9 TO 87/2023 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 byl obž. [jméno] [příjmení] uznán vinným přečinem nepřímého úplatkářství dle § 333 odst.1 tr.řádu pro skutek spočívající v tom, že v pozici prostředníka mezi bývalým ředitelem Vazební věznice Praha Ruzyně Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] a osobami usilujícími o přemístění odsouzeného [jméno] [příjmení], [datum narození] z Věznice Znojmo, kde v té době vykonával trest odnětí svobody, do Vazební věznice Praha-Ruzyně, převzal dne [datum] v rámci předstíraného převodu realizovaného příslušníkem Generální inspekce bezpečnostních sborů vystupujícím pod jménem [jméno] zálohu ve výši 20.000 Kč, z níž si činil nárok na peněžní odměnu a náhradu vynaložených nákladů ve výši 5.000 Kč s tím, že bude působit na Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], kterému tuto částku formou sponzorského daru předá, aby z titulu své funkce ředitele Vazební věznice Praha-Ruzyně co možná nejdříve zařídil přemístění odsouzeného [příjmení] [jméno] a následně vydal kladné stanovisko k žádosti jmenovaného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Za tento přečin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. 2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání obž. [jméno] [příjmení]. V jeho odůvodnění namítá, že nelze souhlasit se závěrem obvodního soudu, že by svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty tohoto přečinu, kdy podstatným se jeví skutkový znak, že by svým vlivem působil na výkon veřejné osoby. Pojem vliv znamená schopnost obžalovaného reálně působit na úřední osobu tak, aby svými schopnostmi dosáhl kýženého efektu. Ačkoli judikatura pojem„ vlivu“ neřeší, dospívá k závěru, že postačí, že obžalovaný u úřední osoby skutečně intervenoval, přičemž výsledek intervence je nepodstatný. V daném případě je na místě se zabývat otázkou zda sociální postavení pachatele mohlo mít na úřední osobu vůbec nějaký vliv, jehož důsledkem by bylo konkrétní jednání úřední osoby. Je zde tedy zásadní otázkou, zda by on jako bývalý vězeň mohl mít jakýkoli reálný vliv na ředitele věznice. Nabízí se otázka, co by z toho bývalý ředitel pan [příjmení] měl, a to za situaci, kdy byl pravomocně zproštěn z obžaloby pro přijetí úplatku. Obvodní soud pochybil, pokud opětovně k otázce vlivu nevyslechl pana [příjmení], který byl v procesním postavení obžalovaného slyšen k obvinění přímého úplatkářství., nikoli nepřímého úplatkářství. Je zde tedy značná pochybnost o úmyslu působit nebo intervenovat u úřední osoby s cílem docílit toho, že tato úřední osoba bude nějak konat. Bez zodpovězení otázky, zda měl nějaký reálný vliv na danou úřední osobu nelze mít za prokázanou subjektivní stránku. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí otázkou skutečného reálného vlivu obžalovaného na úřední osobu nijak nezabýval. Pan Horák sám o sobě ani neměl rozhodující slovo v záležitostech, které po něm obžalovaný měl požadovat. Je tedy otázkou, zda by vůbec mohl mít na něj vliv, pokud pan [příjmení] ani objektivně nemohl požadavky vyplnit. Dále poukazuje i na závěr Nejvyššího soudu ČR, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání. 3. V této trestní věci odvolací soud rozhoduje již podruhé, když ve svém prvním rozhodnutí – usnesení ze dne 29.3.2022, sp.zn. 9 To 53/2022 zamítl odvolání státního zástupce podaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21.12.2021, sp.zn. 2 T 79/2020, kterým byli obž. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby pro skutek spočívající v tom, že v blíže nezjištěné době od [datum] do [datum], obžalovaný [jméno] [příjmení], v té době v pozici ředitele Vazební věznice Praha – Ruzyně, v [obec], případně v místě svého bydliště, si nechal od obžalovaného [jméno] [příjmení] slíbit úplatek v podobě sponzorského daru jím řízenému fotbalovému klubu FK Lhota v přesně nestanovené výši v řádu desetitisíců za to, že z titulu své funkce a co možná nejdříve zařídí přemístění odsouzeného [jméno] [příjmení], [datum narození] vykonávajícího v té době trest odnětí svobody ve Věznici Znojmo, do Vazební věznice Praha-Ruzyně, kde by následně bez ohledu na další okolnosti vydal kladné stanovisko k žádosti