54 Co 245/2024-50 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně (pro částečné zpětvzetí žalované motivované plněním žalované) řízení co do částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení zastavil [výrok I], žalované uložil povinnost, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení [výrok II], a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [výrok III].2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že coby nájemce obchodního centra Pasáž OBC Nero na adrese , adresa, , disponující právem dále podnajímat jednotlivé obchodní prostory situované v předmětném obchodním centru třetím osobám, spolu s žalovanou uzavřel (pod)nájemní smlouvu na dobu neurčitou, na jejímž základě byla žalovaná s účinností od , datum, oprávněna užívat podnajatý nebytový prostor pro účely svého podnikání a žalobci za to hradit sjednané nájemné a příslušnou náhradu nákladů spojených s užíváním předmětného nebytového prostoru. Žalovaná částka dle žalobních tvrzení sestává z žalobcem příslušnými fakturami vyúčtovaných nákladů topení za kalendářní měsíc květen 2021 ve výši , částka, se stanoveným datem splatnosti dne , datum, a nájemného za kalendářní měsíc červen 2023 ve výši , částka, se stanoveným datem splatnosti dne , datum, , nájemného za kalendářní měsíc červenec 2023 ve výši , částka, se stanoveným datem splatnosti dne , datum, , nájemného za kalendářní měsíc srpen 2023 ve výši , částka, se stanoveným datem splatnosti dne , datum, a nájemného za kalendářní měsíc září 2023 ve výši , částka, se stanoveným datem splatnosti dne , datum, , tj. plateb souvisejících s užíváním předmětného nebytového prostoru, které žalovaná i přes obdrženou předžalobní výzvu ze dne , datum, žalobci dosud nezaplatila.3. Jelikož žalobce s ohledem na peněžité plnění ve výši , částka, , které od žalované obdržel, vzal svoji žalobu v části týkající se žalovaných nákladů topení ve výši , částka, s příslušenstvím částečně zpět, soud prvního stupně v této části řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil a dále se zabýval již jen požadavkem na zaplacení žalovaného nájemného. Protože soud prvního stupně na podkladě žalobcem předložených listinných důkazů shledal v této části žalobou uplatněný nárok za bezezbytku prokázaný, s odkazem na ust. § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), implicitně ve spojení s § 2201 a násl. o. z., v této části žalobě vyhověl, a to včetně požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných splátek nájemného ode dne následujícího po již shora uvedených datech jejich splatnosti do zaplacení (§ 1968, § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovanou v zákonné koncentrační lhůtě označenou a žalobcem nesporovanou platbu ve výši , částka, , která byla žalobci bez bližší identifikace uhrazena dne , datum, , soud prvního stupně s odkazem na tvrzení žalobce, že uvedenou částku jednostranně započetl na úhradu běžného nájemného za podnájem předmětného nebytového prostoru za kalendářní měsíc leden 2024, kdy uvedený podnájem ještě trval, shledal skutečností nepodstatnou pro právní posouzení žalovaného nároku. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., a ve věci zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši , částka, .4. Proti vyhovujícímu výroku zmíněného rozsudku o věci samé (výrok II) podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítla v něm, že žalované nájemné částečně uhradila ještě dvěma platbami po , částka, , které žalobci poukázala dne , datum, a , datum, , přičemž má v úmyslu doplatit i zbytek žalovaného plnění způsobem, na kterém se s žalobcem měla dohodnout. Implicitně tedy navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé změnil tak, že v této části bude žaloba zamítnuta.5. Žalobce v reakci na odvolání žalované uvedl, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné jak po stránce skutkové, tak i právní. Připomněl, že žalovaná měla a mohla v odvolání namítané skutečnosti uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně, avšak k jednání, k němuž byla řádně předvolána, se nedostavila. Již jen z čistě formálního hlediska se tedy odvolací soud jejími námitkami nemůže zabývat, neboť se svou povahou jedná o tzv. nepřípustné novoty, k nimž odvolací soud nemůže přihlížet. Jelikož předmětný podnájemní vztah s žalovanou trval i v období měsíců leden – březen 2024, žalovanou v termínech , datum, , , datum, a , datum, poukázané platby ve shodné výši , částka, , které nebyly nijak blíže identifikovány, jednostranně započetl na úhradu běžného nájemného splatného v tomto kalendářním roce. Nad rámec uvedených plateb mu žalovaná již nic jiného nezaplatila. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která se k nařízenému odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila a ani před jeho konáním nepožádala o jeho odročení, shledal odvolání žalované zčásti důvodným, byť s ohledem na jiné, než žalovanou uplatněné skutečnosti.7. Soud prvního stupně provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy a pro právní posouzení věci samé si tak opatřil veškerá relevantní skutková zjištění, na jejichž základě bylo možné věc samu náležitě právně posoudit a rozhodnout. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání správně namítl, že k tvrzení žalované, že žalobci ve dnech 25. 3. a , datum, poukázala ještě peněžité plnění v souhrnné výši , částka, , v rámci odvolacího řízení jako k tzv. nepřípustné novotě nelze přihlížet. Odvolací řízení je totiž založeno na systému neúplné apelace, což obecně znamená, že v odvolání lze uplatnit jen takové nové skutečnosti nebo důkazy, které nastaly (vznikly) až po vyhlášení (vydání) meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně neboli jinak řečeno nejedná se o skutečnosti a důkazy, které tu byly (existovaly) již v době řízení před soudem prvního stupně. Pakliže napadený rozsudek byl vyhlášen při jednání soudu prvního stupně konaném dne , datum, , pak žalovanou v odvolání označené dvě platby ve výši , částka, , které se měly uskutečnit ještě v březnu 2024, lze zcela jednoznačně označit za skutečnosti, k nimž bez dalšího nelze přihlížet, neboť v rozporu s výslovnou procesní úpravou žalovanou nebyly, byť tomu objektivně nic nebránilo, včas a řádně (blíže viz § 118b odst. 1 a § 119a odst. 1 o. s. ř.) tvrzeny již v řízení před soudem prvního stupně. Žádná z výjimek z uvedeného pravidla, které předvídá § 205a o. s. ř., na danou situaci nedopadá.8. Právní posouzení zmíněného skutkového závěru odvolací soud považuje správné s výhradou právního závěru týkajícího se posouzení blíže nijak neidentifikované platby ve výši , částka, , kterou žalovaná uhradila žalobci dne , datum, . Soud prvního stupně totiž v dané souvislosti chybně akceptoval prohlášení žalobce o jednostranném započtení uvedené částky na úhradu běžného nájemného za kalendářní měsíc leden 2024, aniž by pro takový postup bylo možné najít náležitou právní oporu. Nutno připomenout, že již jen z žalobních tvrzení vyplývá, že v době zmíněného plnění měla žalovaná vůči žalobci více peněžitých závazků, které výrazně převyšovaly zmíněnou, blíže nijak neidentifikovanou platbu žalované. Způsob, jak řešit uvedenou konkurenci několika různých závazků s věcně stejným předmětem řízení, zákonodárce stanovil v § 1933 odst. 1 o. z. tak, že neurčí-li pořadí dohoda věřitele s dlužníkem ani dlužník sám tím, že určí (výslovně i konkludentně) konkrétní dluh, na který má být plněno, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný; při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Nebylo-li tedy možné předmětnou platbu žalované ztotožnit s konkrétní existující pohledávkou vůči žalobci, pak nebylo-li tvrzeno, že by žalobce měl s žalovanou smluvně upraveno pořadí plnění více závazků, je evidentní, že s ohledem na okolnosti daného případu měla být uvedená platba započtena na úhradu zažalovaného dlužného nájemného za měsíc červen 2023, neboť se jednalo závazek, o