70 CO 147/2021-240 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 137/2013 (dále také jen posuzované řízení). Žalobkyně v řízení vystupovala v pozici žalované, žalobcem bylo Společenství vlastníků jednotek [obec], [ulice a číslo], které se domáhalo vůči žalobkyni zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dlužných úhrad na opravy a údržbu bytového hospodářství. Řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a skončeno bylo rozsudkem ze dne [datum], který právní moci nabyl [datum]. 3. Soud prvního stupně ve svém rozsudku nejprve konstatoval, že ve vztahu k žalobkyni trvalo řízení od [datum] tj. od data, kdy jí byla doručena žaloba, do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým byla žaloba zmítnuta, tedy celkem 7 let a 7 měsíců. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit v penězích. Délku řízení sice nepovažoval za krátkou, ale s ohledem na okolnosti za ještě přiměřenou. Soud prvního stupně po skutkové i hmotněprávní stránce soud věc hodnotil jako standardně složitou. Poukázal ale na procesní složitost řízení, které probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, rovněž bylo rozhodováno o věcné příslušnosti soudu, v průběhu řízení byla vydána celá řada procesních rozhodnutí, konalo se několik jednání. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně se na celkové délce řízení částečně podílela, když žádala o ustanovení advokáta a o odročení jednání. Význam řízení pro žalobkyni hodnotil soud prvního stupně jako velmi nízký, neboť částka [částka] s příslušenstvím, která byla předmětem řízení, byla s ohledem na majetkové poměry žalobkyně pro žalobkyni nevýznamná. Žalobkyně také byla či je účastnicí mnoha dalších řízení, což významně snižuje intenzitu pociťované újmy z délky řízení. Soud prvního stupně nepřihlédl k vyššímu věku žalobkyně, když z její procesní aktivity v mnoha jiných soudních řízeních je podle jeho názoru patrné, že její věk nepředstavuje žádnou výraznou překážku či faktor zvyšující intenzitu újmy. V posuzovaném řízení byly činěny úkony v přiměřených lhůtách, procesní postup byl plynulý pouze s výjimkou jednoho průtahu v odvolacím řízení, který trval cca 1 rok a 3 měsíce. Na základě popsaných skutečností soud prvního stupně uzavřel, že v posuzované věci nedošlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, a žalobkyni tudíž nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Tento závěr vedl soud prvního stupně k tomu, že žalobu v celém rozsahu zamítl. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Rozhodnutí soudu prvního stupně označila za překvapivé a vytkla soudu prvního stupně, že nereflektoval judikatorní závěry, které na projednávanou věc dopadají. Poukázal na to, že v obdobných kauzách, v nichž žalobkyně žádala o náhradu nemajetkové újmy, již bylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně, k tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2475/2020-186 a Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 35 Co 64/2020. Zdůraznila, že judikatura se již ustálila v závěru, že ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. platí vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a důkazy se v tomto ohledu v zásadě nevyžadují (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1536/11). Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak dle jejího názoru flagrantním projevem odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Vyjádřila se i k průběhu posuzovaného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 137/2013. Zdůraznila, že první rozsudek ve věci byl odvolacím Vrchním soudem v Praze zrušen pro nepřezkoumatelnost, tato okolnost má přitom význam pro posouzení délky řízení, soud prvního stupně se tím však vůbec nezabýval. Rovněž opominul řádně zhodnotit průtah delší než 1 rok v odvolacím řízení. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že pravým důvodem takto vadného rozhodnutí soudu prvního stupně byla skutečnost, že soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL.M., je v konfliktu s právním zástupcem žalobkyně, který na soudkyni v jiné věci podával pro její chování stížnost. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání, přitom aby vyloučil z budoucího rozhodování soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL.M. 5. Žalovaná k odvolání žalobkyně písemné vyjádření nepodala. 6. Odvolací soud již ve věci rozhodoval, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 Co 147/2021-191, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. o věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, ve zbývající části tohoto výroku rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 7. Na základě dovolání podaného žalobkyní Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2612/2021-223, zrušil rozsudek odvolacího soudu v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k částce [částka] s příslušenstvím, a v závislém výroku II. o nákladech řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že při své úvaze o vlivu postupu orgánu veřejné moci na výši konečného finančního zadostiučinění opomenul nepřezkoumatelnost v pořadí prvního rozsudku Městského soudu v Praze a tím vyvolané procesní komplikace. Nejvyšší soud odkázal na své rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 35/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2476/2015, v nichž konstatoval, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela. Zdůraznil, že přispěl-li k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci. Nejvyšší soud proto přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu co do částky [částka] s příslušenstvím a odvolacímu soudu uložil, aby při své úvaze o přiměřené výši zadostiučinění přihlédl též k dosud opomenutým skutečnostem vztahujícím se k postupu orgánu veřejné moci v průběhu posuzovaného řízení. V rozsahu, v němž byla žalobkyni přiznána částka [částka] s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta co do částky [částka] s příslušenstvím, tak i po zásahu dovolacího soudu zůstal rozsudek odvolacího soudu nedotčen. 8. Odvolací soud proto z podnětu podaného odvolání znovu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. Poté dospěl i ve světle závěrů Nejvyššího soudu k názoru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně. 9. Námitkám vznesenými žalobkyní vůči soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], LL.M., se odvolací soud věnoval již ve svém předchozím rozsudku a žádné skutečnosti svědčící pro její podjatost ve věci neshledal. 10. Odvolací soud stejně jako ve svém předchozím rozsudku shledal, že délka posuzovaného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 137/2013, které bylo ve vztahu k žalobkyni započato doručením žaloby dne [datum] a trvalo 7 let a 7 měsíců, byla nepřiměřená. Přestože z procesního hlediska bylo řízení do jisté míry složité a sama žalobkyně se částečně na jeho délce podílela, nelze u řízení, které ze skutkového hlediska složité nebylo, takto dlouho dobu trvání akceptovat. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak odvolací soud uzavřel, že žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích. 11. Při určení výše peněžního zadostiučinění odvolací soud vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, v němž v VI. části Nejvyšší soud uvedl, že za přiměřené považuje, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž první dva roky řízení by měly být ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Posuzované řízení přitom netrvalo tak dlouho, aby byl důvod vycházet z vyšší částky než [částka] za rok řízení. Za celé řízení v trvání 7 let a 7 měsíců tak základní částka činí [částka]. 12. Dále se odvolací soud v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu