68 CO 201/2022-132 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky [částka], žalobkyně b) zaplacení částky [částka], žalobkyně c) zaplacení částky [částka], žalobce d) zaplacení částky [částka] a žalobce e) zaplacení částky [částka] (výroky I až V). Současně rozhodl o tom, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok [příjmení]). 2. Předmětem řízení byly nároky žalobců jako pozůstalých osob na odčinění duševních útrap za usmrcení osoby blízké, kterou byla jejich babička, paní [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] následkem dopravní nehody zaviněné škůdcem, jenž byl pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla pojištěn u žalované. Každý ze žalobců, kteří tvrdili, že se svou babičkou měli velmi silný citový vztah, požadoval částku [částka], resp. žalobkyně a) a b), jimž žalovaná částečně plnila již před podáním žaloby, uplatňovaly každá z nich částku [částka]. 3. Soud I. stupně rozhodl o věci na podkladě listinných důkazů, které účastníci do spisu založili, neboť k prvnímu jednání nařízenému na den [datum] se dostavila toliko žalovaná (žalobci ani jejich advokát se navzdory řádnému obeslání jednání nezúčastnili), a na základě nesporných tvrzení obou stran vzal za prokázané jednak to, že žalobci jsou vnuky usmrcené [jméno] [příjmení], jednak to, že k jejímu usmrcení došlo dne [datum] při dopravní nehodě zaviněné řidičem [jméno] [příjmení], který poškozené nedal přednost na přechodu pro chodce. O jeho vině a trestu bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 20/2018. Žalobci uplatnili své nároky u žalované, která ještě před podáním žaloby uhradila zletilým žalobcům částku [částka] a po podání žaloby (poté, co došlo ke schválení právního jednání nezletilých žalobců příslušným opatrovnickým soudem) vyplatila tehdy nezletilé žalobkyni c) částku [částka] a nezletilému žalobci d) částku [částka]. 4. Po právní stránce posuzoval soud I. stupně věc podle § 2 959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a neshledal žalobu jako důvodnou. Vzal v úvahu i kritéria obsažená zejména v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kde se vnukům poškozené dostalo zadostiučinění ve výši [částka], a věc porovnal též s případem usmrcení při dopravní nehodě z roku 2017, který byl řešen u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. [spisová značka], kde byla pozůstalé vnučce ve věku 35 let přiznána satisfakce ve výši [částka] a pravnukovi ve věku 10 let ve výši [částka]. Po porovnání s typově obdobnými případy dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté plnění lze považovat za přiměřené zjištěným okolnostem souzené věci. Vzhledem k tomu, že žalobci ani jejich advokát se k jednání soudu I. stupně nedostavili, nemohli být poučeni dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby svá tvrzení a důkazní návrhy doplnili tak, aby požadovanou výši uplatněných nároků odůvodňovaly. Žalobci c) až e) navíc nezareagovali ani na to, že jim po podání žaloby bylo ze strany žalované částečně plněno, a nadále se domáhali i toho, co od ní již obdrželi.. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a za použití § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. rozhodl, že procesně úspěšné žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 5. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání. Zrekapitulovali žalobní tvrzení, od nichž své nároky odvíjejí, tedy především, že jsou vnuky poškozené, která cizí vinou tragicky zahynula, a že žalovaná na jejich nároky dosud plnila zcela nedostatečně (a to v případě žalobců c/ až e/ až po podání žaloby). Poskytnuté plnění není s to vyvážit újmu, kterou ztrátou své babičky utrpěli, a navíc neodpovídá ani zásadám slušnosti. Soudu I. stupně vytýkali nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (aniž by ale uvedli, jaké konkrétní důkazy soud I. stupně neprovedl či nesprávně vyhodnotil), a rovněž i nesprávné právní hodnocení. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jejich žalobě plně vyhoví, případně aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen. Soud I. stupně dle jejího názoru správně vyšel z principu proporcionality, když porovnal částky vyplacené pozůstalým příbuzným v obdobných případech, a sama poukázala ještě i na další věc (o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), v níž byla vnukům přiznána náhrada v rozpětí [částka] [anonymizována dvě slova] [částka] v závislosti na zvláštnostech vztahu každého z nich se zemřelou babičkou. Žalovaná poukázala i na to, že žalobci u ní uplatnili svůj nárok s poměrně velkým časovým odstupem od dopravní nehody, při níž byla paní [jméno] [příjmení] usmrcena, jakož i na to, že v samotném řízení nevystupovali nijak aktivně (nereagovali na částečné plnění, nedostavili se k jednání), což musí ve výsledku nutně jít k jejich tíži. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. 8. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 o. s. ř. provedl důkaz usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož zjistil, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, a dále i trest zákazu činnosti na dobu 8 let. Obžalovanému byla dále podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost nahradit poškozeným (pozůstalým) nemajetkovou újmu, a to každému ze tří dětí zemřelé [jméno] [příjmení] částku [částka] a její sestře částku [částka] Odvolací soud zopakoval dokazování rovněž listinami ohledně uplatnění nároků žalobců u žalované a jejich částečného uspokojení ze strany žalované a zjistil, že žalovaná ve vztahu k žalobkyním a) a b), které u ní nárok uplatnily dopisem ze dne [datum], oznámila ukončení šetření pojistné události přípisem ze dne [datum] s tím, že každé z těchto žalobkyň poskytla za duševní útrapy způsobené úmrtím osoby blízké částku [částka] (to odpovídá i žalobním tvrzením). V případě žalobce e), který svůj nárok u žalované uplatnil až dopisem ze dne [datum], žalovaná oznámila ukončení šetření a výplatu plnění přípisem ze dne [datum]. Pokud jde o tehdy nezletilou žalobkyni c) a nezletilého žalobce d), k uplatnění jejich nároku u žalované došlo dopisem ze dne [datum], přičemž tato právní jednání byla schválena Okresním soudem Plzeň-město rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací] (návrhy na schválení právních jednání za nezletilé spočívající v uplatnění nároku na náhradu újmy a přijetí plnění byly podány až dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalovaná oznámila poskytnutí pojistného plnění žalobkyni c) ve výši [částka] a žalobci d) ve výši [částka]. 9. Podle § 2959 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 (Rc 85/2019) při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Požadavek srovnání výše náhrad přiznaných v některých případech zásahů do p