91 CO 280/2022-563 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na určení, že jednotky [číslo] [číslo] nacházející se v budově [adresa] v kat. území [část obce], obec Praha, okres hlavní město Praha, zapsáno na [list vlastnictví], nejsou zatíženy osobním věcným břemenem práva užívání, zřízeným ve prospěch žalovaných na základě smlouvy o zřízení věcného břemene, uzavřené dne [datum], respektive žalobu na určení, že takovéto věcné břemeno neexistuje (výrok I.). Současně uložil žalobci, aby každému z žalovaných zaplatil na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaných (výroky II. a III.). Dále soud I. stupně uložil žalobci povinnost, aby na nákladech státu zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 (výrok IV. rozsudku, ve znění doplňujícího usnesení). 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytových jednotek [číslo] které se nacházejí v domě [adresa] v kat. území [část obce], obec Praha, na adrese [adresa]. Současně zjistil, že do veřejného seznamu bylo k tíži obou výše specifikovaných bytových jednotek zapsáno osobní věcné břemeno užívání ve prospěch obou žalovaných, zřízené na základě smlouvy ze dne [datum] Smlouva byla sjednána mezi právní předchůdkyní žalobce [jméno] [příjmení] (babičkou žalobce) jako osobou povinnou a žalovanými jako osobami oprávněnými. [jméno] [příjmení] zřídila ve prospěch obou oprávněných věcné břemeno spočívající v právu užívání bytové jednotky [číslo] [číslo] v domě [adresa], a to za účelem bydlení a provozování podnikatelské činnosti, včetně možnosti přebývání a ubytování třetích osob v těchto jednotkách s tím, že věcné břemeno bylo zřízeno za úplatu ve výši [částka] Součástí smlouvy ze dne [datum] bylo rovněž ujednání stran o povinnosti žalovaných realizovat další stavební úpravy až do částky [částka] a dále oprávnění realizovat další stavební úpravy, a poté požadovat po vlastníkovi nemovitosti úhradu jejich ceny, a to až do celkové částky [částka]. Věcné břemeno bylo sjednáno na dobu určitou do [datum]. 3. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum] (dále jen o. z.). Nejprve se zabýval předběžnou otázkou, zda má žalobce na podání žaloby naléhavý právní zájem. V této otázce uzavřel, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., neboť žalobce se bez požadovaného určení nemůže domoci změny zápisu v katastru nemovitostí. 4. Dále se soud I. stupně v řízení zabýval námitkami žalobce, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum] je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s konceptem věcného břemene a současně se jedná o smlouvu lichevní. V případě obou výše popsaných námitek žalobce soud I. stupně uzavřel, že jsou neopodstatněné. Poukázal přitom na právní úpravu, obsaženou zák. č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění platném do [datum] a dovodil, že podstatou smlouvy o zřízení věcného břemene je již z povahy této smlouvy charakteristická nevyváženost práv a povinností smluvních stran, kdy povinný se na jedné straně zavazuje něčeho se zdržet či něco strpět a na druhé straně je to oprávněný, kdo má z tohoto závazku prospěch. Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene přitom není to, aby úplata, která je sjednána za zřízení věcného břemene, byla ekvivalentem takto zřízeného oprávnění, které věcnému břemeni odpovídá. Soud I. stupně proto neshledal důvodnou námitku žalobce, že žalovaní měli na základě smlouvy o zřízení věcného břemene prospěch z užívání práv odpovídajících tomuto věcnému břemeni. Ve smlouvě byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene, a to ve výši [částka] Smlouva dále obsahovala ujednání, že žalovaní jakožto oprávnění z věcného břemene jsou povinni nést náklady ve výši [částka] ročně za údržbu a opravu předmětných nemovitostí. Ani v tomto směru neabsentují dle závěru soudu I. stupně podstatné či zásadní náležitosti smlouvy o zřízení věcného břemene, a proto nelze tuto smlouvu považovat za neplatnou. 5. Poté se soud I. stupně zabýval námitkou, že smlouva o věcném břemeni ze dne [datum] je smlouvou lichevní, resp. smlouvou sjednanou v rozporu se dobrými mravy. V této souvislosti žalobce tvrdil, že [jméno] [příjmení] byla v době sjednání smlouvy již vysokého věku, konkrétně 87 let a měla mít již omezeny rozpoznávací a ovládací schopnosti. Podle žalobce nebyla H. [příjmení] schopna plně pochopit, co dělá, když smlouvy podepisovala. Navíc mohla být žalovanými uvedena v omyl. Ze všech těchto důvodů žalobce v řízení tvrdil, že smlouva ze dne [datum] je neplatným právním jednáním. 