91 CO 344/2022-73 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum], kterou žalovaný vypověděl žalobkyni nájem bytu o velikosti 3+1 v prvém nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], je neoprávněná (výrok I.). Současně uložil žalobkyni povinnost, aby žalované na náhradě nákladů řízení zaplatila částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.). 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána nájemní smlouva na dobu neurčitou. Předmětem nájmu byl byt o velikosti 3+1 v prvém nadzemním podlaží domu na adrese [adresa]. V pořadí prvá výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne [datum] byla dána pro dluh žalobkyně na nájemném za období leden a únor roku [rok] a pro nedoplatek ve výši 2 x [částka]. První výpověď neobsahovala výzvu pronajímatele k odstranění závadného chování ve smyslu § 2291 odst. 3 o. z. Oprávněnost výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] byla předmětem soudního řízení, které bylo u Obvodního soudu pro Prahu 8 vedeno pod sp. zn. 33 C 153/2022. Toto řízení skončilo smírem účastníků. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, kterým byl uvedený smír schválen, již nabylo právní moci. 3. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] dal žalovaný žalobkyni v pořadí druhou výpověď z nájmu předmětného bytu. Důvodem této výpovědi byl dluh na nájemném a službách za období leden až duben 2022 (4 x [částka]). Výpověď ze dne [datum] již obsahovala odkaz na výzvu k odstranění závadného chování, v rámci které byla nájemkyně pronajímatelem vyzvána k úhradě dlužné částky do dne [datum]. Bylo nesporné, že žalobkyně do rozhodnutí soudu I. stupně dluh neuhradila. Podle zjištění soudu I. stupně výpověď ze dne [datum] obsahovala i poučení o možnosti podat žalobu na neoprávněnost výpovědi. Výpověď ze dne [datum] byla žalobkyni doručena téhož dne ([datum]). 4. V řízení před soudem I. stupně bylo dále zjištěno, že žalobkyně vznesla proti v pořadí druhé výpovědi z nájmu bytu námitky dne [datum]. Žalovaný námitkám nevyhověl. Namísto toho žalobkyni vyzval k vyklizení předmětného bytu ([datum]). Žalobkyně výzvě nevyhověla a byt nevyklidila. Dne [datum] podala žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 8 návrh na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum]. 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2286 o. z., ve spojení s § 2290 a násl. o. z. Poté shledal, že v případě žalobkyně byly naplněny všechny předpoklady pro vypovězení nájmu bytu, a to bez výpovědní doby. 6. Nejprve se zabýval včasností podané žaloby. Poukázal přitom na okolnost, že výpověď byla žalobkyni doručena dne [datum]. Za situace, kdy řízení bylo zahájeno návrhem došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne [datum], soud uzavřel, že žalobkyně podala žalobní návrh v otevřené dvouměsíční lhůtě podle § 2290 o. z. 7. Dále se soud I. stupně v řízení zabýval důvodností výpovědi pronajímatele. V této souvislosti zjistil, že žalobkyně neuhradila pronajímateli nájemné a zálohy za služby za období leden až duben 2022. Podle závěru soudu I. stupně porušila žalobkyně tímto jednáním povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem. Prvostupňový soud současně konstatoval, že pronajímatel v případě výpovědi ze dne [datum] učinil výzvu k odstranění závadného stavu. Lhůtu poskytnutou žalobkyni k nápravě v délce trvání čtyř pracovních dnů pak soud I. stupně považoval za dostatečnou. Poznamenal, že účelem této lhůty není, aby si nájemce teprve po doručení výzvy začal opatřovat prostředky k úhradě, nýbrž fakticky provést úhradu dlužné částky. Nadto nelze v souzené věci přehlédnout, že žalobkyně si musela být vědoma, že dluh na nájemném existuje, a to již od doučení první výpovědi z nájmu bytu, nejpozději však ode dne [datum]. S ohledem na tuto skutečnost bylo možno očekávat, že na případnou pozdější výzvu k nápravě závadného stavu zareaguje žalobkyně promptně a že bude věnovat pozornost tomu, aby měla své povinnosti řádně splněny. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně uzavřel, že lhůta k nápravě daná výzvou ze dne [datum] v délce trvání do [datum] nebyla nepřiměřeně krátká. 