72 CO 6/2022-67 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v téže lhůtě k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaná jí dluží nájemné za užívání pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Ruzyně obec Praha za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] celkem ve výši [částka]. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že v nájemní smlouvě uzavřené účastnicemi řízení dne [datum] se žalovaná zavázala platit žalobkyni za užívání zmíněného pozemku nájemné ve výši [částka] měsíčně s tím, že žalobkyni dále náleží 50 % z příjmu nájemce za reklamní činnost (zejména z nově vzniklých reklamních poutačů) a pro případ prodlení s úhradou nájemného pak i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Kromě toho se žalovaná zavázala, že na své náklady pozemek vyčistí a zpevní a dále jej bude běžným způsobem udržovat. Od [anonymizováno] [rok] žalovaná nájemné neplatí a nezareagovala ani na předžalobní výzvy (k zaplacení dlužného nájemného za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] spolu se smluvní pokutou) ze dne [datum] a [datum]. 4. Uvedené skutečnosti soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 2201 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně totiž svá žalobní tvrzení prokázala, žalovaná oproti tomu svou obranu (tj. tvrzení, že pozemek vyčistila s nákladem [částka], že jí pan [příjmení] slíbil souhlas k umístění reklamy na předmětný pozemek, což nesplnil, a že z reklamních poutačů umístěných na plotě nad 6 m2 měla obdržet polovinu zisku z reklamy, což mínila započítat vůči dlužnému nájemnému) blíže nespecifikovala a ani ničím nedoložila. Svou nepřítomností u jednání soudu prvního stupně se pak žalovaná zbavila možnosti poskytnutí poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž procesně úspěšné žalobkyni přiznal také náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž však (pouze) zopakovala svou dosavadní obranu, aniž by ji blíže konkretizovala nebo svá tvrzení doložila. 6. Před zahájením odvolacího jednání účastnice navrhly ukončit řízení smírem v již zmíněném znění. 7. Soudní smír je procesní smlouvou, jejímž předmětem je ukončení řízení. Z jeho povahy vyplývá, že jej lze uzavřít pouze za řízení, a to i před odvolacím soudem (§ 211 a § 99 o. s. ř.). Je-li smír uzavřen v odvolacím řízení, je nutné již vyhlášené rozhodnutí změnit (§ 220 odst. 2 o. s. ř). Účinnost soudního smíru není podmíněna tím, že jeho obsahem bude vykonatelné plnění. Má-li však soudní smír být podle projevů stran exekučním titulem, je třeba při jeho schvalování dbát, aby byl materiálně vykonatelný. Jediným zákonným hlediskem, ze kterého soud obsah smíru posuzuje, je jeho rozpor s právními předpisy (soud se proto nezabývá například existencí právního poměru, z nějž bylo odvozeno žalobou požadované plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Právní mocí usnesení o schválení smíru nabývá smír účinků pravomocného rozsudku, je tedy pro účastníky řízení i pro soud závazný a nezměnitelný (§ 159a odst. 1, 3, 4 o. s. ř.). Má-li soudní smír podle svého obsahu povahu exekučního titulu, počíná právní mocí usnesení o jeho schválení běžet lhůta k plnění účastníky dohodnutá. Jestliže účastníci neujednají ve smíru o náhradě nákladů něco jiného, rozhodne soud v usnesení, kterým smír schvaluje, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). 8. Vzhledem k tomu, že odvolací soud neshledal účastnicemi předložený smír jako rozporný s právními předpisy, neboť hmotné právo připouští vyřízení sporu o plnění z nájemní smlouvy dohodou, rozsudek soudu I. stupně proto zrušil (§ 220 odst. 2 o. s. ř.) a předmětný smír schválil (§ 211 a § 99 o. s. ř.). S přihlédnutím k tomu, že účastníce učinily součástí smíru i dohodu o náhradě nákladů řízení, odvolací soud již o nákladech řízení před soudy obou stupňů samostatně nerozhodoval.