53 Co 268/2024-165 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 37 269 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 948 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 799 Kč od 3. 4. 2022 do zaplacení, z částky 13 301 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, z částky 2 800 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, z částky 2 555 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 325 Kč od 28. 8. 2022 do zaplacení, z částky 4 165 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení, z částky 946 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení a z částky 2 730 Kč od 29. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 21 664 Kč.2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně (jako příjemce příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) domáhala zaplacení původně částky 45 499 Kč s příslušenstvím, skládající se z jednotlivých dílčích nároků za nepojištěná vozidla následovně: 1) osobní automobil reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo 1“) za období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 v částce 8 230 Kč; 2) osobní automobil reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo 2“) za období od 25. 9. 2020 do 17. 12. 2020 v částce 3 948 Kč splatné dne 19. 4. 2021, a náklady na mimosoudní uplatnění 300 Kč; 3) totéž vozidlo za období od 24. 9. 2021 do 10. 10. 2021 v částce 799 Kč, splatné dne 2. 4. 2022, a náklady 300 Kč; 4) osobní automobil reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo 3“) za období od 8. 2. 2021 do 17. 11. 2021 v částce 13 301 Kč, splatné dne 5. 4. 2022, a náklady 300 Kč; 5) osobní automobil reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo 4“) za období od 15. 10. 2021 do 2. 1. 2022 v částce 2 800 Kč, splatné dne 14. 5. 2022, a náklady 300 Kč; 6) osobní automobil reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo 5“) za období od 22. 10. 2021 do 2. 1. 2022 v částce 2 555 Kč, splatné dne 14. 5. 2022, a náklady 300 Kč; 7) totéž vozidlo za období od 3. 1. 2022 do 7. 4. 2022 v částce 3 325 Kč, splatné dne 27. 8. 2022, a náklady 300 Kč; 8) totéž vozidlo za období od 8. 4. 2022 do 4. 8. 2022 v částce 4 165 Kč, splatné dne 6. 12. 2022, a náklady 300 Kč; 9) osobní automobil reg. zn. , SPZ, (dále jen „vozidlo 6“) za období od 7. 10. 2022 do 17. 10. 2022 v částce 946 Kč, splatné dne 25. 2. 2023, a náklady 300 Kč; 10) totéž vozidlo za období od 5. 8. 2022 do 21. 10. 2022 v částce 2 730 Kč, splatné dne 28. 3. 2023, a náklady 300 Kč.3. Ohledně nároku č. 1 týkajícího se vozidla 1 bylo řízení zastaveno na základě částečného zpětvzetí žaloby. Žalobkyně toto zpětvzetí nikterak neodůvodnila, nicméně učinila jej poté, co žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že toto vozidlo prodal již dne 23. 1. 2017 a kupní smlouva je založena v jiných spisech (starších časových řad) téhož soudu.4. Žalovaný navrhl zamítnutí zbývající části žaloby, neboť v předmětných obdobích nebyl vlastníkem ani provozovatelem uvedených vozidel.5. Soud prvního stupně provedeným dokazováním učinil zjištění, která podrobně popsal v bodech 6. až 11. odůvodnění svého rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Měl za prokázáno, že žalovaný byl vlastníkem předmětných vozidel ve všech žalovaných obdobích, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jednotlivých příspěvků a žalovaný je neuhradil. Obrana žalovaného prokázána nebyla. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalovaný porušil svou povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a že nárok žalobkyně na příspěvek a náklady dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je oprávněný, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.“) ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná.6. