54 Co 271/2024-373 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně a), b) a c) jako vlastnice pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 262 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 284 m2, zahrada, to vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , a každý další po žalobkyních následující vlastník pozemku, jsou oprávněny na straně západní ke svodu dešťové vody odtokovými žlaby a rigolem ze střechy domu nacházejícího se na pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 163 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 398 m2, zahrada, to vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, a žalovaní, jakož i každý další po žalovaných následující vlastník pozemku, jsou povinni toto strpět (výrok , právnická osoba, části, v níž se žalobkyně a), b) a c) jako vlastnice pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 262 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 284 m2, zahrada, to vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, , domáhaly pro sebe a každého dalšího po nich následujícího vlastníka pozemku určení, že jsou oprávněny na straně východní ke svodu dešťové vody odtokovými žlaby a rigolem ze střechy domu nacházejícího se na pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 163 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 398 m2, zahrada, to vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, a žalovaní, jakož i každý další po žalovaných následující vlastník pozemku, jsou povinni toto strpět, žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly určení služebnosti okapu, podle níž by byly oprávněny na straně východní a západní ke svodu dešťové vody ze střechy jejich domu na střechu domu a pozemek žalovaných a žalovaní by byli povinni to strpět. Žalobkyně jsou vlastnicemi pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a okolní zahrady – pozemku parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, . Žalovaní vlastní sousední pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , pozemek parc. č. , hodnota, – okolní zahradu a pozemek parc. č. , číslo, (ohledně nějž bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno), vše v kat. území , adresa, . Dle tvrzení žalobkyň služebnost okapu vznikla roku 1926 na základě prohlášení o zřízení služebnosti v podobě vzájemné služebnosti svodu dešťové vody mezi domy č. p. , číslo, a č. p. , číslo, a v té době byla zapsána do pozemkové knihy. Z důvodu chyby pracovníka geodezie se po vzniku evidence nemovitostí v roce 1964 do této zápis služebnosti nepromítl, pročež aktuálně není zapsána ani v katastru nemovitostí. To však na její existenci nemá vliv, neboť byla v minulosti vykonávána právními předchůdci žalobkyň a je vykonávána až do současnosti. Pokud by soud neshledal existenci služebnosti na základě prohlášení z roku 1926, měly žalobkyně za to, že ji vydržely. Dále poukázaly na to, že žalovaní, kteří nabyli dům č. p. , číslo, v roce 2019, upravili svod dešťové vody tak, aby směřoval na pozemek žalobkyň, a to přes upozornění žalobkyň na existenci služebnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřovaly žalobkyně v tom, že bez existence služebnosti by v případě přívalového deště mohlo dojít k vytopení jejich sklepa a tím ke vzniku škody, potažmo v nutnosti uvést skutečný stav do souladu se stavem právním.3. Žalovaní s žalobou nesouhlasili, předně namítali nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dále měli za to, že služebnost zanikla v roce 1964, kdy nebyla zapsána do evidence nemovitostí, popřípadě provedením rozsáhlých stavebních úprav domu žalobkyň v letech 1968 a 1981, při nichž došlo ke zvednutí domu o jedno podlaží, změně orientace střechy o 90 stupňů a vybudování nových okapů kolem střechy žalobkyň. Tím se změnily poměry mezi oběma nemovitostmi, které původně měly podobu vzájemně se zrcadlícího dvojdomku o stejné výšce s oboustrannou služebností. Žalovaní namítali též nesplnění podmínek pro vydržení služebnosti, neboť nebyla prokázána potřebná doba, a současně držba nebyla řádná, poctivá ani pravá.