69 CO 107/2022-92 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu s návrhem na zaplacení žalované částky (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaný užíval pozemek, nacházející se ve výlučném vlastnictví žalobkyně, bez uzavření nájemní nebo jiné smlouvy, čímž na straně žalovaného vznikl majetkový prospěch. 2. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaný se stal v průběhu roku [rok] vlastníkem předmětného pozemku, který získal v dražbě konané z pokynu Státního statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“. Žalovaný pozemek nabyl úplatně, a to za nejvyšší podání v částce [částka], jeho vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Proti žalovanému byla dne [datum] podána u Obvodního soudu pro Prahu 9 Rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou žaloba na určení vlastnického práva. V řízení vedeném pod sp. zn. 51C 21/2015 soud uzavřel, že smlouva o provedení dražby byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51 C 21/2015-228, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 37/2019-260, soud určil, že Česká republika je vlastníkem sporného pozemku parc. [číslo]. Předmětný pozemek byl následně předán církevnímu subjektu v souladu se schválenou dohodou o vydání nemovité věci ze dne [datum], která byla schválena Státním pozemkovým úřadem rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Následně žalobkyně uplatnila nárok na náhradu bezdůvodného obohacení u žalovaného, a to s odůvodněním, že žalovaný užíval předmětný pozemek bez uzavřené nájemní smlouvy se žalobkyní v postavení vlastníka pozemku, tedy bez právního důvodu. 3. Žalovaný vydražil předmětný pozemek s původním záměrem užívat ho jako zahradu, následně pojal záměr vybudovat na něm parkoviště, k čemuž si nechal v roce [rok] vyhotovit projekt. Žalovaný po celou dobu předmětný pozemek neužíval a umožnil přetrvání stávajícího stavu, kdy volně přístupný pozemek užívali nájemci přilehlého domu jako zahradu. Za toto užívání mu platila jedna z nájemnic v letním období nepravidelně částku [částka] měsíčně. Dříve než ze strany žalovaného došlo k realizaci plánovaného projektu, došlo k podání žaloby o určení vlastnictví Rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou. V návaznosti na podanou žalobu ukončil žalovaný veškeré přípravy plánované stavby parkoviště a nájemnice mu přestala posílat měsíční příspěvek. V průběhu roku 2016 byla jmenovanému uložena povinnost zdržet se nakládání s předmětným pozemkem předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 9. Po celou dobu od pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 o určení žalobkyně jako vlastníka předmětného pozemku, až do doby jeho vydání k rukám třetí osoby, které bylo uskutečněno dohodou o vydání nemovité věci ze dne [datum], byl pozemek volně přístupný. 4. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle ust. § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vzhledem ke vznesené námitce promlčení pak v návaznosti na ust. § 629 o. z. a dále podle ust. § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 3002 a § 3005 o. z. 5. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl v průběhu řízení, a dospěl k závěru, že subjektivní promlčecí lhůtu je nutné posuzovat podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neboť aplikace právní úpravy se odvíjí od vzniku nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, jenž časově odpovídá okamžiku, kdy odpadl právní důvod bezdůvodného obohacení. Tříletá promlčecí lhůta začala plynout dne [datum], kdy se žalobkyně o bezdůvodném obohacení dozvěděla, neboť k tomuto dni byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51 C 21/2015-228, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 37/2019-260, o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, který tvrdil, že žalobkyně se dozvěděla o skutečnostech rozhodných pro běh subjektivní promlčecí lhůty dne [datum], když žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě dražby konané dne [datum], nejpozději však v roce 2014, kdy byla podána žaloba u soudu ze strany Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, neboť nelze vycházet pouze z předpokládané vědomosti oprávněného o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení. Promlčecí lhůta tedy začala plynout dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], soud tak námitku promlčení shledal nedůvodnou. 