91 CO 30/2022-138 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako odměny za dodávku elektrické energie na odběrné místo [ulice], parcela [číslo] [obec a číslo] – [část obce], a to za období od [datum] do [datum]. Tato částka byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/745199 ze dne [datum rozhodnutí]. 3. Soud I. stupně uvedl, že žalovanou na jednání konaném dne [datum] poučil ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že objekt skutečně využíván nebyl, případně že byl využíván pouze částečně a v jakém rozsahu a kým. Žalovaná k tomuto poučení soudu žádné doplnění skutkových tvrzení ani důkazních návrhů neučinila, podáním ze dne [datum] pouze zopakovala, že nebyla správně odečtena hodnota na elektroměru. 4. Soud I. stupně dále konstatoval, že vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování se podávalo, že žalobkyní uplatněná tvrzení odpovídají důkazním návrhům, zejména pokud jde o instalaci předmětného elektroměru, způsoby odečtu a naměřené množství elektrické energie, to vše ve vztahu k jejímu vyúčtování v souvislosti s uzavřeným smluvním vztahem, pak soud I. stupně na jednání konaném dne [datum] žalovanou poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k tvrzení, že skutečný odběr elektrické energie byl jiný, než je tvrzeno žalobkyní. Žalovaná reagovala tak, že k důkazu ničeho nenavrhuje, pouze namítala, že důkazní návrhy ze strany žalobkyně nemá za dostatečné. 5. Soud I. stupně za této situace uzavřel, že žalovaná neunesla povinnost tvrzení k tomu, jakým způsobem byl objekt za žalované období užíván, resp. že užíván nebyl, což byla skutečnost zásadní pro vyhodnocení, zda účtovaný odběr elektrické energie je reálným či nikoli. Tvrzení žalované zůstala na úrovni, kterou nebylo možno podrobit dokazování, neboť nebylo zřejmé, zda objekt nebyl užíván vůbec nebo zda jej například užíval někdo jiný. Žalovaná dále neunesla povinnost důkazní ve vztahu k tvrzení, že skutečný odběr elektrické energie byl jiný, nižší, když ani k tomuto poučení soudu žádný důkazní návrh neuvedla. Soud I. stupně se tak nemohl zabývat obranou žalované a vyšel z důkazů předložených žalobkyní, když závěry z nich učiněné nebyly v řízení zpochybněny. 6. Soud I. stupně tak vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na odběrné místo: parcela [číslo] [obec a číslo] [část obce], [ulice]. Na předmětném odběrném místě byl dne [datum] instalován elektroměr č. T [číslo], za období od [datum] do [datum] naměřil odběr elektrické energie v objemu 37 305 kWh jakožto rozdíl počátečního a konečného stavu tohoto elektroměru. Takto odebraná elektrická energie byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] to v souladu s uzavřenou smlouvou, ceníky za poskytování elektřiny, obchodními podmínkami a cenovým rozhodnutím ERÚ platnými a účinnými v žalovaném období. Fakturou [číslo] byla v rámci navazující fakturace vyúčtována žalované dlužná částka znovu, a to se splatností dne [datum]. V řízení nebylo prokázáno, zda žalovaná předmětnou nemovitost užívala, případně to, že tato užívána nebyla, ani to, v jakém stavu se nacházela předmětná budova (na dané parcele) v žalovaném období. 7. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/745199 ze dne [datum rozhodnutí] a z obchodních podmínek pro dodávku komodity [číslo] které byly součástí smlouvy, měl soud I. stupně za zjištěné, že dle čl. 4 písm. a) obchodních podmínek byla žalovaná jakožto zákazník oprávněna uplatnit reklamaci vyúčtování dodané elektrické energie a služeb a žalobkyně byla povinna na ni reagovat do 15 kalendářních dnů; odklad splatnosti faktury obsahující vyúčtování pro případ uplatněné reklamace či jejího nevyřízení nebyl ujednán. 