72 CO 371/2021-75 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 10 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a ve stejné lhůtě i povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce. 2. Soud I. stupně tak zcela vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení zažalované částky s tvrzením, že se žalovanou uzavřel [datum] smlouvu o zájezdu do Dominikánské republiky s termínem konání [datum] až [datum] Cenu zájezdu zaplatil téhož dne do pokladny žalované. Ač měl před týden před zahájením zájezdu obdržet informace o zájezdu a jízdní doklady, žádné informace o změně či zrušení zájezdu, které musí být podle smluvních podmínek učiněny písemně, neobdržel. Žalovaná ani žalobce od smlouvy neodstoupili. Teprve [datum] obdržel od žalované e-mail, kterým mu žalovaná oznámila, že využívá ochrannou dobu stanovenou v zákoně č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále je„ [příjmení] voucher“), a vyzvala jej k přijetí voucheru na zájezd elektronickou formou. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce nabízený voucher odmítl a vyzval žalovanou k vrácení zaplacené ceny zájezdu. Platbu od žalované neobdržel. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že od cestovní smlouvy odstoupila s odkazem na § 2536 odst. 1 písm. b) o.z. a využila ochranné doby v souladu s [příjmení] voucher, když žalobce nedoložil, že se na něho vztahuje výjimka podle § 3 odst. 3 tohoto zákona. 4. Provedeným dokazováním soud I. stupně mj. zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zájezdu pro destinaci Dominikánská republika [anonymizováno] s termínem konání [datum] - [datum] v za celkovou cenu [částka], kterou žalobce zaplatil žalované [datum]. Dne [datum] žalovaná zaslala žalobci e-mail, v němž jej informovala, že zájezd [číslo] nebylo možné realizovat z důvodu vládního nařízení o nouzovém stavu a následného uzavření hranic České republiky, a že zároveň využívá ochranou dobu stanovenou v [příjmení] voucher. Tento voucher žalobce odmítl a požádal žalovanou o vrácení zaplacené ceny zájezdu. Dne [datum] zaslala žalovaná žalobci e-mail, ve kterém žalobce znovu obdržel elektronický poukaz na nový zájezd a měl jeho přijetí potvrdit kliknutím. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobce požádal o vrácení částky [částka]. Vrácení peněž urgoval ještě dopisem ze dne [datum]. Žalobce ani žalovaná neučinili do počátku doby plnění jakýkoliv úkon k ukončení smlouvy, nikdo z nich od smlouvy neodstoupil. Ode dne uzavření smlouvy do dne zahájení zájezdu žalobce neobdržel ze strany žalované žádné doplňující informace ani informaci o zrušení zájezdu. 5. Na vztah mezi účastníky soud I. stupně aplikoval ustanovení § 2521 a následující o. z. o zájezdu a příslušná ustanovení [příjmení] voucher. S odkazem na ust. § 1980 o. z. posoudil smlouvu mezi účastníky jako fixní závazek, když je z něj podle soudu I. zřejmé, že žalobce neměl na trvání závazku resp. na opožděném plnění zájem, což i vyjádřil odmítnutím poskytnutého voucheru. Protože ani jeden z účastníků od smlouvy neodstoupil, závazek zanikl podle odst. 1 uvedeného ustanovení a žalovaná byla podle § 2536a o. z. povinna bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 14 dnů po ukončení závazku ze smlouvy, tedy do [datum], vrátit žalobci zažalovanou částku, což neučinila. Pokud žalobci zaslala voucher, stalo se tak již v okamžiku, kdy byla v pozici dlužníka ze zrušené smlouvy ve smyslu § 1980 o. z. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla, že od smlouvy o zájezdu odstoupila podle § 2536 o. z. a následně v souladu s § 3 a § 4 [příjmení] voucher vystavila žalobci poukaz na zájezd v hodnotě plateb žalobcem uhrazených. Žalobce voucher neakceptoval, aniž by doložil, že spadá do skupiny osob podle § 3 odst. 3 [příjmení] voucher oprávněných poukaz odmítnout. Pokud jde o náklady řízení, soud I. stupně měl podle žalované aplikovat ust. § 150 o. s. ř., když žalovaná v důsledku výskytu koronaviru byla ve velice krátkém časovém úseku nucena řešit zcela mimořádnou a bezprecedentní situaci s enormním počtem zákazníků. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. 7. Žalobce ve vyjádření k odvolání mj. uvedl, že výskyt koronaviru SARS CoV-2 a následné usnesení vlády, které znemožňovalo občanům České republiky vycestovat do zahraničí, neomlouvá nečinnost žalované spojenou s nulovou snahou o komunikaci s žalobcem na předání informací, případně vypovězení smlouvy podle občanského zákoníku. Žalobce nebyl žalovanou až do [datum] kontaktován. S případnou aplikací ust. § 150 o. s. ř. žalobce nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní. Přiléhavě aplikoval ustanovení § 1980 odst. 1 o. z., podle něhož byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem, zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez zbytečného odkladu oznámí, že na splnění závazku trvá. Podle odstavce 2 zánikem závazku nastávají tytéž účinky, jako by věřitel od smlouvy odstoupil. 10. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků od předmětné smlouvy do [datum] (ale ani později) z důvodu § [číslo] resp. podle § 2536 odst. 1 písm. b) o. z. neodstoupil, je správný závěr soudu I. stupně, že smlouva zanikla ve smyslu citovaného ustanovení § 1980 o. z., když žalovaná v takovém případě neměla právo využít ochranné doby ve smyslu § 3 odst. 1 [příjmení] voucher a naopak žalobce měl právo nabízený poukaz na zájezd odmítnout, aniž by musel prokazovat, že se na něj vztahuje výjimka stanovená v § 3 odst. 3 [příjmení] voucher. 11. Lze uzavřít, že došlo-li k zániku smlouvy před účinností [příjmení] voucher, tj. před [datum], nastala splatnost pohledávek v souladu s občanským zákoníkem (§ 2536a o. z.), tj. žalovaná byla povinna vrátit žalobci veškeré platby jím uhrazené za zájezd nejpozději ve lhůtě 14 dnů od zániku závazku. Pokud následně nesplnila svůj dluh řádně a včas, tj. v zákonem stanovené lhůtě, finanční prostředky žalobci nevrátila, dostala se do prodlení a je povinna zaplatit žalobci rovněž úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného závislého výroku o nákladech řízení. Podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. neshledal už jen z toho důvodu, že i v případě, že by žalovaná (teoreticky) právem využila dobrodiní ochranné doby, tato ochranná doba skončila již [datum] a žalovaná žalobci přesto zažalovanou částku dosud neuhradila. 13. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v této fázi řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi náleží odměna za 2 úkony právní služby, tj. za sepis vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu, po [částka] (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále dva režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl.) a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem [částka].