72 CO 326/2022-112 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zbývajícího rozsahu navrženého vypořádání jedné poloviny podílu na nemovitosti parc. [číslo] v katastrálním území Stradonice u Pátku, hypotečního úvěru vedeného u [právnická osoba] a požadavku žalobkyně na finanční kompenzaci nad rámec částky přiznané ve výroku I. rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně navrhovala, aby v rámci vypořádání byl žalovanému přikázán podíl o velikosti ideální ½ na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), vše zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území Stradonice u Pátku, motorové vozidlo [anonymizována tři slova]), [registrační značka] a další v žalobě označené movité věci. Dále požadovala, aby žalovanému byl přikázán hypoteční úvěr [částka] poskytnutý [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru č. [rok] [číslo] ze dne [datum], a současně, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí kompenzaci [částka] jako polovinu jejího výlučného vnosu z titulu spotřebovaného stavebního spoření, investovaného do pořízení nemovitosti na adrese [adresa], částku [částka] jako polovinu aktuálního společného dluhu vůči jejímu otci [příjmení] [příjmení] z titulu půjčky, částku [částka] jako polovinu společného dluhu vůči její sestře [jméno] [příjmení] z titulu půjčky a částku [částka] jako polovinu ceny movitých věcí, jež učinila předmětem vypořádání společného jmění manželů. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu ve vztahu ke shora uvedenému motorovému vozidlu a dalším v žalobě označeným movitým věcem zpět a soud prvního stupně v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zastavil. 3. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Neuznal žalobou uplatněné nároky a nesouhlasil s žalobkyní navrhovaným vypořádáním společného jmění manželů. 4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno s právními účinky ke dni [datum]. Před vstupem do manželství zřídili rodiče žalobkyni stavební spoření, jehož výše dosáhla částky [částka]. Žalobkyně předmětnou částku vybrala, vložila do investičního fondu, kde se zhodnotila. Následně účastníci část těchto prostředků využili na živobytí a část použili k financování rodinného domu, který kupovali napůl s bratrem žalovaného a jeho manželkou. Kupní cena domu byla sjednána ve výši [částka] a účastníci se zavázali uhradit [částka]. Zálohu na kupní cenu k rodinnému domu ve výši [částka] a část kupní ceny ve výši [částka] zaplatili z půjčky od rodičů žalobkyně. Ze svých zdrojů pak účastníci museli uhradit částku alespoň ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že si účastníci brali půjčky a neměli v té době vyjma částky ze stavebního spoření zhodnocené v investičním fondu nic naspořeno, soud prvního stupně dovodil, že nemovitost financovali právě z této částky. Za trvání manželství účastníci nabyli podíl o velikosti ideální ½ k rodinnému domu, na jehož rekonstrukci uzavřeli hypoteční úvěr. Po zániku společného jmění manželů nemovitost prodali za částku výši [částka], přičemž částka [částka] byla použita na doplacení hypotéčního úvěru, jehož vypořádání se žalobkyně žalobou domáhala. 5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Aplikoval přitom s ohledem na okamžik zániku společného jmění účastníků právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014, obsaženou v [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník (dále také jen„ o. z.“). Žalobu zamítl ve vztahu k vypořádání nemovitosti v katastrálním území Stradonice u Pátku a k hypotéčnímu úvěru, který se k ní vázal, neboť v mezidobí od podání žaloby tyto položky určené k vypořádání zanikly, když dle nesporných tvrzení účastníků předmětná nemovitost byla prodána a z utržené ceny byl plně splacen hypoteční úvěr. S ohledem na uvedené a skutečnost, že co do movitých věcí byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno, vyšel soud prvního z toho, že z původního návrhu nezbyla k vypořádání žádná součást společného jmění manželů, a proto soustředil svou pozornost na nároky žalobkyně na kompenzaci. Stran požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] z titulu vnosu do společného jmění manželů měl soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně disponovala před vstupem do manželství částkou [částka]. Dovozoval přitom, že investice do nemovitosti z výlučných prostředků žalobkyně musela proběhnout, když účastníci měli uhradit část kupní ceny za nemovitost ve výši [částka], z půjček od otce žalobkyně uhradili zálohu [částka] a část kupní ceny ve výši [částka], přičemž jim zbývalo k úhradě [částka]. Soud prvního stupně v tomto ohledu vzal v úvahu, že účastníci v té době nedisponovali žádným větším obnosem peněz, neboť žalovaný byl bez příjmu a jiné úspory kromě částky ze stavebního spoření žalobkyně k dispozici neměli. Poukázal na to, že byť žalovaný se závěrem o použití výlučných prostředků žalobkyně nesouhlasil, sám nebyl schopen uvést žádné konkrétní skutečnosti stran zdrojů financí, které účastníci na koupi nemovitosti použili. Žalobkyně naopak dle soudu prvního stupně v průběhu účastnického výslechu věrohodně popsala postup použití výlučných prostředků. Na základě uvedeného tedy měl soud prvního stupně za prokázanou investici do předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů z výlučných prostředků žalobkyně minimálně v částce [částka]. S poukazem na § 742 odst. 1 o. z. konstatoval, že s ohledem na valorizaci domu, který byl prodán za cenu více než dvojnásobnou, než za kterou jej účastníci koupili, došlo k více než dvojnásobnému zhodnocení vkladu žalobkyně. Současně vzal soud prvního stupně v úvahu, že vklad žalobkyně do nemovitosti byl jejím prodejem fakticky užit k úhradě dluhu [částka], na kterém by se manželé jako na společném dluhu podíleli stejnou měrou. Vzhledem k tomu, že i plnění z výlučného majetku manžela na úhradu dluhu tvořícího společného jmění manželů je třeba považovat za vnos, soud prvního stupně shledal, že žalobkyně se kompenzace vkladu ve výši [částka] žalobou domáhala důvodně a žalobě v tomto směru vyhověl. Důvodným naopak neshledal žalobou uplatněný nárok žalobkyně na kompenzaci ve výši [částka] a [částka] z titulu půjček poskytnutých ze strany její rodiny. V tomto ohledu žalobu zamítl, když vyšel z toho, že samotné dluhy z titulu těchto půjček nebyly jako součást společného jmění manželů k vypořádání navrženy a současně se nejedná o situaci, kdy by žalobkyně tyto dluhy uhradila z výlučných prostředků ve větším rozsahu, než by odpovídal jejímu podílu na nich. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) a s přihlédnutím k charakteru řízení o vypořádání společného jmění manželů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Své odvolání směřoval do vyhovujícího výroku o věci samé I. a do výroku o nákladech řízení III. Namítal, že žalobkyně v řízení žádným způsobem neprokázala a neosvědčila, že částka [částka] ze stavebního spoření byla použita na společný majetek, na nákup rodinného domu. Nárok žalobkyně v tomto ohledu označil minimálně za neurčitý, když žalobkyně sice opakovaně popisuje proces toku uvedených finančních prostředků, jedná se však o její výpověď, která stojí zcela samostatně bez jakéhokoli dalšího podpůrného důkazu. I přes skutečnost, že si s ohledem na časový odstup již reálně nemůže vybavit přesné toky finančních prostředků užitých na nákup předmětné nemovitosti, vyjádřil přesvědčení, že vyjádření žalobkyně je účelové a učiněné ve snaze navýšit si vypořádací podíl. Současně upozornil, že takto navýšený vypořádací podíl je pro něj naprosto likvidační, a to již s ohledem na svou vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým dětem. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že procesní strana uplatňující v řízení o vypořádání společného jmění manželů vnos či investici musí aktivně tvrdit a prokazovat existenci takového vnosu či investice, pokud che, aby byla vypořádána, a vyjádřil názor, že žalobkyně v tomto řízení této své povinnosti nedostála. Vytýkal soudu prvního stupně, že bez dalšího přejal tvrzení žalobkyně k jejímu navrhovanému vnosu v částce [částka], aniž by pro toto tvrzení, krom výpovědi žalobkyně a jejího otce, existoval byť jen jediný další relevantní důkaz. Z uvedených důvodů tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení, popřípadě, aby rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu vráti