29 Co 201/2024-157 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl co do nároku na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 6,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II), žalobkyni pak uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, když částku , částka, požadovala z titulu nároku na náhradu škody způsobené opožděným podáním odvolání žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „původní řízení“) a částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení. V původním řízení se žalobkyně domáhala po , podezřelý výraz, zařízeních (dále též „původní žalovaní“) náhrady nemajetkové újmy za postup non lege artis, který vedl k úmrtí jejího manžela.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nerozporovala pochybení spočívající v opožděně podaném odvolání, namítala však, že znalecké posudky prokázaly, že k non lege artis postupu nedošlo, nárok žalobkyně by i tak bez jejího pochybení nebyl shledán důvodným. U bezdůvodného obohacení namítla promlčení a dodala, že žalobkyně souhlasila se substitučním zastoupením a zavázala se hradit hotové výdaje včetně cestovních nákladů.4. Soud I. stupně popsal svá skutková zjištění v bodech 5 až 25 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje a vychází z nich. Soud I. stupně pak v bodech 26, 27 a 28 učinil dále uvedený závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, příkazní smlouvu. Na základě této smlouvy žalovaná žalobkyni zastupovala v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž využívala služby , tituly před jménem, , jméno FO, jako svého substituta. Celkem žalobkyně uhradila žalované na základě smlouvy ze dne , datum, částku , částka, . V rámci původního řízení pak žalovaná podala opožděné odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , ačkoliv dostala od žalobkyně včas pokyn k tomu, aby toto odvolání bylo podáno. V rámci původního řízení pak byla žaloba pravomocně zamítnuta, neboť léčebný a ošetřovatelský postup žalovaných v původním řízení včetně provedené , podezřelý výraz, dne , datum, nebyl shledán v příčinné souvislosti s úmrtím manžela žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, . Příčinnou jeho smrti byl nevyléčitelný malobuněčný karcinom neznámého původu, nikoliv jednání žalovaných v původním řízení spočívající v non lege artis postupu. Soud I. stupně také nevzal za prokázané, že by žalobkyně (správně žalovaná – pozn. odvolacího soudu) vykonala cesty k úkonům v rámci původního řízení ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , a to vozidlem , jméno FO, , registrační značky , SPZ, na cestě , adresa, a zpět v celkové výši , částka, bez DPH. Žalovaná totiž na podporu těchto svých tvrzení předložila pouze velký technický průkaz a přehled vyúčtování jednotlivých cest. V této souvislosti nelze sice přehlédnout, že , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděla, že žalovaná měla cestovat k úkonům realizovaným v původním řízení osobním automobilem značky , jméno FO, , avšak zároveň k dotazu soudu nebyla schopna říci, zdali tímto vozidlem cestovala i ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, . Soud I. stupně naopak neměl pochybnosti, že žalovaná se realizace úkonů v rámci původního řízení ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, skutečně zúčastnila. Dále s ohledem na sídlo žalované je zřejmé, že za tímto účelem musela žalovaná do místa konání úkonu vykonat cestu. Ostatně to nesporovala ani sama žalobkyně. Na druhou stranu však ze žádného žalovanou předložených důkazů nelze spolehlivě dovodit (lhostejno, zdali tyto jsou hodnoceny každý zvlášť, či ve vzájemných souvislostech), že tyto cesty byly vykonány skutečně tvrzeným osobním automobilem značky , jméno FO, reg. značky , SPZ, . Vykonání cest konkrétním prostředkem totiž rozhodně nelze prokázat pouhým vyúčtováním těchto cest a velkým technickým průkazem. Podle názoru soudu I. stupně tak platí, že je stejně pravděpodobné jako nepravděpodobné, že tyto cesty mohly být vykonány i prostředky hromadné dopravy, jak tvrdila žalobkyně. Za této situace soud I. stupně opakovaně poučoval žalovanou, aby doplnila postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. své