68 CO 160/2022-140 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem (výrok I) soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že úvěrová smlouva registrační [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], [obec a číslo], je absolutně neplatná (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Dohoda o přistoupení k závazku mezi účastníky, jíž bylo přistoupeno k úvěrové smlouvě registrační [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], [obec a číslo], je absolutně neplatná a mezi účastníky neexistuje z uvedené dohody o přistoupení k závazku žádný právní vztah (závazkový vztah) (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Úvěrová smlouva registrační [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a [právnická osoba] s. r. o., [IČO], se sídlem [adresa] 01 [obec], je absolutně neplatná (výrok III), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že Dohoda o přistoupení k závazku mezi účastníky, jíž bylo přistoupeno k úvěrové smlouvě registrační [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou [právnická osoba] a. s., [IČO], se sídlem [adresa] (dříve [příjmení] Peněžní Ústav – spořitelní družstvo) a [právnická osoba] s. r. o., [IČO], se sídlem [adresa] 01 [obec], je absolutně neplatná a mezi účastníky neexistuje z uvedené dohody o přistoupení k závazku žádný právní vztah (závazkový vztah) (výrok [příjmení]) a uložil žalobkyni zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). 2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě vycházející z tvrzení, že žalovaná poskytla skupině společností, mezi nimiž se nachází i [právnická osoba] (dále jen„ SMC“) a [právnická osoba] (dále jen„ CAVD“) úvěry v celkové výši [částka], tyto společnosti vytvořily z pokynů žalované ekonomicky spjatou skupinu osob, a to skrze křížová zajištění, personální propojení či sdílení společného sídla, poskytnutím úvěru této skupině osob žalovaná porušila zákonná pravidla angažovanosti stanovená v ust. § 11 zákona č. 87/1995, Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s nimi souvisejících, a jednala zároveň i v rozporu s ust. § 2 odst. 1 písm. d) ve spojení s ust. § 181 odst. 1 vyhlášky č. 123/2007, Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev obchodníků s cennými papíry, přičemž důsledkem je absolutní neplatnost smluv podle ust. § 39 zákona č. 40/1964, Sb., občanský zákoník. Vůči žalobkyni se vede exekuce formou správy závodu k vymožení pohledávek žalované vůči SMC, ke kterým žalobkyně neplatně přistoupila. Právní zájem na určení neplatnosti smluv žalobkyně dovozovala z toho, že pokud budou úvěrové smlouvy shledány neplatné, žalovaná nebude mít vůči SMS a CAVD právo na vrácení poskytnutého úvěru, na zaplacení smluvních nebo sankčních úroků a na zaplacení dalších plateb plynoucích z úvěrových smluv, když žalovaná může mít pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení. K neplatným úvěrovým smlouvám pak nebylo možné ze strany žalobkyně ani přistoupit, pročež žalovaná nemá vůči žalobkyni žádné pohledávky. Požadované určení neplatnosti má tak zásadní dopad na právní postavení a právní jistotu žalobkyně. Aktivně legitimovanou k podání žaloby na určení neplatnosti přitom může být i osoba, která není účastníkem právního vztahu. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že namítla, že totožnou argumentací žalobkyně se soud opakovaně zabýval, a to v souběžně probíhajících exekuční řízeních, kdy dospěl k závěru, že i kdyby k tvrzenému překročení úvěrové angažovanosti vůči společnostem došlo, nemůže mít taková skutečnost vliv na platnost právního jednání jako takového. Žalovaná namítla nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na podání určovací žaloby. V této souvislosti uvedla, že žalobkyně přistoupila k závazkům CAVD a SMC ze smluv o úvěru a zavázala se pro případ, že tyto závazky neuspokojí primární dlužníci, uspokojit je sama. Tento svůj závazek však nesplnila a v důsledku porušení této její povinnosti je aktuální dlužná částka vymáhána exekučně, přičemž exekučním titulem je notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Má-li žalobkyně za to, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatným právní úkonem, je