70 CO 330/2022-208 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovaným povinnost nahradit náklady řízení, a to žalobkyni ve výši [částka] (výrok II.) a státu ve výši [částka] (výrok III.). Všechny povinnosti uložil žalovaným s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhé žalované. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného nájemného, smluvních pokut i náhrady škody. Dle jejích tvrzení její právní předchůdkyně, [právnická osoba] spol. s r. o., dne [datum] pronajala 1. žalované, jejíž je 2. žalovaná ručitelkou, na dobu [anonymizováno] dnů vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], za nájemné 166 [spisová značka] bez DPH. První žalovaná však od [datum] přestala hradit nájemné, přičemž ke dni skončení nájmu ([datum]) na něm činil dluh částku [částka]. Protože 1. žalovaná vrátila vozidlo až dne [datum], uplatnila žalobkyně vůči ní i její ručitelce smluvní pokutu za užívání vozidla bez právního titulu ve výši [částka] (dvojnásobek měsíčního nájemného za každý započatý měsíc). Předmětný vůz byl užíván nedovoleným způsobem, byly na něm provedeny neschválené úpravy, nebyl vrácen se vším příslušenstvím, přesto, že byl v záruce, nebyl opravován v autorizovaném servisu a byl vrácen poškozený. Proto požadovala žalobkyně ještě náhradu škody dle znaleckého posudku ve výši [částka] spolu s náhradou nákladů na vypracování posudku ve výši [částka], smluvní pokutu [částka] za nevrácení jednoho z klíčů k automobilu, [částka] za nedostatečné vedení servisní knihy a servisních prohlídek a [částka] za nevrácení ostatního příslušenství automobilu (lékárnička, reflexní vesta, sada žárovek, kompresor a lepící sada). Na poslední uvedené smluvní pokuty a na část škody v rozsahu [částka] započetla žalobkyně složenou zálohu ve výši [částka]. Nakonec požadovala žalobkyně ještě náhradu jí zaplacené pokuty ve výši [částka] za přestupek způsobený řidičem vozidla vyúčtovaný dne [datum]. 3. Soud prvního stupně shledal žalobní nárok po právu. Vzal za prokázané, že pohledávka [právnická osoba] spol. s r. o. platně přešla na žalobkyni, což ani účastníci nečinili sporným. Vyšel ze zjištění, že 2. žalovaná měla zprvu zájem předmětné vozidlo koupit, proto dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] spol. s r.o. kupní smlouvu, podle níž mělo vlastnické právo přejít na 2. žalovanou poté, co uhradí plnou cenu zánovního vozidla (mělo najeto [anonymizována dvě slova] km) představující částku [částka], k čemuž muselo dojít do jednoho roku od uzavření smlouvy. Na dobu do zaplacení kupní ceny uzavřela 2. žalovaná se jmenovanou společností nájemní smlouvu ve znění jejích dodatků se zvýhodněnými podmínkami. Na úhradu kupní ceny složila částku [částka], zbylou částku však ve sjednané době nezaplatila, proto kupní smlouva zanikla. 4. Nárok na úhradu dlužného nájemného soud prvního stupně shledal právně odůvodněný zjištěnou existencí platné nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou na předmětný vůz uzavřela se jmenovanou společností 1. žalovaná na dobu [anonymizováno] dnů, tj. do [datum], přičemž vyloučil domněnku nového uzavření smlouvy (ve smyslu § 2230 o. z.) se sjednaným nájemným ve výši [částka] denně bez DPH splatným vždy k 1. dni měsíce předem. Pokud tedy 1. žalovaná neplatila nájem od [datum] do jeho konce dne [datum], shledal oprávněným požadavek žalobkyně na úhradu dluhu na nájemném v požadované výši [částka]. 5. Oprávněnost požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za užívání vozidla bez právního důvodu od [datum] do [datum] dovodil soud prvního stupně z čl. 16 bodu [číslo] obchodních podmínek jako součásti nájemní smlouvy, podle nichž vzniklo pronajímateli právo na smluvní pokutu ve výši dvojnásobku měsíčního nájemného za každý započatý měsíc takového užívání. Po skončení nájmu užívaly žalované předmětné vozidlo do [datum]. Námitky žalovaných, že dále nájem pokračoval na základě ústní dohody, vzal soud prvního stupně za vyvrácené tím, že smluvní strany vyloučily možnost aplikace § 2230 o. z. (obnovu smluvního vztahu), i tím, že ve smlouvě podmínily jakékoliv změny, tj. i prodloužení nájmu, jejich písemnou formou. 6. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně i uplatněný nárok na náhradu škody tak, jak byla zjištěna ze znaleckého posudku, který soud prvního stupně označil za přesvědčivý a odpovídající videozáznamu předání vráceného vozidla. Shledané závady potvrdila i 2. žalovaná při svém výslechu. Tím, že 2. žalovaná byla dle nájemní smlouvy povinna hlásit poškození vozidla a opravovat jeho závady pouze v autorizovaných servisech z důvodu zachování čtyřleté výrobní záruky na vozidle a že veškeré zásahy do konstrukce vozidla podléhaly písemnému souhlasu pronajímatele, což 1. žalovaná nečinila, shledal soud prvního stupně správným i posouzení těchto oprav a úprav tak, že vedly ke znehodnocení vozidla. Vozidlo bylo navíc vráceno poškozené a znečištěné, bez jednoho ze dvou klíčů, autolékárničky, reflexní vesty, sady žárovek, kompresoru, výstražného trojúhelníku a lepící sady. Soud prvního stupně neshledal zadání znaleckého posudku účelovým, jak namítaly žalované, neboť jeho potřebu dovodil ze skutečnosti, že až do vyhlášení rozsudku byla otázka náhrady škody mezi účastníky sporná. Za důvodný tedy posoudil i nárok na zaplacení odměny v částce [částka] uhrazené zpracovateli znaleckého posudku. Nárok žalobkyně na vrácení částky [částka] složené na úhradu kupní ceny posoudil jako uhrazený započtením na zaplacení části škody v rozsahu [částka] a smluvních pokut za nevrácený klíč, příslušenství a porušení smluvních povinností. 7. Oprávněnost nároku na úhradu zaplacené pokuty ve výši [částka] uložené [právnická osoba] spol. s r. o. jako provozovateli vozidla Městským úřadem Benešov za přestupek ze dne [datum] dovodil soud prvního stupně z čl. 5 bodu [číslo] obchodních podmínek, neboť 1. žalovaná v dané době předmětný vůz užívala. 8. Soud prvního stupně neshledal, že by nároky žalobkyně byly promlčeny, jak namítaly žalované, neboť ani u nejstaršího z nároků, tj. na úhradu pokuty, k níž byla [právnická osoba] spol. s r. o. vyzvána [datum], nebylo vzhledem k žalobě podané [datum] možno promlčení v obecné tříleté lhůtě shledat. Neztotožnil se ani s námitkou nevyváženosti nájemní smlouvy v neprospěch žalovaných s odůvodněním, že nájemné bylo pouze symbolické, požadavky na opravy v autorizovaném servisu byly legitimní a přiměřené byly i smluvní pokuty. Následně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně přesahuje celkově požadovanou částku a žalobě vyhověl. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 9. Proti rozsudku podaly žalované včasné odvolání, ve kterém namítly, že soud prvního stupně nezjistil správně skutkový stav věci, když odmítl provést důkaz jimi navrhovanými výpisy telefonních hovorů a výpisy z účtů žalovaných, které měly prokázat, že na opravy předmětného vozidla vynaložily nemalé částky, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně odmítala nastalé situace i opravy vozidla řešit. Nesouhlasily se závěrem, že by užívaly předmětné vozidlo bez právního důvodu, ani s tím, že by doba nájmu byla dodatky prodlužována do [datum], neboť k tomuto datu byla sjednána. Po skončení nájmu nebyly žalované vyzvány k vrácení vozidla, naopak se se žalobkyní ústně dohodly na dalším užívání, což potvrdil i svědek [příjmení], který prokazoval, že průběžně řešil s žalovanou odkup vozidla. I z emailové komunikace s Ing. [příjmení] ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně předpokládala, že žalované mají vozidlo zapůjčené k užívání a pouze chybou jejího systému nebyly vystavovány faktury k vyúčtování nájemného. Druhé žalované byl dne [datum] zaslán návrh nové nájemní smlouvy, prodlužující nájem na dalších 12 měsíců, který 2. žalovaná podepsala, ale právní předchůdkyní žalobkyně následně již podepsán nebyl. Přesto bylo nájemné původně požadováno žalobkyní na základě této smlouvy. Žalované se dále dovolaly ustanovení § 564 o. z. umožňujícího i neformálně změnit či zrušit sjednanou písemnou formu dohod. V této věci vůle stran dle žalovaných jednoznačně směřovala k dalšímu užívání vozidla 1. žalovanou a aktivně až do vrácení vozidla byl řešen i jeho případný odkup. Požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za užívání vozidla bez právního důvodu ve výši [částka] je tak dle nich neoprávněný. Za nepravdivé označily žalobkyně zjištění soudu prvního stupně, že neinformovaly právní předchůdkyni žalobkyně o potřebě oprav, když toto vyvrátila výpověď 2. žalované. Soud prvního stupně dle žalobkyň také nijak nezohlednil investice vynaložené na nutné opravy vozidla, ani že by jimi provedené úpravy, zejména instalace tažného zařízení se souhlasem pronajímatele, vozidlo naopak zhodnotily, čímž se nezabýval ani znalec. Žalobkyně také nijak neprokazovala své tvrzení, že vozidlo bylo žalovaným předáno s vyjmenovanou výbavou, ani to, v jakém fak