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku včasné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně pochybil, když neuznal důkazy (kopie kupních smluv), které jednoznačně dokládaly zcizení vozidel před žalovanými obdobími. Dále namítal, že z okolnosti, že na tato vozidla bylo uzavřeno povinné ručení na jeho osobu, nelze dovozovat, že byl jejich vlastníkem nebo provozovatelem. Jako provozovatel by musel být zapsán ve velkém technickém průkazu.7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání.9. Vzhledem k tomu, že částka, o níž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, se skládá z několika dílčích nároků se samostatným skutkovým základem, zabýval se odvolací soud nejprve otázkou přípustnosti odvolání.10. Podle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, přičemž k příslušenství se nepřihlíží.11. V souzené věci žalobkyně uplatnila vůči žalovanému deset nároků, které mohly být žalovány samostatně. Tyto nároky mají samostatné skutkové základy, neboť se jedná o zákonný příspěvek za různá období a povětšinou též za různé automobily.12. Dle recentní judikatury (srovn. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 91 Co 461/2017, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019) jsou-li ke společnému řízení spojeny samostatné nároky více žalobců (v subjektivní kumulaci) na zaplacení peněžitého plnění, jež jednotlivě nepřevyšují 10 000 Kč, nepočítaje v to příslušenství, není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání proti rozsudku vydanému ve společném řízení o všech těchto nárocích, byť v souhrnu výši 10 000 Kč přesahují.13. Napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o celkem devíti nárocích, z nichž pouze nárok č. 4 ohledně vozidla 3 přesahuje částku 10 000 Kč. Jedině ohledně tohoto nároku, tj. částky 13 301 Kč s příslušenstvím a nákladů 300 Kč, je tedy odvolání přípustné.14. Odvolací soud tedy napadený rozsudek podrobil přezkumu pouze v části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 13 601 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 301 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení (nárok č. 4), a v závislém výroku o nákladech řízení.15. Jak je uvedeno výše, ohledně nároku č. 4 žalovaný tvrdil, že vozidlo 3 v předmětném období nevlastnil. Při jednání soudu dne 9. 1. 2024 předložil originál kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2022 a přislíbil doložení prohlášení nového vlastníka, že datum ve smlouvě je překlepem. Z protokolu o jednání dále vyplývá, že originál smlouvy byl soudem žalovanému vrácen s tím, aby založil do spisu kopii ve lhůtě 10 dnů. Současně mu bylo uloženo, aby v téže lhůtě doložil tvrzené skutečnosti. Jednání pak bylo odročeno na konkrétní termín (2. 4. 2024), který vzali účastníci na vědomí.16. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný již ničeno soudu nedoložil, k věci se dále nevyjádřil a k dalšímu jednání se bez omluvy nedostavil. Při jednání dne 2. 4. 2024 žalobkyně založila do spisu kopii smlouvy z 2. 1. 2022, kterou si pořídila při předchozím jednání. Soud z této smlouvy učinil zjištění, že je datována dnem 2. 1. 2022 a jejím předmětem je prodej vozidla 3 panu , jméno FO, .17. K vozidlu 3 žalovaný netvrdil jiné datum uzavření kupní smlouvy. Při prvním jednání pouze neurčitě zmínil, že se jedná o překlep v datu, a ani toto své tvrzení nedoložil, ačkoli k tomu byl soudem vyzván. Vzhledem k tomu, že na následující jednání se bez omluvy nedostavil, nemohl jej soud vyzvat s poučením dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů. Dle konstantní judikatury přitom soud může tuto poučovací povinnost plnit pouze při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srovn. rozhodnutí Nejvyššího soudu: rozsudek ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1704/2006; rozsudek ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008; usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).18. Soud prvního stupně tedy správně vyšel z důkazů předložených žalobkyní a učinil z nich skutková zjištění, která podrobně popsal v bodě 7. odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. Žalovaný ostatně ani ve svém odvolání netvrdil ohledně tohoto nároku jiné konkrétní skutečnosti, pouze setrval na obraně, že vlastníkem vozidla nebyl. Jím předložená smlouva z 2. 1. 2022 však tuto obranu neprokazuje, neboť předmětem žaloby je příspěvek za období předcházející datu smlouvy (od 8. 2. 2021 do 17. 11. 2021).19. Odvolací soud neprovedl důkaz listinou datovanou dnem 1. 11. 2024 a podepsanou , jméno FO, , kterou žalovaný předložil až odvolacímu soudu. Předně se jedná důkaz navržený opožděně a z toho důvodu nepřípustný, neboť bez