na ní, aby takovou obranu uplatnila právě v rámci exekučního řízení, kdy jí k tomu procesní předpisy dávají příležitost, přičemž v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, dle něhož rozsudkem, kterým by soud v občanském soudním řízení k žalobě povinné osoby (pravomocně) určil, že pohledávka ze závazkového právního vztahu neexistuje, by exekuční soud nebyl vázán, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, přičemž zdůraznila nedostatek právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení z důvodu, že smluvní vztah mezi žalobkyní, SMC, CAVD a žalovanou dospěl do fáze nuceného výkonu rozhodnutí. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a s poukazem na ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby z důvodu, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. 5. Soud I. stupně nejprve vysvětlil povahu a účel určovací žaloby, kdy mimo jiné uvedl, že tato není opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny, její pomocí nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné, již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky), nebo které mají být řešeny v jiném řízení, určení neplatnosti obecným soudem v případech, kdy exekučním titulem je formálně správný notářský zápis o doložce přímé vykonatelnosti, není závazné pro exekuční soud, který věcnou správnost hmotněprávní dohody, ke které je sjednána přímá vykonatelnost, sám přezkoumává v rámci exekučního řízení při podání návrhu na zastavení exekuce, přičemž citoval z již žalovanou odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, podle kterého naléhavý právní zájem na určení není dán v případech, kdy již exekuční řízení probíhá, a dále v případech, kdy dohoda o přímé vykonatelnosti splňuje veškeré formální náležitosti. 6. Soud I. stupně stran posuzovaného případu uvedl, že dohoda o přímé vykonatelnosti obsažená v notářském zápise JUDr. [jméno] [příjmení], notáře v [obec], NZ [číslo], N 1122/2013, z [datum rozhodnutí], splňuje veškeré formální náležitosti, naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neplatnosti (neexistence závazku) dohod o přistoupení k závazkům z úvěrových smluv tak dán není, a to i v případě, kdy konkrétní exekuční řízení již neprobíhá. O formální správnosti dohody o přímé vykonatelnosti sjednané mezi žalobkyní, žalovanou a SMC svědčí i skutečnost, že na jejím základě bylo zahájeno exekuční řízení soudním exekutorem Mgr. [jméno] [jméno], Exekutorský úřad Praha – západ, pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o určení neplatnosti úvěrových smluv, soud I. stupně uvedl, že předchozí závěr platí i pro posouzení existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti úvěrových smluv, neboť dohody o přímé vykonatelnosti se přímo vztahují k závazkům z těchto úvěrových smluv plynoucích. 7. Soud I. stupně závěrem upozornil, že tvrzené důvody neplatnosti úvěrových smluv byly předmětem jeho zkoumání v exekučním řízení vedeném na základě návrhu žalované pod sp. zn. [spisová značka], kdy soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva byla podepsána osobou k tomu oprávněnou, když byla podepsána úvěrovým specialistou žalované, a pokud jde o porušení limitů úvěrové angažovanosti, i v případě, že by tato skutečnost byla prokázána, nevedla by k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud jde o dohodu k přistoupení závazku ze strany žalobkyně, žalobkyni muselo být zřejmé, k jakému závazku přistupuje, s tímto byla v plném rozsahu seznámena a prohlásila, že je ochotna a schopna hradit předmětné peněžité závazky v souladu s podmínkami smlouvy o úvěru. Jakkoliv byla zkoumána neplatnost pouze úvěrové smlouvy uzavřené mezi SMC a žalovanou, tak s ohledem na stejné okolnosti podpisu úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a CAVD, lze přijaté právní závěry vztáhnout i na tuto úvěrovou smlouvu. 8. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů v celkové výši [částka]. 9. Žalobkyně napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním. V něm namítla nesprávnost soudem I. stupně provedeného právního posouzení otázky existence naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení. Žalobkyně vyslovila přesvědčení o