6. Soud I. stupně v tomto směru doplnil důkazní řízení znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] o zdravotním stavu zemřelé [jméno] [příjmení] a výslechem téhož znalce, dále provedl důkaz korespondencí [jméno] [příjmení] ze dne [datum], čestným prohlášením [jméno] [příjmení] ze dne [datum], výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], doc. Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Poté hledal, že v řízení bylo postaveno najisto, že [jméno] [příjmení] ke dni [datum], kdy uzavírala smlouvu o zřízení věcného břemene, věděla, co činí a byla též schopna pochopit obsah této smlouvy. Soud I. stupně konstatoval, že rozpoznávací a ovládací schopnosti [jméno] [příjmení] byly k výše uvedenému datu zachovány, a to v takovém rozsahu, aby byla schopna pochopit podstatná fakta. 7. Soud I. stupně proto neshledal důvodnou námitku žalobce, že smlouva o zřízení věcného břemene je neplatná z důvodů omezených ovládacích či rozpoznávacích schopností osoby povinné ([jméno] Klečkové). Soud I. stupně nepřisvědčil ani námitce žalobce, že [jméno] [příjmení] měla být uvedena v omyl ohledně pravého účelu podepisované smlouvy. Z obsahu smlouvy se totiž jasně podává, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] a je v ní jasně uvedeno, že oprávnění mohou předmětné jednotky užívat nejen osobně, ale též k podnikatelské činnosti, a to i za účelem ubytování třetích osob či přebývání třetích osob. Rovněž byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene ve výši [částka] a dohodnuta byla i možnost započtení na tuto úplatu formou hodnoty realizovaných stavebních úprav a ve smlouvě bylo taktéž obsaženo ujednání o výši nákladů, které byli oprávnění povinni vynakládat na údržbu nemovitostí. 8. Soud I. stupně opakovaně zdůraznil, že ve smlouvě byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene. Rozpor s dobrými mravy nelze spatřovat v tom, že si strany na základě smlouvy o zřízení věcného břemene poskytly ekonomicky nikoliv rovnocenné plnění, neboť toto je podstatou smlouvy o věcném břemeni. Pokud šlo o námitku žalobce, že žalovaní užívali předmětné jednotky k provozování hotelu nebo hostelu v rozporu s dobrými mravy, tak ani tuto námitku neshledal soud I. stupně opodstatněnou, neboť ve smlouvě byl tento úmysl žalovaných výslovně zachycen. Nelze tedy dovozovat, že by provozováním ubytování pro třetí osoby byla [jméno] [příjmení] uvedena v omyl. Pokud šlo o namítaný rozpor smlouvy s dobrými mravy pro znění čl. 5 této smlouvy, odkázal soud I. stupně na okolnost, že ujednání povinnosti vlastníků nemovitosti vrátit oprávněným částku až do výše [částka] za další realizované stavební úpravy bylo ujednáním oddělitelným od zbytku smlouvy o zřízení věcného břemene a nemělo tak vliv na platnost smlouvy jako celku. 9. Soud I. stupně nepřisvědčil ani námitce, že se jednalo o smlouvu lichevní. Vysvětlil, že podstatou lichvy je zneužití něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení k získání nebo slibu plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k plněním nabízenému. V řízení nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] dne [datum], kdy uzavírala předmětnou smlouvu, nevěděla, co dělá, nebo nebyla schopna ovládat své jednání. Nebylo ani prokázáno, že by k tomuto dni byla [jméno] [příjmení] a pod vlivem jiných osob. Podle názoru soudu I. stupně byla [jméno] [příjmení] naopak s ohledem na svůj vysoký věk a naopak nízký věk vnoučat vedena úmyslem umožnit žalovaným prostřednictvím takto formulované smlouvy časově omezené užívání nemovitostí, konkrétní vymezení bytových jednotek, a to i za účelem podnikání s úmyslem, že žalovaní nemovitost současně zvelebí a opraví a následně předají potomkům povinné osoby. 10. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně návrh na určení neexistence věcného břemene zamítl. 11. Výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (ad II., III.) odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady řízení na straně procesně úspěšných žalovaných vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když odměnu společného zástupce žalovaných krátil o 20 % ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 citované vyhlášky. 12. Výrok o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkaze