30 Co 225/2024-189 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s tím, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 35.026 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.), a současně žalobkyni uložil povinnost žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 36.976,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala náhrady škody ve výši 35.026 Kč, kterou jí měl způsobit tím, že v době, kdy v jejím bytě prováděl stavební práce, neoprávněně odmontoval a odnesl z bytu vanu, sprchu, umyvadlo, baterii s příslušenstvím, balíček Finep, záchod a záchodové prkénko. Žalobkyně musela rovněž zajistit montáž nového zařízení a také nechat vyměnit vložku do dveří, klíč a čip. Mezi účastníky řízení byla totiž uzavřena ústní smlouva o dílo, na jejímž základě měl žalovaný pro žalobkyni provést vestavěnou zděnou šatnu. Cena díla byla dohodnuta maximálně do 24.000 Kč a měla být zaplacena po jeho předání. Dílo však nebylo dokončeno ani předáno, bylo provedeno nekvalitně, neboť mimo jiné nebyly dodrženy základní technologické postupy. Dne 9. 3. 2022 ještě dílo nebylo hotové, avšak žalovaný po žalobkyni požadoval zálohu, což odmítla. To, co žalovaný postavil, bylo třeba zbourat a znovu postavit, proto jemu žalobkyně ničeho nezaplatila. Následně dne 10. 3. 2022 žalobkyně zjistila, že z bytu byly odcizeny výše specifikované předměty. Žalovaný odnesení předmětů doznal i před , název orgánu veřejné moci, dne 10. 3. 2022.3. Žalovaný namítal, že tři předměty (vanu, umyvadlo a WC) odvezl s výslovným souhlasem žalobkyně, která o ně neměla zájem a nabízela mu je jako náhradní plnění za cenu díla, neboť neměla finanční prostředky na jeho úhradu. Žalovaný žalobkyní nikdy nebyl vyzván k vrácení klíče a čipu. Pakliže by vyzván byl, vrátil by je. Proto považuje náklad žalobkyně na klíč a čip za neúčelný a zbytečně vynaložený. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy o dílo, faktické provádění stavebních prací v období od 2. 3. 2022 do 9. 3. 2022 a rovněž skutečnost, že žalobkyni dne 10. 3. 2022 vystavil fakturu na částku 24.963 Kč včetně DPH. Ke dni 8. 3. 2022 bylo dílo téměř celé hotové, žalobkyně ovšem neměla dostatek finančních prostředků na jeho úhradu, proto požádala žalovaného, aby práce ukončil, vystavenou fakturu mu vrátila a ničeho nezaplatila. Žalovaný svůj nárok na zaplacení ceny díla započetl oproti případného nároku žalobkyně na náhradu škody, který však popíral.4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný odnesl jiné věci než ty, které učinil nesporným, tedy umyvadlo, vanu a WC. Hodnota odnesených věcí je maximálně 17.541 Kč, tj. součet částek 6.353 Kč za vanu, 4.521 Kč za umyvadlo, 4.706 Kč za WC a 1.961 Kč za WC prkénko. Soud prvního stupně vzal naopak za prokázaný nárok žalovaného na úhradu ceny za provedené stavební práce v období od 2. 3. 2022 do 9. 3. 2022 na základě účastníky ústně uzavřené smlouvy o dílo. Dle odborného posudku vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, činila cena žalovaným provedených prací 17.879 bez DPH.5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z“) vztahujících se k započtení (zejména § 1982), dále k náhradě škody (zejména § 2951, § 2952 a § 2955) a dále ke smlouvě o dílo (zejména § 2586, § 2604, § 2613 a § 2614), přičemž dospěl k závěru, že zápočtem pohledávky žalovaného ve výši 17.879 Kč bez DPH proti pohledávce žalobkyně z titulu náhrady škody v prokázané výši 17.541 Kč došlo jejímu k plnému pokrytí, a tato tudíž zanikla. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tuto přiznal plně úspěšnému žalovanému.6. Žalobkyně podala proti výroku I. v rozsahu částky 21.205 Kč s příslušenstvím a dále proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání. Částka v celkové výši 21.205 Kč sestává z částky 6.221 Kč za umyvadlo a sifon, z částky 1.961 Kč za klozetové sedátko po odečtení standardu (270 Kč), z částky 4.706 Kč za klozet, z částky 6.353 Kč za vanu, z částky 893 Kč za vložku a dále z částky 1.071 Kč za ovládací destičku. Žalobkyně především namítala, že nemůže obstát odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 33. napadeného rozsudku, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní v tom, že žalovaný tyto věci z bytu odnesl. Sám prvostupňový soud totiž uvedl, že odnesení vany, WC i umyvadla lze považovat za nesporné. Žalobkyně dále nesouhlasila s odůvodněním prvostupňového soudu, že destičku a čip nebylo třeba měnit a stačilo žalovaného vyzvat k vrácení. Dle jejího přesvědčení měl totiž žalovaný vědět, že má vrátit to, co mu nepatří, a navíc po žalobkyni nelze požadovat, aby žila s vědomím, že má od jejího bytu a vchodu klíče cizí osoba. Naopak považovala za správné, že při určení výše škody bylo vycházeno z ceny věcí nových a nikoli použitých, neboť šlo o nový byt s novým a dosud nepoužívaným zařízením. Žalobkyně rovněž rozporovala skutečnost, že soud prvního stupně svůj závěr o tom, že dílo nebylo natolik vadné, aby muselo být odstraněno, opřel o vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , který vůbec není znalcem a v bytě nikdy nebyl. Je totiž přesvědčena o tom, že ohledně stavu díla v době, kdy jej žalovaný přestal provádět, se je schopen vyjádřit pouze , jméno FO, Tento totiž po osobní prohlídce v bytě písemně uvedl, že opravu neprovede, neboť musí veškeré práce provedené žalovaným zcela nahradit (nelze na ně navázat a jsou tak neupotřebitelné). Žalobkyně proto odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobkyni přizná požadovanou částku s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že jej považuje za nedůvodné, neboť napadený rozsudek shledává věcně správným. Ve vyjádření dále uvedl, že nikdy nepřiznal a neučinil nesporným odvoz žádných konkrétních předmětů z bytu a žalobkyně zároveň nebyla schopna prokázat, o které by se snad mělo jednat a jaká byla jejich skutečná cena. Odvolacímu soudu proto navrhl, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud z podnětu žalobkyní podaného odvolání a v mezích jím vytyčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že žalobkyní podané odvolání je částečně důvodné.9. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.11. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 tohoto ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.12. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.13. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.14. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.15. Podle § 2613 o. z. zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.16. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.17. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.18. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení náhrady škody je částečně důvodný, a to co do částky ve výši 17.541 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, pakliže vycházel z toho, že v řízení bylo účastníky učiněno nesporným, že žalovaný si z bytu žalobkyně odnesl umyvadlo, vanu a WC, hypoteticky včetně prkénka. Nelze přisvědčit tvrzení žalovaného uvedenému v jeho vyjádření k odvolání žalobkyně o tom, že nikdy nepřiznal a neučinil nesporným odvoz žádných konkrétních předmětů z bytu žalobkyně. Žalovaný totiž nejméně při jednání konaném dne 23. 1. 2023 výslovně učinil nesporným, že si z bytu žalobkyně odnesl umyvadlo, vanu a WC, dále tvrdil, že odnesení věcí mělo být se souhlasem žalobkyně. Jeho přiznání ohledně odnesení