8. Současně soud I. stupně dovodil, že nelze ničeho vytknout postupu žalovaného, který nečekal výsledku předchozího soudního řízení mezi účastníky, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 153/2022 a přistoupil k udělení nové, tentokrát bezvadné výpovědi z nájmu bytu dne [datum]. Za neopodstatněnou označil soud I. stupně též námitku, že žalovaný nemohl nájem vypovědět z toho důvodu, že se žalobkyně v rozhodné době nacházela v oddlužení. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] nebyla neoprávněná. S tímto podstatným odůvodněním určovací žalobu zamítl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž náklady řízení na straně procesně úspěšného žalovaného vypočítal podle vyhl. č. 177/1996 Sb. na výsledných [částka]. 10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne [datum] včasné odvolání, které směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Žalobkyně zejména namítla, že soud I. stupně dostatečným způsobem nezkoumal okolnosti, které vedly ke vzniku dlužné částky na nájemném. Dále soudu I. stupně vytkla, že nevyhověl návrhu žalobkyně na doplnění dokazování výslechem jejího druha [jméno] [příjmení], který se měl zavázat, že nájemné bude po dobu oddlužení žalobkyně hradit, což nesplnil. Neprovedení důkazu výslechem svědka pak žalobkyně považovala za zásadní pochybení soudu I. stupně. 11. Dále žalobkyně namítla, že s ohledem na probíhající oddlužení byla stanovena nepřiměřeně krátká lhůta k odstranění závadného jednání. Jednalo se totiž o pouhé 3 pracovní dny ukončené svátkem (Velikonoce). Odvolatelka rovněž namítla, že soud I. stupně věc nesprávně posoudil i po právní stránce, když nezohlednil platnost a účinnost v pořadí prvé výpovědi ze dne [datum]. V této souvislosti dovodila, že vzhledem ke skutečnosti, že první výpověď ze dne [datum] nebyla pronajímatelem vzata zpět, byla stále platná a účinná ke dni udělení výpovědi druhé. Žalovaný tak nemohl podle jejího názoru nájemní smlouvu vypovědět podruhé, když byla již jednou vypovězena, přičemž v okamžiku podání druhé žaloby nebylo stále ve věci rozhodnuto soudně. 12. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi vyhoví a právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů přizná žalobkyni. 13. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Námitku žalobkyně, že jí pronajímatel dal druhou výpověď z nájmu bytu v době, kdy se o prvé výpovědi vedlo soudní řízení, žalovaný odmítl s tím, že zákon takový postup nezakazuje. Žalovaný nemohl dříve podanou výpověď vzít zpět, neboť tato již byla doručena žalobkyni. Navíc v době podání žaloby o určení neoprávněnosti výpovědi ze dne [datum], již byla žalobkyně prokazatelně seznámena s právním názorem žalovaného, že první výpověď z února 2022 je zdánlivým právním jednáním, tedy se k této nepřihlíží, a tato prvá výpověď tak nemohla vyvolat žádné právní následky. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné a dále požadoval přiznat náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. 14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 15. Žalobkyně v rámci opravného prostředku uplatnila především odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně v řízení nevyslechl označeného svědka a tedy neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí navíc spočívá na nesprávném právním posouzení. 16. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. je naplněn tehdy, jestliže soud I. stupně neprovedl všechny odvolatelem navržené důkazy a jestliže z tohoto důvodu byl skutkový stav věci zjištěn neúplně. Odvolatel tím uplatňuje námitku, že postup soudu I. stupně byl nesprávný, zatímco po provedení jím navržených důkazů by skutkový stav věci byl zjištěn, jinak, a to způsobem úplným. V dané věci provedl soud I. stupně všechny důkazy, které byly potřeba k prokázání rozhodných skutečností. V odůvodnění napadeného rozhodnutí poté řádně vyložil, kterými důkazy již řízení nedoplňoval z důvodu nadbytečnosti. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že v řízení nebylo třeba provádět výslech svědka [jméno] [příjmení], který byl v rozhodné době druhem žalobkyně. Odvolatelka chtěla tímto důkazem prokázat, že s označeným svědkem byla domluvena, že nájemné bude hradit on, přičemž svědek tuto dohodu nedodržel. Rovněž podle přesvědčení odvolacího soudu by výslech druha žalobkyně byl důkazem, jehož provedení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Pro posouzení, otázky, zda byl v případě žalob