20 Co 183/2024-715 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 199 650 Kč s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení žalobkyni 209 212,50 Kč a státu 4 605,80 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalované, vzniklého uhrazením jejích faktur č. , hodnota, ve výši 181 500 Kč (dne 17. 8. 2011) a č. , hodnota, ve výši 18 150 Kč (dne 26. 11. 2018) žalobkyní za právní služby, které jí žalovaná fakticky neposkytla. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyni fakturované právní služby poskytla na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 29. 3. 2018, podle níž žalobkyni takové služby poskytovala do 15. 9. 2018 za sjednanou odměnu 30 000 Kč měsíčně (36 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, DPH).2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 7. až 30. napadeného rozsudku. Zejména zjistil, že žalovaná vystavila žalobkyni dne 16. 8. 2018 fakturu č. , hodnota, za právní pomoc na částku 181 500 Kč se splatností dne 31. 8. 2018 a následně fakturu č. , hodnota, za právní pomoc na částku 18 150 Kč se splatností dne 10. 12. 2018. Žalobkyně obě faktury zaplatila a dopisem ze dne 13. 6. 2019 žalovanou vyzvala ke sdělení, jaké právní služby jí byly vyúčtovány. K úhradě žalované částky a k objasnění její fakturace žalovanou vyzvala též předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2019. Spor soud I. stupně posoudil podle § 6 odst. 2 a § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a § 16 odst. 1 a § 25 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii s přihlédnutím k čl. 3 usnesení představenstva České advokátní komory č. 9/1999 Věstníku. Konstatoval, že obrana žalované spočívá v tvrzení, že má nárok na paušální odměnu za právní služby podle smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 29. 3. 2018, jejíž originál, jenž předložila na jednání soudu dne 6. 5. 2020, jí byl po provedení důkazu vrácen. Žalobkyně sporovala pravost podpisu jejího tehdejšího jednatele , jméno FO, na této smlouvě (i na dohodě o zániku právního vztahu ze dne 15. 9. 2018 a zápisu z jednání s klientem ze dne 15. 9. 2018), proto soud I. stupně ustanovil znalce z oboru písmoznalectví, který však nemohl posudek provést, neboť žalovaná mu přes opakovanou výzvu soudu nepředložila originály sporných listin s tvrzením, že je nemůže poskytnout s ohledem na svou povinnost mlčenlivosti. Následně uvedla, že předmětnými dokumenty již ani nedisponuje a mají se nacházet u , jméno FO, , který to ve své výpovědi popřel. Soud I. stupně konstatoval, že pravost podpisu , jméno FO, na předmětných listinách nebyla v řízení zjištěna a že znalecké zkoumání bylo zmařeno jednáním žalované, která v důsledku toho neunesla důkazní břemeno o právním důvodu přijatého plnění, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy o poskytování právních služeb. Pravost listin nebyla prokázána ani výpovědí , jméno FO, vzhledem k pochybnostem o její objektivitě, k čemuž soud I. stupně zdůraznil jeho propojení s (aktuálně již bývalou) jednatelkou žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , jejímž je generálním zástupcem pro podnikání v , adresa, a působil i v jiných obchodních společnostech, v nichž vystupovala. Soud I. stupně dále poukázal na to, že žalovaná coby poskytovatelka služeb podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii porušila povinnost uschovat klientský spis po dobu 5 let od poskytování právních služeb a sama tím přivodila stav, kdy nebyla schopná sporné listiny předložit, z čehož nemůže ve smyslu § 6 odst. 2 o. z. nyní těžit. Uzavřel, že žalované vzniklo přijetím peněžního plnění na základě vystavených faktur bezdůvodné obohacení, které je povinna ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. vydat, a proto nároku žalobkyně vyhověl, včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení podle předžalobní upomínky. Obranu žalované, založenou na uznání dluhu zaplacením faktur, označil za irelevantní, neboť § 2054 odst. 2 o. z. se vztahuje pouze na plnění částečné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3930/2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č.j. 15 Co 117/2022). Žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 39. rozsudku aa podle148 odst. 1 o. s. ř. uložil procesně neúspěšné žalované povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení po odečtení složené zálohy.3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Dovozovala, že žaloba je šikanózní a je, shodně jako žaloby jiných společnosti ve stejném konsorciu, ovládaném , jméno FO, , projevem osobní msty této osoby vůči , tituly před jménem, , jméno FO, s cílem ji profesně poškodit. Nesouhlasila se závěrem o tom, že neunesla své důkazní břemeno s poukazem na to, že originál smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 29. 