důkazní návrhy, což mohla učinit např. pomocí knihy jízd, svědeckými výslechy osob, které např. byly přítomny odjezdu nebo příjezdu žalované apod. Žalovaná však na tuto svoji povinnost rezignovala, pročež nemohla být v rozsahu těchto (neprokázaných) tvrzení dle soudu I. stupně úspěšná.5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 16 odst. 1 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „ZoA“), dále na § 629 odst. 1, § 621, § 619, § 1958 odst. 2, § 1968 věta první, § 1970 věta první, § 2910, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž všechna označená ustanovení v rozsudku odcitoval. Soud I. stupně také odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu v jím řešených otázkách.6. Pokud jde o nárok na náhradu škody, věc uzavřel tak, že žalovaná sice zavinila pozdní podání odvolání do rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne , datum, , avšak k tomu, aby žalobkyně mohla být se svým nárokem úspěšná, je třeba, aby prokázala, že v příčinné souvislosti s tímto pochybením jí vznikla škoda. Tu však soud I. stupně neshledal, neboť na straně žalovaných v původním řízení nedošlo k postupu non lege artis, což potvrdily tři znalecké ústavy. Ani kdyby tedy nedošlo k pochybení žalované, žalobkyně v původním řízení nemohla být úspěšná. Její nárok nemohl být důvodný ani za použití teorie ztráty šancí.7. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, zde se obvodní soud nejprve zabýval otázkou promlčení a seznal, že co do částky , částka, představující přeúčtovanou odměnu substitutky , tituly před jménem, , jméno FO, je nárok promlčen, neboť faktura za tyto služby byla vystavena již dne , datum, a žaloba byla podána dne , datum, . Také psychický stav žalobkyně se ustálil již v polovině roku 2019, soud I. stupně tedy neshledal uplatnění této námitky v rozporu s dobrými mravy. Možnost substituce byla pak sjednána již v příkazní smlouvě.8. U zbývající částky , částka, soud I. stupně neshledal nárok promlčeným, neboť ze strany žalované nebyla tato záloha dosud vyúčtována a žalobkyně tuto částku zaplatila až na základě výzvy ze dne , datum, . V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že žalované vznikly náklady na cestovné k úkonům v původním řízení za cesty , datum, , , datum, a , datum, ve výši , částka, bez DPH. Dále žalované vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši , částka, bez DPH, pokud jde o 8 cest v trvání 48 hodin realizovaných k úkonům v původním řízení ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Podle názoru soudu I. stupně tak bezdůvodné obohacení žalované nemohlo v souladu s bodem 7 příkazní smlouvy ve výši , částka, (tj. , částka, ) vůbec vzniknout. Toto plnění totiž bylo přijato v souladu s uzavřenou příkazní smlouvou ze dne , datum, , když samy účastnice na jednání dne , datum, učinily nesporným, že v bodě 7 této smlouvy se žalobkyně zavázala k náhradě cestovních nákladů žalované vypočtených dle zákona č. 262/2006 Sb. a souvisejících právních předpisů, tj. žalovaná byla oprávněna účtovat cestovné veřejnou dopravou a osobním automobilem, jakož i náhradu za promeškaný čas. Ve zbytku se nicméně žalované nepodařilo prokázat, že by skutečně tvrzené cesty osobním automobilem vykonala. V otázce zbývající části bezdůvodného obohacení tedy soud I. stupně uzavřel, že pokud mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně zaplatila žalované částku , částka, , s ohledem na výsledky provedeného dokazování musí nutně částka , částka, představovat bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. K této částce soud I. stupně dospěl tak, že od částky , částka, odečetl shora zmiňovanou částku , částka, prokázaných cestovních nákladů včetně DPH, dále částky , částka, (představující náklady na substituci , tituly před jménem, , jméno FO, ) a částku , částka, (představující odměnu vypočtenou v souladu s čl. 3 příkazní smlouvy ze dne , datum, – , částka, plus DPH). Jen tedy co do částky , částka, tak žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dle zásady úspěchu ve věci.9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nejprve rekapitulovala průběh původní řízení. Dále namítala nepřezkoumatelnost napadeného ro