25 Co 316/2024-185 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14 813 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 28. 3. 2024 do zaplacení (I), žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 185 187 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 29. 11. 2023 do 27. 3. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 185 187 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, zamítl (II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 256 Kč (III).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 000 Kč, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou jí nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně v posuzovaném řízení podala žalobu dne 22. 4. 2016, toto řízení však doposud trvá, a není pravomocně skončeno. Bylo přerušeno z důvodu prohlášení úpadku na procesní žalovanou – společnost , společnost 2, Uvedený spor nebyl právně, ani skutkově složitý, věc se projednávala ve třech stupních soudní soustavy, nevyskytl se v ní mezinárodní prvek, v souvislosti s provedeným dokazováním byl vypracován znalecký posudek. Žalobkyně k délce řízení nepřispěla, naopak, vyvíjela náležitou součinnost. Protože žalobkyně je jednočlennou společností, má jednoho společníka a jednatele, takto dlouhotrvající řízení u ní vyvolalo pocit nejistoty, a to ohledně její další existence. Předmětem řízení bylo vrácení kupní ceny ve výši 2, 6 mil. Kč oproti vrácení movitých věcí, přičemž na koupi si žalobkyně vzala úvěr 2 000 000 Kč, za který ručil jako ručitel jediný jednatel a společník žalobkyně , jméno FO, . Právě tato skutečnost, a to existenční nejistota žalobkyně, měla pro ni zvýšený význam. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 27. 9. 2023, žalovaná žalobkyni doručila své stanovisko dne 28. 11. 2023, přičemž částečně nárok žalobkyně uspokojila, když jí přiznala částku 59 250 Kč. Ode dne následujícího proto žalobkyně požaduje úrok z prodlení z neproplacené částky.3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska učinila nesporným, že žalobkyně u ní uplatnila svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup. Tento požadavek projednala a uznala jej důvodný co do částky 59 250 Kč, neboť dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Vyplatila odškodnění za délku řízení v trvání sedmi let a sedm měsíců, tj. do dne vydání stanoviska dne 27. 11. 2023. Za základní částku za jeden rok řízení považovala 15 000 Kč, sníženou v prvních dvou letech na jednu polovinu. Doplnila, že v současné době je předmětné řízení přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na majetek procesní žalované. V řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, věc je mírně skutkově složitá, bylo provedeno obsáhlé dokazování listinami, výslechy svědků, znaleckým posudkem, proběhla řada ústních jednání, procesní žalovaná v průběhu řízení podala vzájemnou žalobu na vydání věcí. Bylo rozhodováno i o procesních požadavcích, například námitce podjatosti, žádosti o osvobození od soudních poplatků. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni, žalovaná vychází z toho, že je snížený. Žalobkyně se domáhá na procesní žalované vrácení peněžitého plnění z titulu zrušené kupní smlouvy, přičemž procesní žalovaná podala protinávrh na vydání věcí. Posléze byl prohlášen na procesní žalovanou konkurs a žalobkyně svoji pohledávku do tohoto konkursního řízení přihlásila dne 5. 8. 2022. Pravost i výše pohledávky žalobkyně však byla insolvenčním správcem popřena a následně dne 1. 12. 2022 vzala žalobkyně svoji přihlášku pohledávky zpět, přičemž bylo rozhodnuto o jejím zpětvzetí. Žalobkyně totiž nikdy procesní žalované nevrátila plnění, které jí bylo ze strany procesní žalované poskytnuto, neboť toto zboží účelově zadržovala. Částečně došlo k jeho ztrátě či jeho hodnota razantně poklesla. Uvedená základní částka byla snížena o 40 %, a to z důvodu 15 % složitosti věci, 10 % z důvodu víceinstančnosti a 15 % z důvodu snížení významu řízení pro žalobkyni, žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování zjistil, že předmětné řízení bylo započato dne 22. 4. 2016, řízení doposud trvá, je přerušeno z důvodu insolvenčního řízení prohlášeného na procesní žalovanou. Z tohoto důvodu soud prvního stupně uzavřel, že řízení je nepřiměřeně dlouhé, přičemž jeho délku posuzoval v období od jeho zahájení dne 22. 4. 2016 do 27. 11. 2023, tj. do dne, kdy byl nárok žalobkyně předběžně žalovanou projednán, řízení tedy trvalo sedm let a sedm měsíců. Dospěl tak k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu.5. Následně na věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“), a to § 1, § 5, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 a 3 tohoto zákona. Zkonstatoval ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva, že délka řízení je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu, v daném případě soudu, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. V posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu došlo, přičemž se jím rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, když jde zpravidla o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Nesprávný úřední postup v projednávané věci spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Nadto vznik újmy dovodila i sama žalovaná, a to ve svém stanovisku ze dne 27. 11. 2023, kterým žalobkyni přiznala částečné zadostiučinění v peněžité formě ve výši 59 250 Kč. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu náhrada imateriální újmy nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva a výše odškodnění nemajetkové újmy, která vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je totiž přenecháno soudu, popřípadě příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu v rámci předběžného projednání nároku, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Zkonstatoval rovněž, že konstantní judikatura stále pro poměry České republiky považuje za přiměřené rozmezí zadostiučinění částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční. Uvedené rozmezí, v němž částka 15 000 Kč představuje částku základní, lze dále zvažovat podle dalších kritérií. Soud prvního stupně též připomněl, že Nejvyšší soud se zabýval možností překonání závěrů stran rozmezí ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč, a to s ohledem na ekonomickou situaci, avšak poté opětovně dospěl k závěru, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení lze přiznat zadostiučinění ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž je třeba vyvarovat se mechanické aplikaci práva pro dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění proto nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace či změna kurzu měny. Nejvyšší soud se pak vyjádřil i k otázce vlivu změny životní úrovně, když shledal, že ani rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva v tomto ohledu nedoznala žádných změn.6. Následně soud prvního stupně uzavřel, že protože řízení nebylo extrémně dlouhé, neboť doposud nedosáhlo délky deset let, za přiměřenou částku za jeden rok lze považovat částku 15 000 Kč, tedy 1 250 Kč za jeden měsíc, přičemž za první dva roky je namístě částku snížit na jednu polovinu. Výpočtem se tak dostal k základní částce ve výši 98 750 Kč.7. Poté soud prvního stupně zhodnotil, že posuzované řízení bylo po právní, skutkové a procesní stránce mírně skutkově a procesně složitější, proběhla v něm řada ústních jednání, v rámci nichž bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Soudy též rozhodovaly o námitce podjatosti a žádostech o osvobození od soudních poplatků. Řízení bylo ze zákona přerušeno z důvodu insolvenčního řízení vůči majetku procesní žalované. Ve věci byl podán vzájemný návrh. S ohledem na uvedené proto základní částku ponížil o 15 %.8. Pokud jde o jednání žalobkyně, uzavřel, že tato se na průběhu a délce řízení nepodílela pozitivně, ani negativně. Nepodala stížnost či návrh na určení procesní lhůty, na stav řízení se nedotazovala. Současně však její postup nijak průběh řízení neprodloužil. V tomto ohledu proto soud prvního stupně neshledal, že by byl dán důvod pro případnou modifikaci základní částk