. ř., která soud prvního stupně žalobci opakovaně poskytl, nebyla řádná, neboť neobsahovala rovněž poučení o následcích nesplnění výzvy. Zdůraznil, že prokázání aktivní věcné legitimace v řízení je na žalobci. 3. Soud prvního stupně poté řízení doplnil. Po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, některých nesporných tvrzení účastníků a výslechu svědka [jméno] [jméno] dovodil, že žalobce ani nyní neprokázal svoji věcnou legitimaci v řízení. V žalobě tvrdil, že pojistnou smlouvu uzavřel s žalovaným on a že je vlastníkem vozidla, z technického průkazu však soud prvního stupně zjistil, že toto tvrzení není pravdivé, neboť vlastníkem vozidla byla společnost [právnická osoba] Žalobce nepředložil žádnou smlouvu o úvěru či pojistnou smlouvu a ani neoznačil žádný jiný důkaz. Po provedení důkazu listinou nazvanou„ potvrzení o pojištění ze dne [datum]“ se ukázalo, že vozidlo bylo řádně pojištěno jako pojistníkem společností [právnická osoba], a to proto, že na něj tato společnost žalobci poskytla úvěr. Z této listiny ovšem není zřejmé, zda se skutečně týká předmětného vozidla a kdo ji vystavil. Z potvrzení plyne dále to, že společnost [právnická osoba] měla uzavřenou skupinou pojistnou smlouvu se žalovanou pojišťovnou, touto skupinovou pojistnou smlouvu je myšlena skupinová pojistná smlouva Autopojištění 06 ze dne [datum] Ani z ní však není zřejmé, zda se vztahuje na předmětné vozidlo. Avšak i kdyby tomu tak bylo, tak smlouva je opět uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Podle oddílu III. článek II. bod 1 pojistné smlouvy v případě, že oprávněná osoba příjemcem úvěru, je pojistné plnění vinkulováno ve prospěch pojistníka, tedy společnosti [právnická osoba], nikoliv ve prospěch osoby oprávněné. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalobce chtěl být ve věci úspěšný, tak měl tvrdit a následně prokázat, že je osobou oprávněnou domáhat se žalovaného pojistného plnění, a to buď přímo z konkrétní pojistné smlouvy, nebo na základě konkrétního právního jednání, např. ze smlouvy o úvěru či o leasingu apod. Ačkoliv žalobce tvrdil ve svém podání ze dne [datum], existenci smlouvy o postoupení pohledávky se společností [právnická osoba] tak při jednání dne [datum] připustil, že tuto smlouvu není schopen doložit. K zásadnímu tvrzení tak podle prvostupňového soudu neunesl své důkazní břemeno. Neprokázal, že je osobou oprávněnou požadovat po žalované pojišťovně pojistné plnění, neprokázal tak svoji věcnou legitimaci a soud prvního stupně žalobu bez dalšího zamítl. 4. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému, který ve sporu zcela uspěl s tím, že tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 5. Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] rozhodl podle § 166 o. s. ř. o zbývající části předmětu řízení, který v původním rozsudku nevyčerpal. Vydání opravného usnesení ze dne [datum] odůvodnil § 164 o. s. ř., když jím opravil chyby v psaní a zřejmé nesprávnosti. Výrok o nákladech řízení státu obsažený v doplňujícím usnesení ze dne [datum] pak odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 141 odst. 2 o. s. ř. Doplňující usnesení vydal podle § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. 6. Proti rozsudku, doplňujícímu rozsudku i proti opravnému usnesení podal odvolání žalobce. 7. Blanketní odvolání proti rozsudku žalobce doplnil podáním ze dne [datum]. Odvolání směřovalo do všech výroků rozsudku ze dne [datum] a žalobce soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že v řízení prokázal, že má uzavřenou smlouvu o pojištění se žalovaným, na základě které bylo žalobcem poskytováno pojistné. Závěr o existenci pojistné smlouvy a tedy pojistného vztahu mezi účastníky, je podpořen i chováním samotného žalovaného, který si byl vědom svých závazků ze smlouvy o pojištění, takto také postupoval při vyřizování pojistné události. K tomu žalobce odkázal na informaci o škodné události ze dne [datum], kterou žalovaný žalobci sděluje, že pojistné plnění neposkytne z důvodu uvedení nepravdivých údajů. Závěrem žalobce žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. 8. Proti doplňujícímu rozsudku podal žalobce toliko blanketní odvolání bez bližšího zdůvodnění. Odvolání podal rovněž do opravného usnesení ze dne [datum]. Poukázal opětovně na to, že měl uzavřenou pojistnou smlouvu s žalovaným, na základě které platil žalobci pojistné, odvolání zdůvodnil stejně jako své odvolání do rozsudku. 9. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce proti rozsudku připustil, že při šetření pojistné události nezpochybňoval existenci pojistného vztahu mezi účastníky. Odkázal na § 120 odst. 3 o. s. ř. a uzavřel, že soudu nelze vytýkat, pokud uznal nezbytným věcnou aktivní legitimaci žalobce nevyvratitelně prokázat, když je nesporné, že žalobce ve lhůtě stanovené soudem požadované důkazy nedoplnil a neunesl tak své důkazní břemeno. Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval pojistnou smlouvou ze dne [datum], včetně pojistných podmínek, dále kupní smlouvou ze dne [datum], velkým technickým průkazem k vozidlu, potvrzením o pojištění ze dne [datum] a odstoupením od smlouvy ze dne [datum]. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalobce opodstatněným. 11. Soud prvního stupně zaměřil svoji pozornost na zjištění věcné legitimace žalobce, tedy toho, zda žalobce byl účasten pojistného vztahu, z něhož se domáhá pojistného plnění. V tomto směru dospěl ke správnému právnímu závěru, který učinil z provedených důkazů. K tomu je třeba uvést, že žalobce byl prvostupňovým soudem opakovaně poučen podle § 118a o. s. ř. - sice bez uvedení kokrétního odstavce uvedeného ustanovení o. s. ř., avšak z obsahu poučení lze dovodit, že toto se týkalo doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně věcné legitimace v řízení, tedy jednalo se o poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud k tomu podotýká, že již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí ze dne [datum] soudu prvního stupně vytkl, že poskytnuté poučení podle § 118a o. s. ř. nebylo řádné, neboť neobsahovalo označení, podle kterého konkrétního odstavce uvedeného zákonného ustanovení se toto poučení poskytuje a postrádalo poučení o následcích neuposlechnutí výzvy v podobě možného nepříznivého rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně po zrušení jeho rozsudku ze dne [datum] žalobce sice při dalším jednání dne [datum] opětovně poučil, avšak ani takovéto poučení nebylo řádné, neboť opět postrádá bližší určení odstavce a dovětek o následcích neuposlechnutí výzvy, jak ust. § 118a o. s. ř. vyžaduje. 12. Soudní judikatura dovodila, že žalobu pro neunesení důkazního břemene lze zamítnout pouze tehdy, pokud je účastník řízení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. řádně poučen (vyjma případu, kdy se k jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostaví) a i přes toto poučení buď nenavrhne žádné důkazy, nebo důkazy, které k prokázání skutkových tvrzení navrhne, nepostačují (rozhodnutí Nejv