91 CO 312/2021-156 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Břevnov, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, je žalobce (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal požadovaného určení s odůvodněním, že žalovaný nabyl předmětný pozemek od [jméno] [příjmení], který se stal jeho vlastníkem na základě později zrušeného soudního rozhodnutí. Vydáním zrušujícího rozhodnutí Nejvyšším soudem bylo obnoveno vlastnické právo žalobce k pozemku, proto by měla být v katastru nemovitostí jako vlastník opět uvedena Česká republika s tím, že žalobce má právo s pozemkem hospodařit. Žalovanému, ačkoliv je v současné době zapsán jako vlastník pozemku, nemůže být s ohledem na okolnosti nabytí pozemku poskytnuta žádná ochrana jeho údajného vlastnického práva ani mu nemůže svědčit dobrá víra. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k pozemku, neboť stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dle stavu zápisu v katastru nemovitostí je zapsaným vlastníkem pozemku parc. [číslo] (zahrada) na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále i jen„ předmětný pozemek“ nebo„ pozemek“) žalovaný, který vlastnické právo k pozemku nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s [jméno] [příjmení] za sjednanou kupní cenu. [jméno] [příjmení] získal vlastnické právo k pozemku na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 330/2016-21, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 62/2018-48, který nabyl právní moci dne [datum], jímž bylo vyhověno jeho žalobě na nahrazení projevu vůle. Oba rozsudky byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 2844/2017-105, a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu I. stupně, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 330/2016-179, žalobu [jméno] [příjmení] pro nedostatek aktivní legitimace zamítl. Nedostatek aktivní věcné legitimace [jméno] [příjmení] vyplynul až v průběhu dalšího řízení (tj. po zrušení rozsudků soudů I. a II. stupně dovolacím soudem), kdy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], [datum narození], převedla za svého života (dne [datum]) svůj restituční nárok postupní smlouvou na [jméno] [příjmení]. Přesto bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 D 1545/2014-262, v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], rozhodnuto, že pozůstalý syn [jméno] [příjmení] nabývá z pozůstalosti po [jméno] [příjmení] majetek tvořený„ 1/3 nevypořádaného nároku zůstavitelky (nevydané pozemky v k. ú. [část obce] z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] č. j. PÚ 1748/00 ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum]), evidovaný u Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [část Prahy], [ulice a číslo] a z něj vyplývající práva“. Také Pozemkový fond vyplatil v březnu 2009, tedy poté, co byla uzavřena postupní smlouva, [jméno] [příjmení] náhradu za část restitučního nároku. 4. Soud I. stupně dále zjistil, že [jméno] [příjmení] podal návrh na vklad svého vlastnického práva k pozemku na základě později zrušeného rozsudku dne [datum], vklad byl proveden dne [datum]. Dne [datum] podal návrh na vklad svého vlastnického práva k pozemku dle kupní smlouvy žalovaný, vklad byl proveden dne [datum]. Kupní cena pozemku byla smluvními stranami sjednána ve výši [částka] s tím, že je v souladu s čl. 4 smlouvy o spolupráci s utajením důvěrných informací ze dne [datum] ve znění jejích dodatků. 5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 80 a § 243g odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 984 odst. 1 a § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba je důvodná. 6. Soud I. stupně shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k pozemku za situace, kdy je v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku zapsán žalovaný, a soudní rozhodnutí, jehož vydání se žalobce domáhá, má být podkladem pro provedení změny v zápisu v katastru nemovitostí. 7. Soud I. stupně dovodil, že v důsledku aplikace § 243g odst. 2 o. s. ř. žalobce (správně žalovaný; pozn. odvolacího soudu) skutečně nemůže bez dalšího pozbýt vlastnické právo k pozemku jenom proto, že původní rozhodnutí bylo dovolacím soudem zrušeno a že právní vztahy účastníků řízení byly nově upraveny jinak; je však třeba zkoumat platnost právního jednání, na základě něhož žalovaný zpochybněné vlastnické právo nabyl. 8. Soud I. stupně se v této souvislosti ztotožnil s argumentací žalobce, že za situace, kdy právní předchůdce žalovaného [jméno] [příjmení] nepochybně nikdy nebyl osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby o nahrazení projevu vůle žalobce k převodu vlastnického práva k pozemku jako náhradnímu za pozemky v restituci nevydané a nikdy neměl vlastnictví k pozemku nabýt, je i následný převod vlastnického práva kupní smlouvou [jméno] [příjmení] žalovanému právním jednáním absolutně neplatným ve smyslu § 580 o. z., neboť odporuje zákonu (konkrétně zákonu č. 229/1991 Sb.), když to smysl a účel zákona vyžaduje. Pokud se právní předchůdce žalobce [jméno] [příjmení] nestal platně vlastníkem pozemku, nemohl vlastnické právo převést platně na žalovaného. 9. Soud I. stupně též připomněl časové souvislosti dané věci, kdy dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu potvrzující rozsudek pro uznání, které nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl podán návrh na vklad vlastnického práva [jméno] [příjmení] do katastru nemovitostí dle uvedených soudních rozhodnutí. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva, jíž bylo vlastnické právo k pozemku převedeno [jméno] [příjmení] žalovanému. Dne [datum] byl podán návrh na vklad vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí dle uzavřené kupní smlouvy. Dne [datum] byl proveden vklad vlastnického práva [jméno] [příjmení] k pozemku do katastru nemovitostí, dne [datum] byl proveden vklad vlastnického práva žalovaného k pozemku do katastru nemovitostí. Soud I. stupně uzavřel, že z uvedeného je nepochybné, že v době uzavření kupní smlouvy nebyl [jméno] [příjmení] dle stavu zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem pozemku. 10. Soud I. stupně dále odkázal na odbornou literaturu a konstatoval, že pouhé přesvědčení žalovaného o tom, že zápis bude proveden, je nutno odlišovat od dobré víry ve správnost údajů v evidenci katastru nemovitostí a nic na tom nemění skutečnost, že byl následně dne [datum] proveden vklad vlastnického práva pro [jméno] [příjmení] s právními účinky k okamžiku podání návrhu na vklad (ke dni [datum]). To, že žalovaný vycházel z údaje, který není v rozhodném okamžiku ve veřejném seznamu uveden (z předpokládaného budoucího zápisu), mohlo sice založit jeho dobrou víru, že [jméno] [příjmení] je oprávněn s pozemkem disponovat, nejde však o dobrou víru ve smyslu § 984 o. z., která je vírou v to, že osoba oprávněná podle zapsaného stavu je osobou oprávněnou i podle stavu skutečného. [obec] víra vycházející z pouhého předpokladu provedení zápisu do katastru nemovitostí nemohla vést k prolomení zásady, že nikdo nemůže převést víc práv, než sám má, a k nabytí od nevlastníka. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovanému nesvědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku, a to ani z titulu ochrany třetích osob ve smyslu § 243g odst. 2 o. s. ř., proto žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem pozemku je žalobce. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za 8 úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen„ AT“), a to převzetí a příprava věci, písemné vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast u jednání před soudem dne [datum] a dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast u jednání před soudem dne [datum] a dne [datum], 8 režijními paušály po [částka] za každý z úkonů a DPH ve výši [částka]. Soud I. stupně naopak nepřiznal žalobci nárok na odměnu požadovanou v souvislosti s úkony: písemné sdělení ke stavu mimosoudního jednání ze dne [datum], které bylo pouze procesním úkonem jednoduché povahy týkajícími se otázek vedení řízení bez významu k posouzení věci samé, ani za závěrečný návrh ze dne [datum], který byl následně přednesen