53 Co 183/2024-319 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 256 859,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 1. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 4 735 930,48 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 992 789,98 Kč od 20. 7. 2022 do 19. 1. 2023 a z částky 4 735 930,48 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 65 878,60 Kč (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal v souvislosti s trestním stíháním vedeným posléze u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 5/2020 náhrady škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 917 240,50 Kč, odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši 4 500 000 Kč a dále ve výši 575 549,48 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního stíhání.3. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení, provedených listinných důkazů, zejména ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 41 T 5/2020, účastnického výslechu žalobce a rovněž výslechu svědků dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 5. až 51.). Odvolací soud na tato zjištění zcela odkazuje, přičemž shrnuje stěžejní zjištění, že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutky, v nichž byl spatřován pokračující , podezřelý výraz, podle § 248 odst. 2, al. III, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku , podezřelý výraz, podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což mu hrozil nejprve trest odnětí svobody na 2 až 8 let , později 6 měsíců až 5 let, že trestní stíhání trvalo 7 let a 9 měsíců a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. c) tr. řádu.4. Soud prvního stupně po citaci § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1 a 3, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), shledal za splněnou podmínku existence odpovědnostního titulu ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby a odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, a to usnesení policejního orgánu ze dne 25. 6. 2014, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a které bylo odklizeno rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 41 T 5/2020 jímž byl žalobce obžaloby zproštěn (právní moc dne 2. 3. 2022).5. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Ohledně některých úkonů právní služby žalovaná jejich účelnost nečinila spornou, jde o úkony právní služby uvedené výslovně v advokátním tarifu, a proto se prvostupňový soud právním posouzením jejich důvodnosti podrobněji nezabýval. Odměna za jeden úkon právní služby činí do 30. 9. 2020 částku 2 300 Kč a od 1. 10. 2020 částku 1 500 Kč a 21 % DPH. Prvostupňový soud ponechal jednotlivé požadované úkony v souhrnné tabulce (bod 73. rozsudku) s uvedením, jaký počet úkonů a jakou výši režijního paušálu žalobce požaduje. Dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 835 734,50 Kč, když u každého požadovaného úkonu v tabulce vysvětlil, který a v jakém rozsahu považoval za účelný a odměna za něj náleží, a za který nikoli, případně v jakém rozsahu.6. Ohledně částky 575 549,48 Kč představující nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení, vyšel prvostupňový soud z toho, že trestní stíhání žalobce trvalo od , datum, do , datum, , přibližně 7 let a 9 měsíců. V řízení se vyskytlo období nekoncentrovaného postupu při zajišťování výslechů svědků, kteří policii neposkytovali součinnost, a teprve později začaly orgány činné v trestním řízení svědkům udělovat pořádkové pokuty, avšak dělo se tak jen v symbolické výši, což přípravné řízení protahovalo a celkovou délku řízení tak nelze mít za přiměřenou, když se jedná o řízení, ve kterém má být postupováno s nejvyšším urychlením. Ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) plyne, že za každý rok řízení lze přiznat účastníku základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu k aplikaci základní částky na horní hranice doporučeného rozmezí uzavřel, že v této věci, kdy trestní stíhání trvalo 7 let a 9 měsíců, přiměřenou základní částku představuje 15 000 Kč za rok. Vyšší sazbu nepoužil, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahuje. Okolnost, že šlo o řízení trestní, se zohledňuje v rámci kritéria významu řízení pro účastníku. Základní částka se odvíjí primárně a převážně z celkové délky řízení, přičemž není důvod, aby nedošlo ke krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Základní odškodnění tak činí částku 101 250 Kč (6 x 15 000 + 9 x 1 250), kterou je nutno modifikovat podle kritérií § 31a OdpŠk.7. Uzavřel, že řízení bylo složité po procesní stránce, byla prováděna dožádání a svědci neposkytovali součinnost (minus 10 %), jednalo se o složitou problematiku i po skutkové stránce, kdy byly vyslýchány desítky osob, k žádostem obhajoby se tak dělo i opakovaně, vedle žalobce byla obviněna a posléze obžalována řada dalších osob a bylo zapotřebí rovněž vyšetřit roli žalobce, a jaké bylo jeho zapojení a vědomí o strukturách osob zapojených do porušování předpisů hospodářské soutěže (minus 15%), věc byla složitá i po právní stránce, když bylo zapotřebí aplikovat právní předpisy o úpravě spořitelních družstvech, směnečné právo, regulace finančního trhu a předpisů EU (minus 10 %). Věc se vůči žalobci vedla pouze v rámci jedné soudní instance, tudíž za instančnost k modifikaci nepřistoupil. Základní částku proto snížil o 35 %.8. Ve vztahu k postupu orgánu veřejné moci shledal, že k objektivním průtahům při zajišťování svědeckých výpovědí docházelo, nebyly však způsobeny orgány činnými v trestním řízení, ale tím, že se svědci opakovaně, a to často i bez omluvy, nedostavovali na plánované výslechy. Možnosti státních orgánů zajistit přítomnost osob při výslechu pak jsou omezené a není v jejich moci přítomnost vždy a za všech okolností vynutit a zajistit. Tato skutečnost, že objektivně k průtahům v trestním řízení docházelo, se dostatečně odrazila již při samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnit žalobce v penězích. Jinak řízení probíhalo bez průtahů a na jeho délce se podepsala především jeho složitost. Základní částku s ohledem na toto kritérium nijak nemodifikoval. Stejně jako s ohledem na kritérium chování poškozeného, když žalobce se na délce řízení nepodílel, hlavních líčení se účastnil a o odročení nežádal.9. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce vyšel ze Stanoviska, podle něhož je vyšší význam předmětu řízení presumován i u řízení trestního. Bezúhonnému žalobci s ohledem na trestní sazbu, jíž byl ohrožen, zjevně nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody a z projednávané věci se ho týkaly dva skutky, na druhou stranu otázka viny a trestu a rozhodování o ní byla pro žalobce jistě významná, a proto základní částku navýšil o 25 %. Nejedná se o dvojí hodnocení téhož, navyšuje-li základní částku z důvodu presumovaného významu předmětu řízení a současně odškodňuje žalobce za nemajetkovou újmu v souvislosti s týmž trestním stíháním (srov. závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 18. 8. 2023, č.j. 21 Co 66/2023-261). Újma, která je odškodňována, je kvalitativně jiná. Nadto při stanovení zadostiučinění v souvislosti s trestním stíháním nepřihlížel k délce řízení z důvodu, že již byla samostatně odškodněna (viz níže). Zadostiučinění představuje částku 91 125 Kč (101 250 Kč - 10 %).10. Ve vztahu k částce 4 500 000 Kč představující nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vyšel prvostupňový soud z toho, že v případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Prvostupňový soud poukázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okam