72 CO 294/2022-225 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení žaloba zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného (výrok III.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na jeho úkor tím, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], které spoluvlastní, jsou v plném rozsahu zastavěny stavbou – pozemní komunikací ve vlastnictví žalovaného. Tvrdil, že je spoluvlastníkem uvedených pozemků se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] a požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši maximální výše regulovaného nájemného [anonymizováno] [spisová značka] za období od [datum rozhodnutí] do [datum]. 3. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítal, že žalobou uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy. V případě pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] zpochybňoval svou pasivní věcnou legitimaci ve sporu s tím, že na těchto pozemcích se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, která je jako zpevněná plocha jejich součástí. Připustila, že na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] se nachází místní komunikace, sporným však činila jejich plnou zastavěnost. Současně zpochybňovala žalobcem požadovanou výši bezdůvodného obohacení s tím, že je třeba zkoumat cenu obvyklou. 4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Na podrobný popis skutkových zjištění soudu prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku lze pro stručnost odkázat. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že žalobce na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyl za kupní cenu [částka] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] o velikosti [výměra], parc. [číslo] o velikosti [výměra], parc. [číslo] o velikosti [výměra], parc. [číslo] o velikosti [výměra] a parc. [číslo] o velikosti [výměra], vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. Podle zprávy ředitele odboru dopravy [stát. instituce] ze dne [datum] a osvědčení městské části [obec a číslo] ze dne [datum] se na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] nacházejí veřejně přístupné účelové komunikace. Na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] se nacházejí pozemní komunikace, které jsou zařazeny do kategorie místních komunikací. Podle závěrů znaleckého posudku [číslo] zpracovaného [právnická osoba], obvyklé nájemné spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] v období od [datum] do [datum rozhodnutí] činí 85 [spisová značka], tj. celkem [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za bezplatné užívání shora uvedených pozemků v období od [datum] do [datum] nejpozději do [datum]. V reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaný uplatňovaný nárok žalobce odmítl. 5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. V prvé řadě se zabýval otázkou, zda je žalobou uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy. Vzal v úvahu, že žalobce nabyl spoluvlastnický podíl na předmětných pozemcích ze spekulativních důvodů při vědomí, že se na pozemcích nacházejí pozemní komunikace. Současně však zohlednil, že žalobce de facto využil pasivity žalovaného, který měl možnost zajistit stav souladný s právem ještě předtím, než žalobce spoluvlastnický podíl zakoupil. Za podstatnou z hlediska otázky dobrých mravů pak považoval skutečnost, zda před zahájením řízení v této věci byla ze strany žalovaného ve vztahu k žalobci učiněna konkrétní nabídka na odkup předmětných pozemků, která by byla žalobcem svévolně odmítnuta. Byť ve vztahu mezi účastníky probíhala určitá jednání v souvislosti s jiným soudním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 10, existence konkrétního návrhu žalovaného adresovaného žalobci na odkup předmětných pozemků nebyla dle soudu prvního stupně prokázána. Soud prvního stupně se současně ztotožnil se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2049/21, z nichž plyne, že nelze s poukazem na dobré mravy odmítnout poskytnutí náhrady za bezdůvodné obohacení a učinit tak pozemky pod komunikacemi prakticky bezcenným a neprodejnými. Soud prvního stupně tedy neshledal podmínky pro zamítnutí žalobou uplatněného nároku pro rozpor s dobrými mravy a dále soustředil pozornost na zastavěnost předmětných pozemků a charakter komunikací, které se na nich nacházejí. Deklaroval povědomí o tom, že v jiném řízení, týkajícím se totožných pozemků, přijal Městský soud v Praze jako soud odvolací v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] závěr o tom, že všechny dotčené pozemky jsou zastavěny místní komunikací. Nicméně na podkladě výsledků dokazování provedeného v této věci uzavřel, že komunikace nacházející se na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] nejsou místními komunikacemi, nýbrž se jedná o veřejně přístupné účelové komunikace. Současně dovodil, že tyto komunikace jsou samostatnými věcmi, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, že se jedná o pouhé zpevnění zemského povrchu. S poukazem na §1, [ustanovení pr. předpisu] [číslo] Sb.“), § 4 odst. 2, § 31 odst. 2 a [ustanovení pr. předpisu] [číslo] Sb.“) a vyhlášku [anonymizováno] [obec] [číslo] kterou se vydává [anonymizována dvě slova] [obec] (dále také jen„ [anonymizována dvě slova] [obec]“) dovodil, že dle aktuální právní úpravy je [stát. instituce] silničním správním úřadem na území hlavního města Prahy, který jediný je oprávněn rozhodnout o zařazení pozemní komunikace do kategorie místních komunikací a o vyřazení místní komunikace z této kategorie. Na základě § 6 odst. 2 [ustanovení pr. předpisu], o hlavním města Praze ve znění [účinnost] pak dovodil, že dle předcházející právní úpravy mohl zařadit účelové komunikace do sítě místních komunikací místní národní výbor, nyní místní úřad městské části. Vzal v úvahu, že v řízení bylo sdělením [stát. instituce], respektive městské části [obec a číslo] prokázáno, že na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] se nacházejí veřejně přístupné účelové komunikace. Uzavřel, že pokud místní národní výbor, respektive místní úřad městské části [obec a číslo] do nabytí účinnosti [ustanovení pr. předpisu] a po účinnosti tohoto zákona [stát. instituce] nerozhodly o zařazení určité (účelové) komunikace do sítě místních komunikací, nemohla se taková komunikace z právního hlediska místní komunikací stát. Za důležité pak v případě pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] považoval též jejich účel. Měl přitom za prokázané, že zmíněné komunikace umožňují přístup ke stavbám (zejména rodinným domům), ke sportovnímu areálu a ke komunikaci pro pěší, tedy že primárně slouží těm, kdo bydlí v příslušné městské části. Současně deklaroval, že v řízení nebylo prokázáno, že by přístup na tyto komunikace byl uzavřený nebo omezený. Na základě uvedeného pak soud prvního stupně dovodil, že prostor, v němž se předmětné veřejně přístupné účelové komunikace nacházejí, má charakter veřejného prostranství ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], a tudíž je v takovém případě bez ohledu na vlastnictví komunikací ve vztahu k žalobou uplatněným nárokům pasivně legitimovaná městská část. [příjmení] situaci v otázce pasivní věcné legitimace nicméně soud prvního stupně shledal v případě pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], neboť z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že na těchto pozemcích jsou umístěny místní komunikace ve vlastnictví žalovaného. Nepřisvědčil přitom obraně žalovaného v tom smyslu, že na části pozemku parc. [číslo] se nachází veřejná zeleň, a tudíž i v tomto případě je pasivně věcně legitimována městská část. Na podkladě výsledků dokazování dovodil, že část pozemku, na níž se nachází zeleň, nemůže sloužit k trávení volného času občanů městské části. S poukazem na § 11 odst. 5 a [ustanovení pr. předpisu] pak uzavřel, že se jedná o pomocný silniční pozemek, a tudíž součást komunikace, neboť slouží k ochraně a k údržbě místní komunikace. Na základě shora uvedených důvodů pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] žalobci v souladu s § [čí