72 CO 411/2021-79 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroků ve výši 102,31 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka] zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaný, který s ní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, přestal poskytnutý úvěr splácet, pro což žalobkyně od smlouvy odstoupila a celý dluh (tedy nesplacenou část jistiny ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši [částka] a smluvní úrok ve výši 102,31 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]) učinila ke dni [datum] splatným a vyzvala žalovaného, aby jej zaplatil, což však žalovaný neučinil. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby ve výši 102,31 % ročně z poskytnuté částky ve 24 měsíčních splátkách po [částka] (celkem [částka]), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem [rok]. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 166,92 %. Podle článku 6 smlouvy (označeném jako„ Důsledky vyplývající z prodlení Klienta“) se žalovaný pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] za každou splátku, ohledně které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů s tím, že souhrn všech smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna požadovat, činí maximálně [částka] za každý kalendářní rok a jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (bod 6. 1. smlouvy). Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů ve výši [částka] ohledně každé splátky, s jejímž zaplacením se žalovaný ocitl v 15 denním prodlení s tím, že tuto náhradu je povinen zaplatit ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (bod 6. 2. smlouvy). Pakliže se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, automaticky došlo k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené části jistiny, veškerých úroků z úvěru (přirostlých ke dni zesplatnění k jistině), smluvních pokut a náhrady zmíněných nákladů (bod 6. 3. smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se pak celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. [příjmení] jistinu úvěru pak byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném, aby jí v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši, a to z celé nové jistiny až do jejího úplného zaplacení (bod 6. 4. smlouvy). Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6. 5. smlouvy). Nadto byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném náhradu způsobené újmy v plné výši a zaplacení nákladů řízení spojených s vymáháním svých pohledávek v nalézacím a případně i exekučním řízení s tím, že jakákoli ujednání o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě neměly vliv na právo poškozené strany požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou, a to v plné výši (bod 6. 6. smlouvy). Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného tehdy činil [částka], jeho náklady činily [částka] měsíčně; žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobkyně uzavřenu předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Po uzavření zmíněné smlouvy žalovaný zaplatil žalobkyni pouze jednu první splátku ve výši [částka]. Po marném uplynutí 65 denní lhůty po splatnosti druhé splátky (dne [datum]) žalobkyně učinila splatnou celou dlužnou částku. 4. Uvedená skutková zjištění soud I. stupně posoudil podle § 580, § 588, § [číslo], § [číslo], § 1968, § 1970, § 2395 a § 2399 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, i podle směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně sice řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, než mu poskytla částku [částka], nicméně smlouva o úvěru, kterou spolu uzavřeli, je absolutně neplatná, protože se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) a bodu 1 písm. e) přílohy směrnice č. 93/13 EHS je totiž třeba pro závěr, zda je výše odškodnění požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená nebo nikoliv, vyjít z kumulativního účinku všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě. Vnitrostátní soudy pak musí na základě článku 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné, nikoliv jen některé z nich (rozhodnutí SDEU ve věci [příjmení] proti [právnická osoba] ze dne [datum]). Povinností vnitrostátních soudů tudíž je pouze vyloučení použití zneužívající klauzule (aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky), ale nemají pravomoc měnit její obsah. S ohledem na výši smluvních pokut a smluvního úroku z částky poskytnuté žalobkyní žalovanému je předmětná smlouva jako celek rozporná s dobrými mravy. Na jejím základě by totiž byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni nejen částku [částka], ale také RPSN ve výši 157,73 %, což by výsledně znamenalo, že by byl povinen za dobu 24 měsíců vrátit žalobkyni částku [částka]. Tak vysoké plnění požadované po žalovaném je zjevně nemravné, protože vede k jeho nepřiměřenému postižení. Vedle řady sankčních ujednání je totiž výše smluvního úroku (úplaty za poskytnutí úvěru) více než osmnáctinásobkem průměrného úroku z úvěru poskytovaného bankami domácnostem (dle databáze [příjmení] činila průměrná RPSN v březnu [rok] 8,4 %, průměrná úroková sazba pak 8,15 %). Pakliže byl sjednán závazek žalovaného zaplatit žalobkyni úroky v nemravné výši, a nadto byl tento závazek zajištěn nepřiměřenými smluvními pokutami, je posuzovaná smlouva absolutně neplatná jako celek. Vzhledem k tomu, že moderace smluvních ujednání není možná, žalovaný je povinen vrátit žalobkyni pouze částku, kterou od žalobkyně obdržel bez právního důvodu (když smlouva byla absolutně tedy od svého počátku, neplatná). Za situace, kdy žalovaný obdržel od žalobkyně částku [částka] a doposud jí vrátil pouze částku [částka], je proto povinen doplatit jí ještě částku [částka]. Prvostupňový soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývající části žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že nadále považuje za oprávněný nárok na úrok přirostlý k jistině ke dni zesplatnění úvěru přepočítaný na 20 % p. a., tj. na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 20 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka], rozdíl mezi původně požadovanou dlužnou jistinou úvěru vyčíslenou ke dni zesplatnění úvěru částkou [částka] a částkou [částka] odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši [částka]. Vstupují-li totiž smluvní strany na základě své pravé a svobodné vůle do smluvního vztahu, je ponecháno na jejich vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Dohodly-li se tudíž obě smluvní strany na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je třeba vyjít z předpokladu, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích (opačný závěr by totiž byl v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda, tj. že smlouvy musí být plněny). V případě smlouvy o úvěru je jedním z jejích základních znaků zaplacen