91 CO 324/2021-413 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení a že žalovaný je povinen vyplácet žalobci měsíční rentu ve výši [částka] měsíčně, a to do 10. dne následujícího měsíce, a je povinen žalobci doplatit tuto rentu za období od podání žaloby dne [datum] do právní moci rozsudku i s úroky z prodlení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (neurčitost žalobního petitu byla žalobcem odstraněna při jednání odvolacího soudu dne [datum]) a placení renty ve výši [částka] měsíčně s odůvodněním, že poté kdy byl dne [datum] omezen Policií ČR na osobní svobodě a převezen na místní oddělení Letná, došlo v důsledku bezdůvodného, nezákonného a nepřiměřeného zákroku policisty [jméno] [příjmení] k poškození zdraví žalobce, konkrétně k vážnému zranění kolena. Žalobce požadoval nahradit škodu na zdraví, za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb. nebo podle zákona č. 273/2008 Sb., a to ve výši [částka] za utrpěné bolesti (částka upřesněna při jednání odvolacího soudu dne [datum]), ve výši [částka] za ztížení společenského uplatnění (částka upřesněna při jednání odvolacího soudu dne [datum]), ve výši [částka] za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v trvání 13,3 měsíců, ve výši [částka] za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v trvání 33,7 měsíců a dále žádal vyplácet měsíční rentu ve výši [částka] od podání žaloby do [datum] (upřesněno při jednání odvolacího soudu dne [datum]). Žalovaná se žalobou nesouhlasila, mimo jiné vznesla námitku promlčení. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která převzal ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] a jeho doplňku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného [nemocnice], že skutkový děj, jak je zachycen na kamerovém záznamu z MOP Letná dne [datum] a dále ve výpovědích účastníků či svědků, byl způsobilý způsobit zranění levého kolena žalobce. Zranění bylo způsobeno rotačním mechanismem levého kolena při nekoordinovaném pádu žalobce vzad, ke kterému došlo při jeho pacifikaci -„ svedením“. Úrazovou změnou byla ruptura předního zkříženého vazu, natržení zevního postranního vazu, prasklina v zevním menisku a prasklina ve vnitřním menisku v terénu degenerace. [ulice] doba léčby po plastice předního zkříženého vazu je 6 měsíců, kdy po cca 3 - 6 týdnech je možnost chůze bez berlí, kolo, plavání, plná zátěž i sportovní aktivity možné po 6 měsících od operace. Žalobce byl dne [datum] operován - plastika předního zkříženého vazu. Zranění zanechalo trvalé následky ve formě částečné nestability. Zranění se projevovalo bolestí levého kolena, jeho nestabilitou, která trvala do operačního výkonu, následně 3 - 6 týdnů berle, poté možná běžná chůze, kolo, plávání, plná zátěž a sport po 6 měsících od operace. Jednalo se o poranění s dobou léčby cca 9 měsíců. 4. Soud I. stupně dále zjistil ze znaleckého posudku ze dne [datum] a jeho doplňku ze dne [datum] vypracovaného Fakultní nemocnicí [město] [část obce], že nelze konstatovat, že by žalobce s ohledem na svůj doložený zdravotní stav nemohl vykonávat práci bezpečnostního experta. Žalobce není invalidní ani nejnižším stupněm invalidity nejen proto, že o invaliditu nežádal, ale také proto, že kdyby o ni požádal, s pravděpodobností blízkou jistotě by ji pro doložené postižení svého levého kolenního kloubu nezískal, resp. nemohl by ji získat. Pracovní omezení vyplývající u žalobce z doložených objektivních zdravotních následků jeho úrazu utrpěného dne [datum] jsou jen zcela minimální a práci bezpečnostního experta žalobci neznemožňují. Lze velmi přibližně odhadovat, že se žalobce mohl vrátit k práci bezpečnostního experta s ohledem na svůj poúrazový zdravotní stav cca za 3 měsíce po kolenní operaci, která byla provedena dne [datum], tedy někdy kolem data [datum]. Tuto práci by pak mohl vykonávat s mírným omezením odpovídajícím doloženým zdravotním následkům předmětného úrazu. Po datu [datum], kdy u žalobce nastal předmětný úraz, žalobce totiž práci bezpečnostního experta vykonával, a to dokonce u tří zaměstnavatelů. Nejspíše tuto práci vykonával s mírnými omezeními odpovídajícími jeho doloženému poúrazovému zdravotnímu stavu levého kolena. K této práci byl uznán kompetentním lékařem zdravotně způsobilým a odešel z ní z důvodů, které není možné označit prokazatelně za zdravotní důvody. 5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 32 odst. 1 a 2 a § 33 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žalobou uplatněné nároky jsou promlčeny. 6. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že zákon č. 82/1998 Sb. obsahuje zvláštní úpravu promlčení práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci týkající se zejména počátku a délky lhůt, a proto vylučuje použití ustanovení § 106 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (od [datum] ustanovení § 636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). V této věci, kdy je projednáván nárok na náhradu škody na zdraví, se uplatní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 a 2 nebo § 33 zákona č. 82/1998 Sb. Aplikace § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ani obecná úprava občanského zákoníku zahrnující zavinění lze není na místě. 7. Soud I. stupně uvedl, že pokud jde o bolestné, subjektivní promlčecí doba počne běžet okamžikem, kdy se zdravotní stav žalobce jako poškozeného ustálil a lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti; okamžik, kdy bylo následně bodové ohodnocení lékařem skutečně provedeno, nemá na již započatý běh subjektivní promlčecí lhůty vliv. O škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění se poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění; od tohoto okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného (žalobce) ustálil, je závislé na vyjádření lékaře. Soud I. stupně dospěl k závěru, že s ohledem na to, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo nejpozději 9 měsíců po úrazu, který žalobce utrpěl dne [datum], tedy nejpozději do konce září 2013, a žaloba byla podána až dne [datum], došlo k marnému plynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nároky žalobce jsou promlčeny, proto nezbylo než žalobu zamítnout. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za 6 paušálů (vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] a vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum] k výzvě soudu). 9. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady [částka], které platil zpracovatelům znaleckých posudků, uložil zaplatit neúspěšnému žalobci. 10. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním s odůvodněním, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce a kdy se žalobce dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalobce předložil vyjádření praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dle které v září 2013 nedošlo k ustálení zdravotního stavu žalobce a ani po celou dobu pracovní neschopnosti do [datum]. Dále předložil zprávu lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] z Rehabilitační kliniky Malvazinky ze dne [datum], která při vyšetření shledala lehký otok a lehkou nestabilitu, a která potvrdila, že se žalobce na klinice léčí dosud, že rehabilitace trvá a trvají i známky nestability levého kolenního kloubu a druhotně potíže vertebrogenního rázu. Dle žalobce tak nelze dovozovat ustálení jeho zdravotního stavu z obecného tvrzení znalce o běžných dobách léčby, žalobcův zdravotní stav se rozhodně neustálil před ukončením pracovní neschopnosti. Žalobce dále namítal, že není jasné, jak soud I. stupně mohl dospět k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti byl promlčen před ukončením jeho pracovní neschopnosti, když takový závěr je v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Žalobce s odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 774/18 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3391/15, uvedl, že posouzení promlčení ze strany soudu I. stupně je formalistické a ústavně nekonformní. Žalobce měl za to, že je nutné na něho pohlížet jako na slab