jmenovaného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přičemž obžalovaný [jméno] [příjmení] figuroval v této záležitosti jako jeden z prostředníků mezi obžalovaným a dalšími osobami, které usilovaly o zmíněné přemístění odsouzeného [jméno] [příjmení], za což převzal zálohu ve výši 20.000 Kč za účelem jejího předání obžalovanému dne [datum] v rámci předstíraného převodu realizovaného příslušníkem Generální inspekce bezpečnostních sborů pod jménem [jméno], v souvislosti s výše popsanou dohodou obžalovaný poté, co se od obžalovaného [příjmení] dozvěděl údaje o osobě, jejíž přemístění bylo požadováno, aniž by k tomu existoval služební důvod, vydal pokyn své asistentce [jméno] [příjmení], aby provedla lustraci odsouzeného [jméno] [příjmení], [datum narození] ve Vězeňském informačním systému, kdy tato následně, aniž by znala skutečný důvod lustrace a byla si tak vědoma její neoprávněnosti, dne [datum] v 9:27 hod. v prostorách Vazební věznice Praha - Ruzyně vstoupila ze služební počítačové sestavy [číslo] pod svým loginem VEZSLU/01Dusi a za využití jedinečného hesla do Vězeňského informačního systému, ve kterém provedla lustraci jmenovaného odsouzeného a zjištěné údaje následně předala obžalovanému [příjmení]. [příjmení], uvedeným jednáním měl porušit své povinnosti vyplývající z § 45 odst. 1 písm.a), b) a § 46 odst. 1 zák.č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tedy dodržovat služební kázeň spočívající v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů a zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody a současně jednal v rozporu s § 4 odst. 2 nařízení č. 20/2005 generálního ředitele Vězeňské služby ČR o provozu výpočetní techniky ve Vězeňské službě České republiky, podle něhož uživatel využívá počítačovou síť a její služby pouze pro plnění svých služebních (pracovních) úkolů v rámci svých přístupových práv a v souladu s účelem, ke kterému je počítačová síť určena, čímž se měl obž. Ing. [jméno] [příjmení] dopustit zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, 3 písm.b) tr. zákoníku, přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm.a) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci veřejného činitele dle § 329 odst. 1 písm.a) tr. zákoníku, a obž. [jméno] [příjmení] zločinu podplacení dle § 332 odst. 2 písm.b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm.a) tr. zákoníku, spáchaný formou návodu dle § 24 odst. 1 písm.b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že označené skutky jsou trestnými činy. 4. K dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obou obžalovaných Nejvyšší soud České republiky svým usnesením ze dne 30.11.2022, sp.zn. 6 Tdo 793/2022 zrušil ve vztahu k obž. [jméno] [příjmení] usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 a pouze ve vztahu k tomuto obžalovanému věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodnul. V případě obž. Ing. [jméno] [příjmení] bylo dovolání odmítnuto. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací z podnětu podaného odvolání přezkoumal dle § 254 odst. 1, odst. 2 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, stejně tak správnost postupu řízení, které předcházelo jeho vyhlášení, a to z hlediska vytýkaných vad. Na podkladě přezkumu věci v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu pak odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. 6. Jak bylo konstatováno již v prvém rozhodnutí odvolacího soudu, právo na obhajobu odvolatele bylo plně respektováno. Obvodní soud řádně vyslechl oba obžalované, svědka [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení], svědkyni [jméno] [příjmení], svědkyni [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení], svědkyni [jméno] [příjmení], svědkyni [jméno] [příjmení], svědkyni [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení]. Dále byly k důkazu přehrány audiozáznamy a provedeny listinné důkazy. 7. O návrhu odvolatele na opakovaný výslech Ing. [příjmení] k zodpovězení otázky, jaký vliv měl obž.Mezei na jeho osobu, obvodní soud řádně rozhodnul, když tento návrh jako nadbytečný zamítnul. Odvolací soud se s tímto závěrem o nadbytečnosti ztotožnil, když Ing. [příjmení] byl v hlavním líčení již vyslechnut a vypovídal i o vzájemném vztahu mezi ním a