70 CO 305/2022-43 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že okna a okenní rámy v domě [adresa], na pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce], jsou společnou částí domu ve správě žalovaného. Výrokem II. rozhodl soud, že je žalobkyně povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalované - Mgr. Ing. [jméno] [jméno]. 2. V odůvodnění svého rozhodnutí odkázal soud prvního stupně na komentářovou literaturu, podle níž může být předmětem určovací žaloby (přesněji předmětem procesního nároku, který je uplatňován žalobou na určení) pouze existence či neexistence právního poměru nebo práva. Žaloba na určení existence jednotlivých právních skutečností totiž není zpravidla způsobilá zjednat pevný základ pro právní vztahy procesních stran, a nemůže tak sloužit předcházení dalším sporům (procesní ekonomii a prevenci). Procesní nárok na určení pouhé právní skutečnosti tak nemá, nestanoví-li zákon výjimečně jinak, v právním řádu oporu. K tomu soud poukázal na závěr, že se např. nelze domáhat určení rozsahu nájemní smlouvy, tj. zda došlo ke změně smlouvy a v jaké míře je třeba podle ní plnit (R 41/1961). Předpoklady žaloby na určení podle § 80 nesplňuje ani žaloba, jíž se žalobce domáhá, aby soud určil, že určitá studna je součástí pozemku (SoJ [číslo], NS 22 Cdo 2568/98). Stejně tak se, vznikne-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o hranice pozemku či parcely, nemůže žalobce u soudu domáhat opravy výměry parcely v katastru nemovitostí ani určení průběhu hranice mezi parcelami či pozemky (R 6/11; srov. § 1028 obč. zák.). Pro souzený případ to podle názoru soudu znamená, že na požadovaném určení tak, jak bylo žalobkyní vymezeno, nemá žalobkyně právní zájem, nadto naléhavý, neboť žalobkyně se v daném případě nedomáhala určení existence či neexistence právního poměru nebo práva (např. svého vlastnického práva, nebo vlastnického práva všech spoluvlastníků k sporným oknům). Proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 o. s. ř., jak uvedl. 3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce. Namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že je řízení stiženo vadou, jež mohla mít za následek chybné rozhodnutí ve věci. Za nesprávný označila primárně závěr soudu, že žalobou požadované určení se týká právní skutečnosti, a nikoliv právního poměru. Podotkla, že soud měl a musel vědět, že žalované určení oken a jejich rámů jako společné části věci fakticky i de iure znamená určení právního režimu - poměru mezi účastníky sporu, jakým se okna a jejich rámy řídí, tj. že spadají do správy žalovaného. V případě předmětného sporu by byl podle názoru žalobkyně určením oken a rámů jednoznačně a ipso iure deklarován právní vztah mezi žalobkyní (jako vlastníkem jednotky) a žalovaným (jako správcem společných částí nemovitosti) ohledně správy oken a rámů v domě. Žalovaným určením je podle mínění žalobkyně možno předejít veškerým dalším sporům ohledně realizace oprav oken a rámů. Dále žalobkyně uvedla, že jí podaná žaloba usilovala o nastavení zákonného právního režimu mezi účastníky, nikoli určení právní skutečnosti jako takové. Zdůraznila, že ji nelze nutit k takovému postupu, aby se musela soudit o plnění vždy, když dojde k nějaké nesrovnalosti s SVJ. Naléhavý právní zájem je zřejmý i z toho, že jej podpořil svým postojem i žalovaný. Naléhavý právní zájem je dle žalobkyně dán vždy, když může určení pomoci předejít dalším sporům, nejen v případě, že nelze žalovat na plnění. V této souvislosti odkázala žalobkyně na judikaturu zabývající se problematikou určovací žaloby a zdůraznila její preventivní povahu. K tomu podotkla, že vyřešení této žaloby není jen v jejím zájmu, nýbrž i v zájmu ostatních vlastníků jednotek, jakož i celého společenství. 