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že oba žalobou dotčené domy byly vystavěny jako dvojdomek v roce 1926, přičemž při jejich výstavbě došlo ke zřízení vzájemných věcných služebností svodu dešťových vod. V 60. letech minulého století prošla část dvojdomku ve vlastnictví žalobkyň rekonstrukcí, při níž bylo k této přistavěno další patro a byla zhotovena nová stanová střecha, která byla otočena o 90 stupňů. Při zakládání evidence nemovitostí v roce 1964 nebyla do této vzájemná služebnost zapsána, přičemž prvostupňový soud nevzal za prokázané, že by v této době ještě existovala. Naopak s ohledem na nemožnost zachování původního řešení svodu vody pro otočení a navýšení střechy domu žalobkyň při rekonstrukci, v důsledku čehož dům ve vlastnictví žalovaných fakticky nemohl vzájemnou služebnost využívat, dospěl k závěru, že tato pro trvalé změny zanikla (§ 1299 o. z.).5. Následně se soud prvního stupně zabýval otázkou vydržení, případně mimořádného vydržení služebnosti žalobkyněmi podle § 1260 odst. 1, § 1091 odst. 2 a § 1089 odst. 1 o. z., přičemž dospěl k závěru, že na západní straně nemovitosti žalobkyně služebnost vydržely, když na této straně dochází ke svodu vody z jejich střechy na střechu žalovaných nepřetržitě a se souhlasem od roku 1967, a v této části proto shledal žalobu důvodnou (výrok I.). Vyšel přitom ze zjištění, že již v 60. letech (v návaznosti na první rekonstrukci domu žalobkyň v roce 1967) se právní předchůdci žalobkyň a žalovaných dohodli, že z domu ve vlastnictví žalobkyň bude na západní straně střechy (orientované do zahrady), byť na přechodnou dobu, sváděna dešťová voda svislým okapem vyústěným na střechu právních předchůdců žalovaných, přičemž tento stav trval nepřetržitě až do roku 2020, kdy žádost o souhlas s odstraněním domu žalovaných vyvolala rozsáhlé spory mezi účastníky a žalovaní odmítli svod vody dále trpět.6. K opačnému závěru však soud prvního stupně dospěl ohledně existence služebnosti na východní straně domu, když při místním šetření bylo zjištěno, že na této straně žalobkyně svádí dešťovou vodu svým vlastním okapem do odtokového kanálku umístěného na jejich pozemku, a žalobu v této části zamítl (výrok II).7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na 50% úspěch každé ze stran tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.)8. Proti tomuto rozsudku do vyhovujícího výroku ve věci samé (I.) a nákladového výroku (III.) podali žalovaní včasné a přípustné odvolání, v němž namítli neurčitost a nicotnost výroku I. s tím, že jím byli zavázáni k technicky nemožnému plnění pro absenci uvedení rozsahu oprávnění žalobkyň ke svodu dešťových vod, když svod vody z celé střechy by představoval neúnosné množství pro jeden okap. Upozornili také na to, že ve výroku uvedené rigoly, se na nemovitostech žalovaných nenachází a jestliže někdy existovaly, byly již dávno zabetonovány. Neztotožnili se ani se závěry učiněnými prvostupňovým soudem z výpovědi svědkyně , jméno FO, , dle nichž tato měla povědomí o věcném břemeni na nemovitosti, a současně namítli, že nebylo nikterak zhodnoceno její čestné prohlášení ze dne , datum, , ačkoliv bylo provedeno k důkazu. Rozporovali rovněž závěry soudu prvního stupně o vyhrocení sousedských vztahů po vypracování projektu k odstranění stavby žalovaných, jakož i závěry učiněné z místního šetření, či z návrhu smlouvy o úpravě sousedských vztahů a dále z projektové dokumentace z let 1968 a 1981, v níž prvostupňový soud shledal vodorovné a svislé svody dešťových vod, i když z ní vyplýval opak. Žalovaní prvostupňovému soudu dále vytkli, že nepřihlédl k prokázané dočasnosti řešení svodu dešťových vod, kterou potvrdila při výslechu žalobkyně a), a že se nezabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Za rozporné označili odůvodnění vyhlášeného rozsudku s odůvodněním obsaženým v písemn