8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel, že žaloba je důvodná. Uvedl, že mezi účastnicemi byl uzavřen zvláštní typ kupní smlouvy dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, z které vzešla povinnost žalobkyně dodávat žalované (zákazníkovi) energii a žalovaná se zavázala za spotřebovanou energii zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná této své povinnosti nedostála, soud I. stupně žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 citovaného nařízení vlády. Dodal, že pokud jde o splatnost žalované částky, pak ta nastala dne [datum], žalobkyně však požadovala úroky z prodlení až od splatnosti druhého vyúčtování dlužné částky fakturou [číslo] čemuž soud I. stupně vyhověl, neboť se jedná o datum pozdější. Soud I. stupně pro úplnost vysvětlil, že přiznání žalobou uplatněného nároku nebrání nevyřízení reklamace, kterou žalovaná uplatnila, neboť v rámci smluvních ujednání mezi stranami nebyla odložena splatnost pro případ uplatnění reklamace. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] spočívající v 6 režijních paušálech á [částka] za úkony: žaloba, podání ve věci ze dne [datum] a 2 x příprava a 2 x účast na jednání. 10. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Žalovaná měla za to, že prokázala, že objekt nebyl v daném období využit a že po výměně elektroměru byla spotřeba minimální; naopak žalobkyně dle žalované nepředložila žádné důkazy o tom, že elektřina byla skutečně odebrána. Žalovaná uvedla, že celé je to postavené na tom, zda byla správně odečtena hodnota na elektroměru. Žalobkyně tvrdila, že počáteční stav elektroměru byl 3 kWh, předložila však jen prázdný list o montáži elektroměru bez podpisu. Fotodokumentaci, svědectví či jiný důkaz, který by prokázal, jaký byl stav elektroměru, žalobkyně nepředložila, a to ačkoliv byla podána reklamace. Navíc i měření při odečtu mohlo být chybné. Soud I. stupně proto nesprávně uzavřel, že spotřeba byla takto vysoká. Soud I. stupně dále dle žalované nesprávně posoudil uplatněnou reklamaci, když uzavřel, že jejím podáním nebyla odložena splatnost faktury. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 11. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že v odběrném místě byla elektřina odebírána. Poukázala na to, že s ohledem na charakter elektřiny jako komodity není při jejích dodávkách jednoduché fyzicky dokázat konkrétní dodané množství. I proto právní úprava stanovuje mechanismus, který slouží k určení odebraného množství elektřiny. K tomuto účelu jsou využívány hodnoty naměřené měřicím zařízením nainstalovaným v odběrném místě zákazníka, přičemž z takto zaznamenaných hodnot se pak dále vypočítává cena za spotřebovanou elektřinu dle předem sjednaných podmínek. Jak již žalobkyně uvedla v řízení před soudem I. stupně mechanismus odečítání hodnot naměřených měřicím zařízením (elektroměr) je pevně stanovený příslušnými právními předpisy tak, aby nevznikala potřeba prokazování fotodokumentací elektroměru nebo dokonce svědectvím, jak navrhuje žalovaná. Není v možnostech obchodníka s elektřinou (resp. provozovatele distribuční soustavy), aby pro jednotlivá měřicí zařízení zajišťoval detailní fotodokumentaci každého odečtu. V praxi tak při odečtu stavu elektroměru nedochází k pořizování fotodokumentace, proto ji žalobkyně ani nemohla předložit. Způsob, kterým bylo zjištěno konkrétní množství dodané elektřiny do odběrného místa žalované, odpovídá ujednáním obsaženým v obchodních podmínkách. Žalobkyně dále uvedla, že protokol o předání elektroměru se při jeho umístění do odběrného místa standardně nevystavuje; při instalaci elektroměru je vystavován tzv. doklad o servisní zakázce, který žalobkyně předložila. Bohužel neobsahoval podpis konkrétního montéra ani zákazníka. Žalobkyně však předložila i přehled odečtů daného elektroměru. Žalovaná naopak neprokázala, že by odběrné místo v daném období nebylo užíváno, případně bylo užíváno jen v omezené míře, jak tvrdí. Samotné podání reklamace (ať už k němu došlo, či ne) pak nemělo bez dalšího vliv na splatnost dané faktury, kterou měla žalovaná povinnost uhradit. Žalobkyně navr