6. Dále nalézací soud učinil závěr, že žalovaný jednal jako poctivý příjemce a z vlastnictví pozemku evidovaného v katastru nemovitostí mu nevznikl žádný skutečný prospěch. [jméno] víru jmenovaného soud spatřoval v omluvitelném omylu o existenci právně významné skutečnosti. Odkázal na obecně známou vyvratitelnou domněnku poctivosti vyplývající z § 7 o. z. Pozemek na žalovaného přešel v rámci dražby konané Státním statkem hl. m. [obec]„ v likvidaci“, přestože likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ nebyl oprávněn nakládat s majetkem likvidovaného podniku. Přes to však žalovaný jednal v této věci v dobré víře. V následujícím řízení o určení vlastnického práva u Obvodního soudu pro Prahu 9 pak bylo uzavřeno, že dobrá víra stěžovatele nemohla převážit nad legitimním očekáváním žalobce (Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou) nacházejícího se v postavení církevního restituenta. 7. Vzhledem k tomu, že žalovanému v období, které je předmětem řízení, tedy od [datum] do [datum] žádný skutečný prospěch z držby pozemku nevzniknul, nevzniklo na straně žalovaného ani žádné bezdůvodné obohacení. Jestliže žalobkyně poukazuje na skutečnost, že byl předmětný pozemek obezděný barokní zdí a měl k němu přístup pouze žalovaný, když se na něj nikdo jiný nemohl dostat, tak ani tato argumentace nemůže obstát. Jednak žalobkyně nepředložila jediný důkaz, který by svědčil ve prospěch tohoto jejího tvrzení, jednak nebylo prokázáno, jakým způsobem měl žalovanému v tomto směru vzniknout skutečný prospěch. Žalobkyni nikdy nebylo bráněno v přístupu na pozemek a v této souvislosti soud konstatoval, že bezproblémovým převodem pozemku ze žalobkyně na Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou byly pochybnosti stran této problematiky rozptýleny. 8. Nalézací soud tak uzavřel, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalovaný se jako poctivý příjemce na úkor žalobkyně neobohatil. Proto žalobu zamítl a o nákladech rozhodl podle úspěchu účastníků ve sporu. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci, pokud uzavřel, že žalobkyně neprokázala žalovanému jako poctivému příjemci, že mu vznikl za žalované období z bezesmluvního užívání pozemku dle žaloby finanční či jiný skutečný prospěch. Odkázala na závěry souvisejícího soudního řízení o určení vlastnického práva ke shodnému pozemku vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 21/2015, a to konkrétně na obsah odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 51 C 21/2015-228 (bod 18), ve znění potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 58 Co 37/2019-260 (bod 26), z nichž vyplývá, že žalovaný tehdy v postavení vydražitele nezachoval vyšší míru opatrnosti při převodu pozemku formou neplatné dražby ve vztahu k dodržení blokačního ustanovení dle § 29 zákona o půdě – nejednal tak na základě své dobré víry. Dovozovala, že žalovaný se tak nemohl v průběhu jím prokázaného užívání pozemku č. parc. 785 k. ú. [část obce] za žalované období dostat do postavení poctivého příjemce. Tato skutečnost musela být žalovanému zjevná od počátku jeho neplatného nabytí předmětného pozemku do vlastnictví, a to po celou dobu až do jeho předání žalobkyni. Za tohoto stavu měl žalovaný povinnost vydat veškeré obohacení, které nabyl, včetně užitků. Brojila proti závěru nalézacího soudu a dovozovala, že k obohacení na straně žalovaného došlo, a to tím, že na jeho straně nedošlo k úbytku jeho majetku. Tento úbytek v žalovaném případě by žalovaného za běžných okolností musel postihnout (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 28 Cdo 4162/2015 či 28 Cdo 1036/2012) za prokázaného stavu, kdy žalovaný užíval cizí nemovitou věc. Pokud by žalovaný postupoval řádně, pak by musel v tom případě platit příslušnou úplatu, což ve prospěch žalobkyně jako vlastnice předmětného pozemku nenastalo. Toto obohacení žalovaného má majetkovou hodnotu, představující obvyklé nájemné resp. obvyklou náhradu za bezesmluvní užívání pozemku představující žalovanou částku či částku, jež mohla být určena dle znaleckého posudku, jehož zpracování žalobkyně navrhovala, avšak tento návrh byl soudem zamítnut. 10. Fakt užívání předmětného obezděného pozemku po žalované období ze strany žalova