72 CO 457/2020-135 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku [částka] s příslušenstvím (výrok I), v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a řízení v rozsahu úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zastavil (výrok III). Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] mu vznikla nemajetková újma, kterou žádal odškodnit poskytnutím písemné omluvy, popřípadě konstatováním porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a dále částkou [částka] s příslušenstvím. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla dne [datum] žalobci (v jím požadovaném znění) omluvu, vzal dne [datum] žalobu v tomto rozsahu zpět, a soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení v této části zastavil. 4. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), zamítl požadavek žalobce, aby mu žalovaná zaplatila dalších [částka] s příslušenstvím (výrok II), řízení [anonymizováno] úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zastavil (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi jeho účastníky (výrok [příjmení]). 5. K tomuto rozhodnutí dospěl na základě zjištění, že dne [datum] žalobce vyzval [stát. instituce], aby jej informoval o podrobnostech a způsobu vyřešení situace, ve které se měl ocitnout tehdejší soudce [název soudu] Mgr. [jméno] [příjmení] tím, že se při zastavení Policií České republiky (pro dopravní přestupek) měl vykázat soudcovským průkazem a současně odmítnout dechovou zkoušku. Vzhledem k tomu, že žalobci nebyly jím požadované informace poskytnuty, požádal o ně dne [datum] Ministerstvo dopravy. Dne [datum] pak žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu, kterou požadoval odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena tím, že mu jím požadované informace nebyly podány včas. Řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] bylo spojeno s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž se shodného nároku domáhal i [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, který byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] částečně potvrzen a částečně byl změněn. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] však oba tyto rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne [datum] žalobu odmítl. Toto usnesení odvolací soud svým usnesením ze dne [datum] částečně potvrdil a částečně změnil. Ve věci pak bylo podáno dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] odmítl. Dne [datum] žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná na tuto výzvu reagovala stanoviskem ze dne [datum], a poté dne [datum] poskytla žalobci omluvu v jím požadovaném znění, a to včetně konstatování o porušení žalobcova práva na spravedlivý proces. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a s odkazem na soudní judikaturu dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení, které trvá bezmála osm let, přestože proběhlo na třech stupních soudní soustavy, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Prvostupňový soud, který dovodil, že žalobce náleží kromě žalovanou poskytnuté omluvy, resp. konstatace porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení, i zadostiučinění v penězích, mu proto za první dva roky hodnoceného řízení přiznal odškodnění ve výši [částka] a poté za každý další rok vždy ve výši [částka]. Důvody pro modifikaci základní částky finančního zadostiučinění, které tak činí [částka], soud prvního stupně již neshledal. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a ve zbývající části, tj. [anonymizováno] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal zpět žalobu v rozsahu svého požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], soud prvního stupně s odkazem na § 96 odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) řízení v této části zastavil. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl i [anonymizováno] částky [částka] s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž dospěl k závěru, že množství i charakter sporů, které žalobce se žalovanou vede, jej staví do jiné pozice ([anonymizováno] prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou některého z nich), než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení. Pro nepatrný význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce proto odvolací soud dovodil, že dostatečnou kompenzací žalobcovy újmy, kterou nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení utrpěl, je omluva od žalované, které se mu již dostalo (spolu s konstatováním žalované, že v hodnoceném řízení došlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces). 7. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], naposledy zmíněný rozsudek odvolacího soudu zrušil. Dospěl totiž k závěru, že vyšel-li odvolací soud při rozhodování ve věci samé ze skutečností známých mu z jeho úřední činnosti (tzv. úředních notoriet), byl povinen účastníky s touto skutečností předem seznámit. Pakliže tak neučinil, tj. neseznámil účastníky s tím, že hodlá vycházet z popsané notoriety, znemožnil tím účastníkům (zejména pak žalobci), aby se k této skutečnosti vyjádřili, předložili soudu tvrzení či návrhy na provedení dokazování, případně argumentovali, z jakého důvodu by tato skutečnost v daném případě neměla být brána v úvahu. 8. Žalobce na zmíněnou procesní situaci reagoval podáním ze dne [datum] a [datum], v nichž předně poukázal judikaturu Ústavního soudu, podle které při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem je třeba zohlednit jak délku správního řízení, pokud v němž bylo rozhodováno o základním právu nebo svobodě, tak délku na něj navazujícího soudního řízení. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tudíž (v takovém případě) třeba nahlížet jako na řízení jediné. Dále žalobce zdůraznil, že posuzované kompenzační řízení není stále ukončeno; aktuálně se nachází v jeho odvolací fázi, kdy Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], přiznal žalobci odškodnění ve výši [částka] s příslušenstvím. Toto rozhodnutí navazuje na rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum], kterým bylo žalobci přiznáno odškodnění (z téhož titulu) ve výši [částka]. Uvedené znamená, že žalobce je nutné jej vnímat jako úspěšného uplatňovatele práva. O významu hodnocené věci pro žalobce pak svědčí míra úsilí, které vynaložil na dosažení svých práv. Pokud by totiž hodnocená věc nebyla pro žalobce významná, ve svém úsilí o zjednání nápravy by skončil již na úrovni obecné soustavy soudů. Tyto skutečnosti proto (podle žalobce) vylučují závěr o nepatrném významu věci pro něj. Nadto skutečnost, že„ žalobce je účastníkem vícero řízení“ je pouze jednou z více skutečností, k nimž je soud povinen při hodnocení významu věci pro žalobce přihlížet. V daném případě však žalovaná námitku účastenství žalobce ve vícero sporech v prvostupňovém řízení nevznesla, natož aby takovou námitku v rámci svého důkazního břemene prokázala. Odvolací soud se proto (podle žalobce) dopustil soudního aktivismu, když sám, nikým nežádán, vnesl do řízení námitku účastenství žalobce ve vícero sporech, a poté z této nevyžádané skutečnosti dovodil nízký význam předmětu řízení pro žalobce. Navíc se jedná o postup, který narušuje rovnováhu v řízení ve smyslu judikaturou dovozené presumpce standardního významu věci pro žalobce. Skutečnost, že žalobce poskytl odvolacímu soudu své vyjádření dne [datum], je dáno změnou jeho zastoupení, ke kterému došlo až dne [datum]. 9. Žalovaná v reakci na žalobcova doplňující vyjádření předně uvedla, že trvá na svém odvolání, protože žalob