36 Co 161/2024-91 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení ohledně částky 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 8. 2023 do zaplacení zastavil (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 8. 2023 do zaplacení, žalobu co do částky 5 000 Kč s uvedeným úrokem z prodlení zamítl (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč (výrok IV).2. Takto rozhodl o nároku žalobce na odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , které skončilo vynesením zprošťujícího rozsudku. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou do výše 3 let a zákazem činnosti, byl současně pod tlakem daňové kontroly, trestní stíhání trvalo více než dva roky, opakovaně bylo zahajováno a jeho zahájení rušeno. Tím došlo k ovlivnění žalobcova profesního života a kariérního růstu, což vedlo k ukončení podnikání, současně trestní stíhání zkomplikovalo možnost získání pracovní pozice, mělo negativní vliv i na rodinný život, žalobcovo dobré jméno či přátelské vztahy. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout ve dvou oblastech, a to v důsledku zásahů do profesního života, kdy musel fakticky ukončit činnost společnosti , právnická osoba, (dále též „společnost“), na kterou se přestali obracet klienti, ztratili zájem o služby této společnosti a žalobce si tak musel hledat jinou obživu. Společnost sice formálně existuje, činnost však fakticky nevyvíjí. Zásah do rodinného života žalobce spatřoval v tom, že byl pod tlakem jak daňového, tak zejména trestního řízení, což ovlivnilo rodinné vazby, finanční hospodaření rodiny či splácení hypotéky. Zejména manželka dávala žalobci za vinu skutečnosti související s trestním stíháním, u té se navíc objevily zdravotní potíže, došlo k rozvoji úzkostně depresivní poruchy, léčila se psychofarmaky a v té době neplnila roli matky ani manželky. Žalobce se tak domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, přičemž v průběhu řízení se souhlasem žalované tuto částku omezil o 70 000 Kč s příslušenstvím a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil.3. Žalovaná nesporovala, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci se za to omluvila. Neposkytla mu však náhradu přiměřeného zadostiučinění v penězích s tím, že žalobce v rámci předběžného projednání nároku vyzvala k prokázání vzniku existence nemajetkové újmy, ten však ani v prodloužené lhůtě svá tvrzení nedoplnil. Dále poukázala na to, že v rámci daňového přiznání žalobce neoprávněně uplatňoval některé náklady, které byly ve skutečnosti používány pro osobní potřebu, kdy o této skutečnosti neměl pochybnosti ani rozhodující soud. Ve zbývající části žalobce tvrdil újmu pouze obecně.4. Soud prvního stupně učinil svá skutková zjištění k průběhu posuzovaného řízení v bodech 6 až 10 odůvodnění napadeného rozsudku a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Z těchto skutkových zjištění a nesporných tvrzení účastníků potom učinil závěr o skutkovém stavu, podle něhož bylo vůči žalobci zahájeno trestní řízení usnesením o jeho zahájení ze dne 14. 5. 2020 pro trestný čin , podezřelý výraz, dle § 240 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost, na základě které bylo usnesení ze dne 14. 5. 2020 zrušeno a věc vrácena policejnímu orgánu k novému rozhodnutí. Dne 24. 8. 2020 bylo vydáno opětovně usnesení o zahájení trestního stíhání pro totožnou trestnou činnost, i toto usnesení bylo ke stížnosti zrušeno. Až proti usnesení o zahájení trestní stíhání ze dne 11. 10. 2021 pro totožnou trestnou činnost byla stížnost zamítnuta. Dne 18. 2. 2022 byla podána obžaloba k , Orgán veřejné moci, , kde byla věc vedena pod sp. zn. , spisová značka, . Po proběhnuvších hlavních líčeních byl žalobce rozsudkem ze dne 12. 7. 2022 obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, rozsudek nabyl právní moci dne 3. 8. 2022. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že žalobce byl opakovaně obviněn z trestného činu , podezřelý výraz, , a to dvakrát v přísnější kvalifikaci, kdy mu hrozil trest odnětí svobody na 2 léta až 8 let, přičemž tato usnesení byla dvakrát státním zástupcem zrušena, první usnesení ze dne 14. 5. 2020 také pro nepřezkoumatelnost a zmatečnost a druhé usnesení ze dne 24. 8. 2020 též pro předčasnost. Třetím usnesením ze dne 11. 10. 2021, proti němuž byla stížnost zamítnuta, byl žalobce obviněn z trestného činu , podezřelý výraz, v prvním odstavci, za což mu hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákaz činnosti. Učinil rovněž závěr, že žalobce je bezúhonnou osobou, že trestní stíhání prožíval, byť zřejmě své emoce nedával tolik najevo. Z hlediska zásahu do rodinného života musel žalobce převzít část povinností, které obvykle plnila manželka, a to z důvodu jejího zhoršeného zdravotního stavu. Trestním stíháním byla rovněž zasažena rodinná pohoda, trávení volného času, trestní stíhání se probíralo i s nezletilými dětmi. Žalobcovo stíhání se dotklo rovněž jeho vážnosti a občanské cti, bál se o svoji budoucnost a musel změnit způsob obživy. Manželé se více hádali, manželka ho vinila z toho, že problémy nastalé kvůli trestnímu stíhání vznikly z jeho viny. Manželka také žalobci nebyla oporou, naopak on musel řešit související problémy své manželky. Z hlediska zásahu do pracovní činnosti soud prvního stupně uzavřel, že žalobce fakticky ukončil činnosti společnosti , právnická osoba, , nicméně k jejímu ukončení došlo nejen v příčinné souvislosti s trestním stíháním, ale také v souvislosti s daňovou kontrolou a jejími výsledky. Také neučinil závěr o tom, že ke ztrátě významného klienta , právnická osoba, došlo v příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání, když to započalo až dne 14. 5. 2020, zatímco výběrové řízení týkající se tohoto klienta se konalo již v roce 2019, kdy sice již probíhaly úkony přípravného řízení, nicméně žalobce dosud obviněn nebyl. Kromě toho zde byly také další důvody pro neúčast ve výběrovém řízení, kterými byla probíhající daňová kontrola a problémy v účetnictví společnosti a současně požadavek klienta na zajištění služeb i na Slovensku, kde společnost neoperovala. Také vzal za prokázané, že žalobce o svém trestním stíhání otevřeně hovořil a v důsledku toho pak společnosti nebyly nabízeny podnikatelské příležitosti.5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a následně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyložil, že nezákonnými rozhodnutími byla ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne 14. 5. 2020, 24. 8. 2020 a 11. 10. 2021, kterými bylo opakovaně zahájeno (a v prvých dvou případech bylo toto zahájení zrušeno) trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, , poplatku a podobné povinné platby, naposledy podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, která byla odklizena rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne 12. 7. 2022, jímž byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu.6. Po uvedeném právním posouzení soud prvního stupně uzavřel, že podmínka existence odpovědnostního titulu byla splněna, kdy v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do osobnostních sfér žalobce. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které se týkají každé trestně stíhané osoby, byly prokázány dopady do rodinného a profesního života. Pokud jde o dopad do profesního života, mělo na rozhodování žalobce vliv nejen trestní stíhání, ale rovněž daňové řízení, které bylo vedeno v souvislosti s nesrovnalostmi při odčítání výdajů z hlediska daně z příjmů. Obě tyto skutečnosti se podílely na rozhodování žalobce a jeho manželky, která byla druhou jednatelkou společnosti. Trestní stíhání žalobce však bylo pro oba významnějším faktorem z hlediska jejich rozhodování než řízení daňové, když na daňové kontroly byli zvyklí, přičemž se již v minulosti stalo, že nějaké nedoplatky s finančním úřadem řešili. Soud prvního stupně proto nepřisvědčil žalované, že primární příčinnou vzniku újmy bylo daňové řízení a poukázal na to, že v pořadí druhé usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno mimo jiné pro předčasnost, tedy proto, že policejní orgán nevyčkal na výsledky daňového řízení. Měl za to, že příčinná souvislosti mezi trestním stíháním a neúčastí ve výběrovém řízení na služby pro společnost , právnická osoba, nebyla prokázána, když toto řízení se konalo dříve, než bylo poprvé žalobci sděleno obvinění, navíc tato neúčast měla i další příčiny. Uzavřel, že k dílčímu dopadu do profesního života žalobce došlo, přičemž se tak stalo dílem i v příčinné souv