3. 2018 (jakož i dohody o jejím zániku ze dne 15.9.2018) předložila na ústním jednání dne 6. 5. 2020. Dřívější jednatel žalobkyně , jméno FO, ji nezprostil povinnosti mlčenlivosti advokáta, tudíž nemohla poskytnout předmětné listiny, s nimiž ani již nedisponovala, ke znaleckému zkoumání. Setrvala na tvrzení, že strany sporu dne , datum, uzavřely smlouvu o poskytování právních služeb, jejíž existence byla prokázána originálem smlouvy, přičemž smlouva o poskytování právních služeb nevyžaduje písemnou formu a lze tedy vyjít pouze z tvrzení stran o její existenci, tudíž nebylo třeba znaleckého zkoumání listiny. Na základě této smlouvy žalovaná pro žalobkyni vypracovávala smluvní dokumentaci či ji připomínkovala, revidovala a překládala do italského jazyka, poskytovala rozsáhlou právní konzultační a poradenskou činnost a jejího tehdejšího jednatele doprovázela na jednání či ho v jeho nepřítomnosti zastupovala. Mezi účastníky nebylo dohodnuto, jaké konkrétní údaje by měly vystavené faktury obsahovat a za právní služby byla sjednána paušální odměna, je proto irelevantní závěr, že žalovaná neprokázala konkrétní právní služby, za které jí byla odměna (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2654/2013). Má-li žalobkyně za to, že její tehdejší statutární orgán nevykonával svou funkci v souladu se zákonem, měla by to řešit v rámci jeho odpovědnosti vůči společnosti, a nikoliv se žalovanou. Je s podivem, že soud I. stupně nevěří výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, ani , jméno FO, , ale uvěřil výpovědi , jméno FO, , pravomocně odsouzeného za hospodářskou trestnou činnost, jehož stížnost na žalovanou , Orgán veřejné moci, odložila, když nebylo prokázáno, že by porušila předpisy v souvislosti s povinností uchovávat dokumentaci. Žalovaná v souvislosti s výhradami ke svědecké výpovědi a osobě , jméno FO, předložila otevřený dopis , tituly před jménem, , jméno FO, , popisující praktiky , jméno FO, , který se mstí osobám, jež se mu postavily a neuposlechly jeho příkazu (, tituly před jménem, , jméno FO, ). Navrhla doplnění dokazování tímto dopisem a výslechem svědka , jméno FO, za účelem prokázání nevěrohodnosti svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že žalovaná netvrdila a neprokazovala konkrétní právní služby, které měly být obsahem obou faktur a její povinností bylo zejména prokázat pravost soukromoprávních listin, na které odkazovala. Předmětné listiny, údajná smlouva o poskytování právních služeb, údajná dohoda o ukončení této smlouvy a údajný klientský pokyn skartovat veškeré spisy, jsou zjevně zfalšované, což je patrné již z laického srovnání podpisů na těchto listinách se skutečným podpisem , jméno FO, . V audionahrávce, pořízené žalobkyní ze souvisejícího trestního spisu, se , tituly před jménem, , jméno FO, vysloveně vyjadřuje k tomu, že podpis je zfalšovaný a vyjadřuje své obavy z trestního stíhání pro podvod, který je ostatně v současné době předmětem její obžaloby, podané u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 19/2024. Dotyčné listiny v originále k dispozici nejsou a znalecké zkoumání pravosti sporných podpisů žalovaná zmařila opakovaným odmítnutím jejich předložení. Žalovaná se tak neubránila podané žalobě díky své pasivitě. Výpověď , jméno FO, je zjevně nevěrohodná s ohledem na její rozpory s tvrzením samotné žalované.5. Podle obsahu odvolání uplatnila odvolatelka odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e), f) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání opodstatněným neshledal. Předmětem sporu byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalované, vzniklého uhrazením výše uvedených faktur za neprovedené právní služby. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalobkyně nesla ve věci důkazní břemeno ohledně úhrady sporných faktur a žalovaná ohledně existence právního důvodu, který ji opravňuje pone