4. Pokud jde o jinou vadu, jíž je řízení podle žalobkyně stiženo, poukázala na to, že si soud odporuje v tom, že vadu žaloby spatřuje v domáhání se určení právní skutečnosti, následně však odůvodňuje zamítnutí žaloby nedostatkem naléhavého právního zájmu, když tento lze podle žalobkyně posuzovat až tehdy, kdy je žalováno na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není. Dále vytkla soudu, že jí neposkytl dostatečné poučení, neboť ji poučil ohledně naléhavého právního zájmu, nikoli však ohledně nesprávnosti či neoprávněnosti požadovaného určení. [příjmení] vadu spatřovala i v tom, že soud nerozhodl o žalobě věcně přesto, že také žalovaný projevil zájem na požadovaném určení, jakož i v tom, že soud zcela pominul, že společenství vlastníků je toliko pověřeno správou společné věci, nemůže však být pasivně legitimováno v určovací žalobě ohledně vlastnictví. Konečně vytkla soudu, že dostatečně nevysvětlil pojem právní skutečnosti, na němž postavil odůvodnění svého rozhodnutí. Nesouhlasila ani s výrokem o náhradě nákladů řízení. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalovaný se v rámci písemného vyjádření plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, souhlasil i s tím, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na určení toho, zda jsou okna a okenice společnou částí domu, a zdůraznil, že ani v odvolání žalobkyně nevylíčila žádné skutečnosti, pro něž by ve věci měla mít úspěch. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze popřát sluchu. 7. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce při jednání odvolacího soudu v rámci závěrečného návrhu navrhla změnu, resp. jak uvedla, modifikaci, žalobního petitu tak, aby bylo určeno, že žalovaný je odpovědný za správu domu a tedy je povinen i správou všech oken a okenních rámů v domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] v kat. území [část obce] jako společných částí domu. Odvolací soud tuto změnu žaloby vznesenou v rámci závěrečného návrhu výrokem I. rozsudku nepřipustil, neboť ani navrhovaná změna žaloby není způsobilá dosáhnout žalobního úspěchu. V nově navrženém znění petitu se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný je odpovědný za správu domu, a je tedy povinen i správou oken a okenních rámů. Rozhodnutí o odpovědnosti za správu domu, resp. jeho společných částí, je však bezpředmětné za situace, kdy tato teze vyplývá přímo z ust. § 1190 o. z. Kromě toho odpovědnost určitého subjektu za cokoli (v tomto případě za správu domu a jeho společných částí) je jen důsledkem či projeven existence určitého práva či právního vztahu. Pouhé určení odpovědnosti by tedy stejně jako původně navrhované určení společných částí domu (jak bude vysvětleno níže) nebylo určením práva či právního poměru, jak požaduje zákon. 8. Odvolací soud proto rozhodoval o žalobním nároku ve stejné podobě, jako soud prvního stupně. K odůvodnění svého rozhodnutí o původním žalobním petitu pak odvolací soud uvádí: 9. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně především v tom, že žalobkyně neučinila předmětem žaloby určení existence či neexistence práva ani právního poměru, nýbrž pouhou právní skutečnost, resp. dvě právní skutečnosti, tj. že okna a okenní rámy jsou společnou částí domu a že jsou ve správě žalovaného. Již u formulace žalobního návrhu je zřejmé, že není žalováno na určení práva ani právního poměru, a že tedy žaloba není formulována tak, jak předpokládá zákon. Na určení právní skutečnosti není (až na zákonem stanovené výjimky) dán naléhavý právní zájem, neboť určení pouhé právní skutečnosti není s to postavit pevný základ pro budoucí vztahy účastníků a není samo o sobě s to nastolit výchozí právní režim takových vztahů. Jakkoli se to žalobkyně snaží v rámci řízení i v rámci odvolacích námitek tvrdit, nepřineslo by jí navrhované určení stabilitu do budoucích vztahů účastníků, neboť by se jím automaticky nepředešlo budoucím možným sporům. Dokonce ani v případě, že by žalobě v tomto znění bylo vyhověno, neznamenalo by to, že žalovaný bez dalšího dobrovolně zajistí opravu oken a okenních rámů v bytě žalobkyně. 11. Pokud by již žalobkyně hodlala stabilizovat své právní postavení nějakou určovací žalobou, pak by tato žaloba musela znít na určení práva či právního poměru, tedy zřejmě na určení vlastnického, resp. spoluvlastnického práva k předmětným oknům a okenním rámům. Taková žaloba by ovšem musela směřovat nikoli proti žalovanému, nýbrž proti ostatním vlastníkům jednotek, neboť ve vlastnické žalobě nemůže být společenství vlastníků, jež je ze zákona nadáno pouze ke správě společné věci (společných věcí), pasivně legitimováno.